Text na blogu by se měl držet jednoho tématu, aby to autor mohl srozumitelně napsat a čtenáři nebyli zmatení. Dnes jsem se pokusil napsat dvě hlavní myšlenky. Ale jako obvykle jsou to jen takové polomyšlenky, nic těžkého, nebojte se. Pomalu se zabydluju v Toskánsku a stihl jsem rychle prohlédnout zářijové hodnocení mých dvou oblíbených vinařských ročenek, Gambero Rosso a Doctor Wine. První dojem byl, že to je opravdu (alespoň zčásti) politika. Ročenky mají (vlastní) kvóty na jednotlivé regiony. Je to dobře vidět na malých regionech, tři vinařství v Carmignano a tři v San Gimignano. Když se objeví senzační víno z nového vinařství, musí komise někoho vyhodit. Někdy to zachází do komických komentářů, jako když mi před několika lety vinař řekl, že příští rok už Tre Bicchiere mít nebude. Ptám se proč? Protože konkurenční vinařství najalo slavného enologa XY, určitě dostanou přednost. Ale to patří spíš k Vernaccii (protože tam platí limit tří) a já chci začít kampánským Grekem.
Greco di Tufo DOCG 2025, Mastroberardino
Po čtyřměsíční pauze sjíždím mladá vína, která nebyla k dostání před květnovým odjezdem do Čech, a hned taková divočina. Víno, které se hned po otevření tvářilo krajně reduktivně, a když jsem to nevydržel a odložil ho, druhý den se extrémně proměnilo. Přinejmenším reduktivní projev se úplně ztratil, nic oxidativního se nenarodilo, ale bylo to krásné, zralé víno beze stop redukce.
Mastroberardino je cca 250 hektarů vinic v jihoitalské Kampánii a ***. Štíhlá burgundská lahev, korek z drti a etiketa, kterou je těžko pochválit, ale v regále supermarketu je poměrně nápadná. Ve skleničce je hodně plná, výrazná citronově žlutá s kovovým odstínem, paráda. Vůně je výrazně citrusová, středně intenzivní až intenzivní, bezvadně čistá, svěží, snad jen trochu jednoduchá. V chuti pěkný nástup kyseliny, citrusy a jablka, slušná zralost ovoce (s ohřátím a provzdušněním se to zlepšuje a hlavně se začíná prosazovat příjemně plný minerální závěr), ale zase jako ve vůni: je to poněkud jednoduché a hlavně v chuti je už jasné, že projev je hodně reduktivní. Hned po otevření mě to až otravovalo, s časem je to trochu příjemnější, ale první srážka s kyselinou jablečnou byla tvrdá. 12,5% alkoholu, typicky silná kyselina, výborná čistota a intenzita, jen ta reduktivní jednostrunnost je trochu protivná.
Druhý den večer dopíjím třetinu lahve a je to krása. Středně intenzivní vůně s melouny, citrusy a minerálním aromatem à la mokré šutry z potoka. V chuti dokonalá harmonie se zralými citrusy a jablky, zakulacená jednodenní oxidací, na konci štípne na jazyku jablečná kyselina, ale jinak je celý projev dokonale čistý a harmonický, až do hladkých medových tónů. První den peklo (přeháním), druhý den nebe. Ukázka toho, jak je zveřejňování degustačních poznámrk ošidné – včera mě zarazil docela rychlý vývoj od redukce k vyváženosti během pár hodin, tak jsem odložil zbytek lahve do chladničky. Asi koupím další lahev, otevřu ji a budu upíjet až další den.
Acquaiole Vernaccia di San Gimignano DOCG 2025, Fattoria La Torre
Můj oblíbený zdroj informací o italských vínech DoctorWine teď dal Vernaccii Carrobacco 2024 z Fattoria LaTorre 96 bodů a vytáhl ji tak mezi tři nejlepší vína ze SanGi, viz úvodní poznámky. I vyrazil jsem do města věží a ve vinotéce Maurizia Fornaie jsem sice nenašel nový ročník Carrobacco, ale základní Acquaiole měl. Vinařství sídlí asi sedm kilometrů severně od SanGi, má 37 hektarů vinic a na e-shopu ukrutně vysoké ceny. Nakoupil jsem ve vinotéce a účtenku si neschoval, ale platil jsem (včetně dalších pěti vín) velmi snesitelnou částku.
Na San Gimignano je to netradičně barevná etiketa, ale dál už je to velmi tradiční. Ve skleničce je světloučká citronově žlutá barva, na nose svěží citrusy a letní jablíčka, spíš jemně reduktivní projev. V chuti svěží ovoce jako ve vůni plus kousnutí do hořkých jablečných jadýrek, hořce mandlový závěr, prostě ukázková, typická Vernaccia. Navíc 12,5% alkoholu a dokonale čistý projev (když přijmete, že ten nahořklý mandlový závěr k odrůdě patří). Je to vpodstatě přímočaré, lehké a nekomplikované víno, opak strukturované Vernaccie od Panizzi, kterou dovážím a vychvaluju, ale je to dokonalý příklad odrůdy (a místa). Baví a je to paráda, zcela bez výhrad.