Po necelém roce (úvodní report ze září je tady) jsem se minulý týden vrátil do Gracciana (web). Letošní ceník 2016 sice přinesl znepokojivé zvýšení cen, ale přesto se ceny stále jevily jako odpovídající kvalitě. Setkal jsem se zase s asistentem enologa Juliem Stracciou, tentokrát už mnohem méně formálně než poprvé.  

Prošli jsme provoz a ochutnali Rosso di Montepulciano 2015 z nerezového tanku. Původně jsem přemýšlel o tom, že bych rovnou koupil vína „co auto uveze,“ ale nehotové tankové Rosso 2015 se ukázalo jako překážka. Bylo vynikající, chuťově plné, už pitelné a vůbec ne nudné, jak tahle základní vína někdy bývají. Zase s vynikajícím poměrem kvality a ceny a příjemnou vyzrálostí velkého ročníku. To musím mít, rozhodl jsem se počkat na lahvování, protože bych jinak nakupoval nadvakrát.

V degustační místnosti jsme prošli nalahvovaná vína. Některá ještě nejsou v prodeji a objevila se i novinka, která je určená jen pro návštěvníky vinařství, ale o tom dále.
Rosato 2015. Rosé ze Sangiovese s výraznou plnou barvou dočervena, žádný losos! Ovocná vůně, v chuti suché, jednoduché, ovocné, s dobrou kyselinou a lehce taninovým závěrem. Kvašeno odstopkované při nižší teplotě pro dosažení ovocného projevu.

Rosso di Montepulciano 2014. Základní červené, které už bylo v loňských toskánských bedýnkách, ale stále se drží. Světlejší barva, ve vůni zpočátku zaprděné s náznaky animálních tónů, ale rychle se otvírá do ovoce. Chuť ovocná a trochu otevřená do oxidativního projevu, středně plná, už nazrálá a pitelná.

Vino Nobile di Montepulciano 2013, nový ročník. Jemná svěží vůně čerstvě utrženého ovoce. V chuti podobně jemné (předchozí ročník v zářijových bedýnkách byl důraznější) s ovocem a sekundárními neovocnými tóny, uhlazené a harmonické. Vyšších 14% alkoholu neruší, celkově možná trochu nenápadné, ale pěkné s minimálním taninovým závěrem. Obecně byly třináctky tenčí v těle, ale tohle je už připravené k pití.

Vino Nobile di Montepulciano 2012 je v chuti plnější, klasičtější, a poznamenal jsem si, že nejlepší bude koupit oba ročníky.

Maramai 2010 bylo překvapení. Čistý Merlot ze starých keřů, zatříděný jako Toscana IGT, výběr z nejlepších hroznů (ostatní hrozny Merlotu skončí jako malý přídavek v Rosato nebo Rosso). Maličká produkce, jeden pětisetlitrový sud. Úplně jiný nos, lehce nakyslý nebo spíš zelený, taková moderní vůně mezinárodní odrůdy. V chuti hladký provev, v těle s přezrálými třešněmi a hodně málo tříslovin. Obchodník by řekl, že to je supertoskánec, za mě ne – je to Merlot připravený stejným postupem, jako se dělá klasické Vino Nobile. Zajímavé!

Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2011. Intenzivní ovocná vůně, animalita, mladé až skoro rozhádané. V chuti klasika, elegance a jak jsem nedávno psal, v kávovém závěru chuti s těkavkami.

Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2012. Už nalahvované, ale ještě se neprodává – možná kolem Vánoc. 95% Sangiovese a 5% Cannaiolo, temná barva. Jemná klasická vůně a dokonale jemná chuť, už harmonická. Elegance klasického vína. Další důvod počkat s nákupem, až vinařství uvolní Riservu do prodeje.

Budu se opakovat, na Graccianu mě moc baví jejich základní Rosso di Montepulciano, které dává vynikající poměr kvality a ceny. Čekání na nový ročník 2015 si můžete společně se mnou ukrátit ochutnáváním bílých vín orvietského vinařství Palazzone. Včera jsem vyhlásil novou Komunitní bedýnku s pěti víny Giovanniho Dubini, podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.