Terre d’Etruria (web) je družstvo v Donoratico, Maremma, založené roku 1950. Sdružuje asi 3500 zemědělců z provincií Pisa, Livorno, Grosseto a Siena, a prodává nejen víno, ale všechny zemědělské produkty. Il Poderone je družstevní sklep v provincii Grosseto, který zpracovává hrozny od šedesáti pěstitelů (celkem ze stovky hektarů). Úvodní fotka je z hradeb Volterry.
Il Poderone Morellino di Scansano 2023, Terre dell’Etruria
Ve skleničce je dokonalé rubínové Sangiovese, spíš světlé, ale se slušným rozsahem barev od fialovorubínové po kávově černou. Na nose je příjemná ovocná vůně, leč postrádá svěžest a ostří. Červené peckoviny a piniový les tam jsou, ale spíš mdlý projev. V chuti je to podobně mdlé, středně plné, třešňové až dosladka, čistý projev naznačuje, že víno kvasilo i vyzrávalo v nerezovém tanku. Jako víno k jídlu za 5,50 EUR je to OK, ale nic víc.
Každý den není posvícení a potom musím řešit, zda popisovat i vína průměrná a podprůměrná. Podle mě je lepší takové nákupy přeskakovat a nezmiňovat, podobně jako se na blogu nerozepisuju, když se v Toskánsku zrakvím pádem ze svahu, chcípne mi baterka v autě nebo dojde plyn v nádrži zakopané na zahradě. Občasná slabá vína svádějí k ironickým exhibicím, za něž se zákonitě stydím, když je po sobě čtu s časovým odstupem. Tak jen poznamenám, že Morellino z Il Poderone bylo prostě jen obyčejné, průměrné víno, ale přeskočím beze zmínky dobře naceněné propadáky od tříhvězdičkových vinařství :-) Někdy mi hlava nebere, jak velký rozdíl může být mezi tabulkovým postavením výrobce a konkrétním vínem, ale na druhou stranu, nejčastěji se mi to stává v regionech, ke kterým nemám vztah a jejichž vína záměrně nevyhledávám, takže chyba může být na mé straně. Další lahev je opačný případ, otvíral jsem je ke spravení nálady, očekával jsem vynikající víno a byl jsem spokojený.
Chianti Classico 2022 DOCG, Dievole
Úplně nenápadná etiketa, před několika roky jsem koupil poprvé až poté, co jsem si doma v Cernilliho ročence nalistoval hodnocení *** (tři hvězdy jsou maximum). Založeno 1979, sídlí v Castelnuovo Berardenga, 330 hektarů vinic a jen 850 tisíc lahví ročně. Aritmeticky to nevychází, ale to je jen proto, že se do výměry počítají i další statky argentinského majitele (Alejandro Bulgheroni), dva v Montalcinu a dva v Bolgheri.
Na technické informace je web výrobce skoupý (Sangiovese s malou příměsí Colorina a Canaiola), takže pojďme rovnou na degustaci. Ve skleničce je klasická toskánská rubínovka, středně temná / světlá. Na nose klasické lesní plody a piniový les, lehce třešně, všechno středně intenzivní až intenzivní a harmonické. V chuti středně plné, ovoce a pinie s krásně integrovaným sudem, i přes mládí (2022) jsou taniny hladké a příjemné (asi žádný barik, velké sudy). Živé, elegantní, ušlechtilé, se svěžím projevem, s lehce kořenitým závěrem, dlouhé. Dokonalá vyváženost chuti až svádí k podcenění, protože to působí tak samozřejmě a láká k dalšímu napití. Nenápadná elegance se 14% alkoholu. Moc se mi to líbí a jsem zvědavý, jaké to bude třeba za pět let.