Čerstvý držitel diplomu WSET (a dovozce moselských ryzlinků vinařství Max Ferd. Richter) Zdeněk Zilvar vlevo, Richterovi napravo. Před rokem v Hiltonu mě Richterovy ryzlinky ještě nechytily (zdály se mi příliš suché), v úterý se mi naopak moc líbily. Uměřené, minerální, elegantní, k ochutnání byla i dvě vína z ročníku 2013, i přes rannou dobu velmi slibně připravená.
Wagramské vinařství Leth mělo dva plnotučné Veltlinery Erste Lage, slušný ryzlink z dunajských teras, parádní plnotučný Roter Veltliner, ale definitivně si mě získali Sauvignonem, který jako pevná skála odolával moderním trendům. Ty totiž velí sbírat Sauvignon nezralý a ze Sauvignonu Blanc dělat ve sklepě tak trochu Sauvignon Green. Franz Leth naopak sbírá hrozny Sauvignonu při plné zralosti, nechá je (několik měsíců) kvasit v barikových sudech a potom ve velkých nádobách. Výsledkem je dospělé víno a z krátkého setkání s panem Lethem jsem měl pocit, že si to přesně tak předem vymyslel a právě tak to chtěl, přestože se takový projev Sauvignonu s většinou zákazníků míjí. A není to žádna zvláštnost a libůstka, myslím si, že to je velmi rozumný způsob výroby vína, jen se prostě míjí s moderními komerčními trendy. Až by mě to dojalo, ale spěchal jsem k dalšímu stolku :o)
Slečna ze slovenského vinařství Ostrožovič vypadala plaše, ale vína byla naprosto sebevědomá, od suchého Muškátu žlutého až po tokajské. K ochutnání byl Tokaj z roku 2002 (výborný!) i slámové tokajské 2011 s velkou koncentrací, mladé, ale velmi slibné.
Asi po dvou letech jsem se zase potkal s Farkovými, budějickými restauratéry a vinotékaři. Tak jsem si je aspoň vyfotil! Před čtyřmi roky mi Roman poslal krabici s šesti víny z různých regionů, všech šest byla výrazná a skvělá vína, až jsem zíral :o)
Myslím, že z bádenského vinařství Dr. Heger mě sestřelila Weissburgunda 2012 GG z Winklebergu.
Beate Klingenmeier (na obrázku) k tomu názorně předváděla sopečné vyvřeliny z podloží vinice, které vysvětlovaly lehce exotický projev vína. Do podrobností se bez ztracených poznámek nebudu pouštět, ale v paměti mi zůstal celkově vysoký standard vín.
Alsaské vinařství Scheidecker et Fils, na fotce syn :o) Vína většinou o poznání sušší a ovocnější, než bych očekával, s docela výraznými výlety do Grand Cru (Muscat!).
Pár lidí jsem vyfotit nestihl, o spoustě vín se bez poznámek napsat neodvážím. Jestli darovaná vína od Emilie přežila cestu, ještě napíšu o Perticaie.