Už jsem napsal, že přijetí Vernaccie do San Gimignano v Komunitních bedýnkách nebylo bouřlivé. V předchozím textu jsem sice zatratil italské autochtonní odrůdy od V (Vernaccia, Vermentino, Verdicchio), ale nevzdávám se. Do příštích bedýnek se pokusím propašovat Trebbiano Spoletino a Sagrantino. Začal jsem otvírat vína, dovezená z dubnové cesty do Toskánska a Umbrie.
O vinařství a prázdninovém resortu Chiesa del Carmine jsem už psal tady. Výrobu 7000 lahví vína ročně, určenou původně jen pro vlastní potřebu (a hosty resortu) postupně rozšiřují, stejně jako vlastní vinice. Nedokážu odhadnout, kam až plány majitele sahají, ale zatím se zvolna rozšiřují do několikakilometrového umbrijského údolí, skupováním usedlostí a rekonstrukcí vinic. Hrozny pěstují sami a zpracovává jim je jeden z nejlepších a nejzajímavějších umbrijských vinařů Giovanni Dubini, kterého znají účastníci Komunitních bedýnek dvou ročníků. Letos v dubnu jsem místo druhé návštěvy Dubiniho vinařství Palazzone jel raději poprvé do Chiesa del Carmine a v pátek jsem doma poprvé otevřel červené Il Campanile 2015.
Napřed něco o umbrijských odrůdách. Základem vína je nejrozšířenější a nejvýznamnější italská modrá odrůda Sangiovese. Nejlepší výsledky přináší v sousedním Toskánsku, ale doma je i v Umbrii. Další dvě položky / příměsi jsou Merlot a Sagrantino Montefalco. To je jako byste smíchali prášky na spaní a prášky proti spaní, nebo pivo a kafe. V posledních desetiletích se Merlot (mezinárodní odrůda) přidává do Sangiovese (v Chianti a příležitostně i ve zbytku Toskánska, jen Brunello snad odolává) pro zjemnění, kultivaci. Sagrantino je pravý opak, asi nejdrsnější odrůda, kterou znám. Pokud jde o kyseliny a taniny, kam se hrabe Tannat. Čisté Sagrantino jako mladé dokáže pít jen Chuck Norris a Sylvester Stallone, ale Stallonovi to málokdo věří. Po osmi až deseti letech archivace dává Sagrantino krásná, velká, plná a pitelná vína, ale prvních osm let si na něm drsní muži mohou dokazovat svou otrlost. Ochutnávat mladé Sagrantino není degustace v pravém smyslu toho slova. Když dostanete sníst půl kila hřebíků, nebudete je kousat. Spolykáte je celé. Tolik asi o Sagrantinu a o mísení autochtonních a globálních odrůd.
Il Campanile 2015 IGT Umbria Rosso, Chiesa del Carmine
Stylizovaná burgundská lahev s jednoduchou etiketou. Ve skleničce temná rubínová barva lehce opalizuje, zřejmě bez filtrace. Ve vůni měkké, kultivované lesní tóny Sangiovese s vanilkou a zjitřenými aromaty barikového sudu. Z Merlotu nacházím jen navinulé tóny vyzrálých třešní. Intenzivní, středně plné až plné. V chuti suché se slušnou koncentrací a příjemným (nepřehnaným) nástupem kyseliny s třešněmi. V závěru až vyzrále kabernetové tóny (paprika, tabák). Podíl Sagrantina je asi nejmenší, takže žádné excesy v tříslovinách, naopak celková kultivovanost projevu a spíš se prosazuje ovocný Merlot. 13,5% alkoholu. Celkový projev tíhne k obrazu Sangiovese, ale je to hodně obalené barikovým sudem a kompaktní, spojené a sebevědomé. Hodně proměnlivé víno čili měňavka – čerstvě dolitá sklenička působí svěže, ale po chvíli oceníte kultivovanost a nazrálá aromata ve vůni. Za mě láska na první pohled a optimistický výhled do budoucnosti. Dá se pít už teď (jestli máte rádi mladá červená vína), ale díky struktuře a koncentraci se určitě bude ještě 2-3 roky zlepšovat.