Do Toskánska to mám skoro 1200 kilometrů, zabalil jsem se a odjel narychlo. Už před Mnichovem jsem si vzpomněl na několik věcí zapomenutých doma. Polizianovy Poklony a pošklebky (nebudu vás moct otravovat falešnými citáty středověkého básníka), nástěnný kalendář a italské vinařské ročenky, zdroj encyklopedických informací. Beztak jsem si říkal, že už bych měl koupit novou ročenku… v Itálii jsem zjistil, že jsem projel Rakousko se špatně zadanou dálniční známkou (-200 EUR plus další problémy, ať žije Asfinag). V minulosti jsem řešil zapomenuté nabíječky k notebooku a telefonu, holicí strojek, povlečení a další věci. S přibývajícím věkem budu potřebovat milou opatrovatelku, která bude kontrolovat, že mám otvírák na víno a skleničky, špunty na sekt, časem i léky, brejle a zuby. Nestěžuju si na věk, ale pendlování mezi ČR a Toskánskem začíná být nesnesitelné. 

Terre Bianche Vermentino di Sardegna DOC 2025, Sella e Mosca
Největší sardské vinařství a už přes dvacet roků ujíždím na jeho základních Vermentinech. Mají je pod několika názvy a sedmieurové Terre Bianche jsem viděl poprvé, ale byl to nepovedený nákup. Všechna Vermentina mají v čirých lahvích, aby vynikla žlutozelenkavá barva vína. DIAM korek. Na nose žluté ovoce a citrusy, malá intenzita, nic přitažlivého. V chuti překvapila slabší kyselina, dominuje žluté ovoce a s trochou citrusů, ale projev není tak čistý jak si pamatuju z předchozích Vermentin stejného výrobce. 12,5% alkoholu, za 7 EUR v sámošce by člověk neměl očekávat nic velkého, ale dřívější Vermentina S&M byla čistší, minerálnější a měla výraznější kyselinu. Vzdal jsem to a nedopil. Nejsem smutný, to se stává, pokaždé se nevyhrává.

Chianti Classico DOCG 2023, Dievole
Psal jsem tady o dvou dřívějších ročnících, vínům od Dievole jsem se tak dlouho vyhýbal, až jsem si všiml v oblíbené vinařské ročence hodnocení vinařství *** (ze tří možných). Tentokrát bylo Chianti v CONADu ve slevě za 12 EUR. Nalistoval jsem si na blogu, že ročník 2023 jsem ještě neměl, a koupil.

Ve skleničce je středně temná rubínově červená barva, na nose typické Chianti. Středně intenzivní, s lesními plody a silicemi piniového háje, ne moc silná vůně, ale harmonická a typická. V chuti je to podobné, hodně ovocné plus aromata piniového lesa včetně pryskyřice, s provzdušněním švestkové, ale do špičkového Chianti mi soukromě chybí důraznější kyselina a elegantnější projev. Dnes je to krásně pitelné s 13,5% alkoholu, zralé ovoce, les a fialky, ale do tří hvězd chybí noblesa, elegance, osobnost.

Chianti Classico DOCG 2023, Castello di Ama
Nejlepší na konec. Jsme v Raddě, Ama má 75 hektarů vinic a je to společný podnik čtyř římských rodin. Na etiketě je kopie sienské fresky místního válečníka z let 1330 – 36 a pojďme na víno. Ve skleničce je klasika, středně temná rudá barva s rubínovým odstínem. Na nose středně intenzivní vůně, silice piniového háje, balsamikové tóny a potlačené lesní ovoce, málo zralé v ovoci. V chuti je to zase typické Chianti Classico, strukturovaný projev s pevnou kyselinou, višně, švestky a lesní plody, trochu piniového lesa v chuti, slušná leč ne přehnaná koncentrace, decentně použité sudy. S časem se víno otevírá a v závěru se prosazuje štiplavější projev barikových sudů, zpočátku jsem tipoval jen velké sudy. 13,5% alkoholu a málo zralé ovoce v chuti. Je to trochu na sílu, předchozí ročník nabízel víc elegance a jemnosti, ale je to ještě mladé a má to všechno co patří ke Chianti Classico.