V pátek večer dcera odjela ke kamarádce a já zůstal po dlouhé době doma sám. Než jsem se doma rozkoukal, bylo skoro devět, velké plány na domácí úklid vystřídaly velké plány na to, jaké víno večer otevřít. Na velké víno nebyla chuť, vytratila se energie. Naštěstí jsem objevil ve sklepě krabici se vzorky přivezenými v červnu z Toskánska.
Chianti Classico 2012 DOCG, Agricola San Felice
Zdroj už jsem zapomněl. Lahev byla v krabici z vinotéky zaměřené na organická vína, ale během degustace rostlo podezření na nějaký supermercato. Barva má správný rudočerný odstín, ale je kompaktní, bez rozsahu, bez odstínů. Aromaticky trochu ploché, málo ovoce a jemný umělý tón, který časem přechází do mydlinek. V chuti zase ten kompakt, žádná struktura a nuda s dotekem štiplavých taninů na konci. Takhle Classico určitě nemá vypadat. Výborné víno, když chcete dát něco na cestu domů otravné návštěvě. Naštěstí už další nemám.
Girotondo 2014, IGT Toscana, Bottega Nuova
Podle nevýrazné etikety hádám malé vinařství někde u San Gimignana, etiketa hlásá Vino Biologico. Pamatuju se, že jsem podlehl zvědavosti díky zadní etiketě, která odhaluje to nejzajímavější, a tím je složení vína. 100% Foglia Tonda, stará zapomenutá toskánská odrůda, o které jsem psal asi před dvěma roky tady.
Podle barvy červenější Sangiovese, podle vůně skoro Zweigelt! To dřevěné ve vůni budou nejspíš taniny, Foglia Tonda jich má hodně. První aroma je kyselina a ovoce jde do višní, úplně Zweigelt to není, Frankovka taky ne, ani očekávanou podobu se Sangiovese nenacházím. V chuti plnější, s klidnou kyselinou, už slušně srovnané a trochu přezrálé. Zralé třešně, v těle trochu těkavek (ale nijak přehnaně), hladké. Normálně by mě až nasládlé taniny mohly splést, ale tohle bylo nejspíš udělané v nerezu, jen si nejsem jistý, jestli to zařadit jako fandovský pokus o záchranu ztracené odrůdy nebo jako pokus o výborné víno. Obávám se, že bez fandovského zaujetí vůči starým autochtonním odrůdám zbude jen trochu selské Vino Biologico a neohrabaný pokus o Chianti bez Sangiovese.
Vino Nobile 2013, Tenuta di Gracciano dela Seta
Hned po otevření zavřené a nekousatelné, hrůza! Po třech hodinách už se dá pít i hodnotit, ale dekantace je zatím nezbytná. Z degustace ve vinařství jsem si odnesl dojem, že přesně odpovídá ročníku, je to míň klasické Sangiovese, míň koncentrované, ale živé. Doma se dojmům z dvanáctky lehce přibližuje, ale popořádku…
Klasická temná rubínovka, ve vůni čistá toskánská klasika. Les se vším ovocem, jehličím a pryskyřicí, všechno na svých místech. Mladé a živé. V chuti slušná koncentrace, kyselina přichází zlehka a zvolna zesiluje spolu se stopovýma těkavkama. Jasný dotek sudu (velkého, žádný barik), pěkné červené ovoce a lesní plody a dobrá zralost. Až v závěru trochu svírají pusu taniny, ale nijak výrazně, víno je už skoro připravené k pití. Pěkné, s lehkou minerální stopou v závěru. Uměřené, jen závěr je trochu jednoduchý. Dlouhá dochuť, a vlastně se hodně blíží klasickému projevu. Rozhodně koupit, právě v základních vínech je Tenuta di Gracciano silná.
Mimochodem, od sklizně roku 2013 jsou všechna vína z Gracciana certifikovaná jako organická. Na etiketě se to neobjevilo, vím to jen díky rozhovoru s Juliem Stracciou. Náhodou se mi do jednoho článku dostalo několik bio-vín. Jedno slabé s bio-certifikací na etiketě a jedno výborné, které se bio-certifikací nechlubí. Dá se z toho něco usuzovat? Možná jen tolik, že kvalita vína s bio-certifikací vůbec nesouvisí.
Připomínám novou italskou bedýnku vín ze sopečných vyvřelin a vápenitých jílů z Orvieta. Podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.