Dvakrát Morava a chvála oxidace

Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak.

Ve skutečnosti Kočařík odrůdy seřadil na etiketě jinak, jen já jsem si dal k sobě zelené odrůdy (Sylván a Veltlín) a ryzlinky (já vím, že vlašák není ryzlink). Na etiketě Sylván vypíchnul nad ostatní a zdá se mi (teď předbíhám), že i v chuti zralý Sylván převládá, leč postupně: Burgundská lahev, pěkný celokorek, klasická kočaříkovská etiketa. Ve skleničce je hooodně plná barva, žlutá jako přezrálý citron. Mírný zákal, žádná jiskra, evidentně bez filtrace. Už na nose dominuje hodně zralé ovoce: jablka, blumy, a zároveň tenčí vůně bílých broskví. Kontrast přezrálých a zelených tónů provází víno i v chuti: má pěknou kyselinu, hodně plné tělo, vyšší koncentraci a v ovoci oboje – šťavnatou zelenou kyselinu (jablka, bílé broskve) i zralost až k přezrálosti.

Soukromě mě to zpočátku rušilo (nevyhledávám bílá vína s příliš zralým projevem a vůbec ne z Moravy), ale technicky to se zralostí není nijak extrémní. Alkohol 13% a po půl litru na sobě nepociťuju následky přehnané konzumace alkoholu (uvidíme ráno), Kdybych mohl jako spisovatel recenzí být vševědoucí, napsal bych, že Kočařík chtěl udělat plné bílé víno s hodně zralým projevem a výraznou moravskou kyselinou. Jak se to povedlo, to se uvidí za dva roky, až se kyselina a ostatní chutě spojí… zatím to vypadá, že se spojují docela dobře. Za mě na tom má velký díl plný, sudový projev s absencí filtrace, ale v zásadě je to víno vymyšlené na delší vyzrávání.

Roučí The Best of 2016 zemské, Jaroslav Springer
Tahle lahev se původně vůbec neměla zveřejnit: první den jsem byl dost nespokojený. Víno se projevovalo nepřístupně, charakter byl severský Pinot, ještě víc německý než moravský. Pěkná čistota, perfektní zpracování, hodně charakteru, ale žádná radost. Druhý den jsem nedopitou lahev našel na schodech do sklepa a dal jí druhou šanci. Byla skvělá. Určitě na tom má zásluhu drobná oxidace v otevřené lahvi, která víno ohladila a zharmonizovala. Soukromě za podobné oxidativní ohlazení v otevřené lahvi přičítám + jeden dva roky archivace, ale většinou se mi to nepodaří prakticky potvrdit.

Hodně světlá červená (první dojem po otevření byl tvrdší rosé), cihlová s nahnědlým odstínem. Na nose severský Pinot s hodně strohým projevem a perfektní čistotou. V chuti podobně, pinotové, dokonce bez vyšší koncentrace, málo ovoce. Trnky a špendlíky (nebo jak se tomu „ovoci“ na Moravě říká?), sud, samé trpké až nahořklé chutě. Ne že by to bylo málo pinotové, ale je to málo příjemné. Ale potom máme ve stobodovce kolonky na harmonii a celkový dojem, a tam by víno excelovalo. První den průšvih, druhý den super. Jeden den se vzduchem víno ohladil a dodal nádhernou a příjemnou harmonii. 13% alkoholu. Nemám to nikde potvrzené, ale podle projevu čistý Pinot Noir. Velmi harmonické, velmi pinotové a severské a velmi vhodné pro dalších pět let archivace.

1 komentář u „Dvakrát Morava a chvála oxidace

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *