Premiéra na Skleničkově blogu, asi první maďarskké víno, kterému věnuju stránku. A hned velká gratulace k Balatonu!
Matoucí ambaláž, štíhlá bordeauxská lahev s barvou zažloutlých fotografií a přeleželým rohem, se skriptovým špatně čitelným fontem. A víno jako kontrast, lehké a moderní. I když kdoví? Možná se už vžilo spojení moderní = mezinárodní (viz Bokovka a Merlot, Cabernet Sauvignon, ale třeba i Syrah?) a Frankovka = František Josef II, historie. Až během času se bývalá tradice může stát novou módou.
Před týdnem jsem dostal tuhle Frankovku naslepo a zalíbila se mi natolik, že jsem si ji potom šel koupit. Jaká je? Má krásnou barvu – ne černorudou dehtovou rakouských barikovaných Frankovek, ale světle červenou, jiskrnou a průhlednou. Mírně navinulá vůně a selské vůně při prvním přivonění (brzy se vymíchají) ukazují na školení v sudu (spíš větší sud nebo jen částečný barrique), přesto je vůně výrazně ovocná (třešně, višně), kořeněná a intenzivní. V chuti krásně odrůdové peckovinami (třešně a višně včetně peciček), suché, lehké až středně plné, dobře pitelné, s odbouranou kyselinou. Zadní etiketa říká poměrně vysokých 14% alkoholu, ale alkohol je dobře zakomponovaný a nezatěžující, jen na jazyku ještě trochu štípe síra.
Je to harmonie napůl cesty mezi moravskými lehkými Frankovkami z nerezových tanků a burgenlandskými Frankovkami zatěžkanými barikovým sudem. Tahle Frankovka zřejmě taky byla v sudu, ale působí lehčím dojmem, „vzbuzuje žízeň“ a přes lehkost, s jakou se pije, má slušnou komplexnost a dlouhou dochuť. 90-91 bodů/100, prodává Vinorum.
Já ji chutnal na degustaci s vinařem ve Vinografu a líbila se mi. 87 bodů na PWT, možná je teď ještě lepší?