Dnes klasická skleničkovská dojmologie bez podpory gůglu nebo informací z vinařství, náhodou jsem dostal lahev na ochutnání. V ročníku 2022 bylo málo hroznů na sekt z Würzgarten, takže vinařství použilo celou sklizeň na tichá vína a sekt udělalo z jiných hroznů. V roce 2023 byla sklizeň ještě nižší a historie se opakuje. Chuťově a zpaměti je to hodně podobné ročníku 2022, není to už překvapení jako když přišel Sekt 2022 po ročníku 2021, ale za mě je to lepší. Číst dál
Místo tradičního jásání, že se dovoz podařil, a propagačních fotek lahví dnes jen degustační poznámky. Když jsem psal nabídku ryzlinkových bedýnek, trochu jsem zlehčoval to, že se o ročnících s malou úrodou často tvrdí, že přináší vynikající vína. Technicky sice platí, že když rostlina ukládá všechny dobroty do poloviny plodů (hroznů), bude menší úroda mít koncentrovanější složení, ale neplatí to automaticky. Jednak má menší úroda nějaké důvody (například kroupy, mráz, déšť nebo naopak dlouhé sucho) a jednak se pravda ukáže vždycky až ve skleničce. Za několik dní jsem si vyslechl několik komentářů, že ročník 2024 na Mosele stihla nepřízeň počasí v různých podobách i že obecně bude vysoká kvalita vín. Ale až teď mám možnost otevřít první lahve a přesvědčit se sám. Číst dál
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, v dávném čase, kdy řeky byly plné ryb a moje hlava plná vlasů, vznikl blog o víně. Nějakou dobu visel ve vzduchu, asi jako když ráno svítá, ale slunce ještě není vidět nad obzorem. Začal jsem ho psát, přestože jsem si tehdy nevěřil, že bych nějak přesně dokázal popsat a zhodnotit jemnější a rafinovanější detaily vína. Zpočátku jsem si nervózně a důsledně ověřoval kdejakou technickou podrobnost, což je dobrý způsob, jak přehlédnout něco podstatného, ale s trochou štěstí mi to procházelo… a časem se přístupy i výsledky měnily a měnily, protože jinak by nemohly trvat věčně. Číst dál
Úvodní fotka zachycuje jarní pohodu na zahradě, užívám klidu před páteční uzávěrkou Erbesových ryzlinků 2024. Prohrabal jsem chladničku a využil záminky k otevření ryzlinku 2021.
2021 Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese, Karl Erbes
Číst dál
O moselských ryzlincích 2024 vinařství Karl Erbes mám jednu zásadní informaci: byla malá úroda. Z toho vyplývají dvě věci (dobrá a špatná)… kvalita byla výborná (to se říká vždycky, když je malá úroda a souvisí to s vyšší koncentrací hroznů, které se dožily sklizně), a ceny vyrostly. Malá sklizeň znamenala, že některá vína, na která jsem si už zvykl, nebudou. Byl jsem trochu zabedněnej a moje pozornost v Itálii rozptylovala Vernaccia, Vermentino a Sangiovese, a stále jsem čekal na zprávu, že Erbes nalahvoval suché Spätlese a další vína. Až mi musel napsat polopatě, že nenalahvoval a nenalahvuje, protože například ze dvou Spätlese a jednoho kabinetu z vinice Erdener Treppchen bude jen jedno víno, kabinet. Na ostatní nezbyly hrozny. Navíc ještě suchý kabinet, ten za posledních přinejmenším 15 let ještě nikdy nebyl. Číst dál
Už týden jsem z Itálie zpátky v Čechách. Odvykám si od plážování, tedy pravidelných procházek u moře, chybí mi usměvavé prodavačky a prodavači, chybí mi slunce a cypřiše. Místo toho postupně sekám zahradu, uklízím domácí nepořádek a chodím po doktorech. Nestěžuju si, ale už se těším, až budu v říjnu říkat, že jsem zpátky doma v Toskánsku. Číst dál
Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům. Číst dál
Na úvodní ilustrační fotce je kontrast starého a moderního v toskánské Volteře. V lednu jsem tady psal poprvé o výborné Barbeře z vinařství Garesio (Nizza DOCG 2019) a už je tady nový ročník. Zase je to nález v toskánském COOPu, zase značka Fiorfiore a snížená cena. Garesio má 20 hektarů vinic v piemontském Serralunga d’Alba a roční produkci jen asi sto tisíc lahví. Těch dvacet hektarů leží v nejlepších místech Langhe a Monferrato, takže mají především Nebbiolo a Barberu. Nizza 2020 je čistá Barbera, ruční sklizeň, kvašení v nerezovém tanku s chlazením a dvanáct měsíců ve velkých dubových sudech. Číst dál
Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál
Steccaia je čisté Vermentino a La Regola je druhé nejbližší vinařství od mého toskánského baráku (úplně nejblíž je Castello del Terriccio). Před třemi roky jsem do Regoly zajel, udělal degustaci a koupil šest lahví na domácí ochutnávku. Steccaia je základní, nejlevnější bílé. Vlajkovou lodí (čili nejdražším vínem na ceníku) byla La Regola, za 70 E. Ta opakovaně získávala nejprestižnější hodnocení italských kritiků, ale… zklamala mě a za nejlepší víno vinařství jsem považoval nejlevnější Steccaiu. Kdybych chtěl mít pavučinku argumentů dokonalou jakou pavouci ráno na louce, musel bych kupovat sedmdesátieurovou La Regolu každý rok, ale to samozřejmě nedělám. Mají pravdu italští kritici, kteří každoročně vybírají drahou La Regolu mezi nejlepší toskánská vína? Nebo má pravdu český blogger Il Bicchiére, který upřednostňuje nejlevnější Vermentino? Číst dál
Úvodní fotka je z předchozího víkendu, z čekání na úplněk pod Quercetem ve Val di Cecina. Focení úplňku sice nevyšlo, ale zase mám pár fotek toskánského soumraku… Castello di Ama předchází pověst špičkového vinařství. Sídlí v Raddě, má 75 hektarů vinic plus 40 hektarů olivovníků. Založily je v roce 1976 společně čtyři římské rodiny jako společnou investici a vinařský projekt. Enologem je Marco Pallanti, který v letech 2006 až 2012 vedl jako prezident Chianti Classico Consortium a přispěl k zavedení kategorie Gran Selezione. Dnes mají skoro všechny vinice obnovené s hustotou asi 5500 keřů na hektar, což je v zóně Chianti Classico tradiční hustota. Číst dál
V Toskánsku už to začalo! Úvodem ilustrační foto z minulého týdne. V roce 2021 jsem poprvé přivezl ve skleničkových bedýnkách pár lahví Ghemme a Gattinary, dvou málo známých piemontských denominací, postavených na odrůdě Nebbiolo. Jen dva z tehdejších účastníků mi napsali, že to ty denominace znali. První si náhodou koupil lahev Ghemme v apulském baru a stále si to pamatoval, druhý byl s vinařských zájezdem v Gattinaře. Už si nepamatoval vinařství, kde byli, ale vína prý byla skvělá a měli netypické zkosené lahve. Později to komentoval, že Franchinova Gattinara byla úplně jiná než ta, kterou si sám přivezl z Gattinarxy. Číst dál