Včera jsem napsal závěrečné ohlédnutí za patnáctkou červených Beaujolais s tím, že o poslední lahvi nejspíš nebudu nic zveřejňovat. Bylo to klasické podcenění, dobře mi tak. Sváděla k tomu i podezřelá etiketa. Nejsem si jistý, co všechno aktuální apelační předpisy umožňují, ale když jsem před šestnácti lety jel poprvé do Burgundska, nebylo Bourgogne Gamay Noir možné. Hned po prvním ochutnání jsem vyhrabal ze šuplíku ceník. Zjistil jsem, že to vůbec není nejlevnější kusovka výrobce (jak jsem si myslel), že víno stojí stejně jako (vynikající!) Morgon Les Charmes a další vína střední řady Tradition.  

Bourgogne Gamay Noir Réserve 2018, Château de Durette
Poprvé můžu o víně z letošní dodávky Durette napsat, že má světlou barvu… ve skutečnosti je to tak akorát granátová rudá barva mladého Beaujolais, ale většina vín byla letos poměrně tmavá. Bourgogne Gamay je průhledná, čistá granátovka. Na nose typické Beaujolais, málo až středně intenzivní, trocha fialek a jen stopově koření. V chuti lehké, fialkové a lehce ovocné, harmonické, s lehkým kořeněným závěrem (hlavně černý pepř). Skvěle pitelné, dokonale stylové a projevem nejlehčí ze všech asi patnácti letošních Gamay z Durette. Pro mě vynikající, i když vínu trochu chybí výraznější osobitost předchozích Cru Beaujolais, tak mě moc baví lehkost a nižší alkohol (13%). Menší plnost chuti vůbec neznamená banálnost nebo nudu, víno je perfektně čisté s lehkým projevem Beaujolais z betonových tanků, bez sudu. Takhle si představuju senzační pití na jarní zahradu. Jediná a tradiční výhrada, o „humpoláckou grafiku“ etikety jsem se otíral už několikrát. V mých očích etiketa stahuje víno do hladiny pod 300 kaček, což se ani v tomto případě nesplní. Jen pro přesnost: víno je stále vynikající, ale etiketa trochu kazí dojem.