V tropickém počasí se nedalo spát, ale ochutnávat nová vína je povinnost :-) Odkládal jsem to na vhodnější počasí, ale v úterý vyhrála zvědavost. V původní sestavě bedýnek jsem nabízel Les Abeilles 2025, protože jsem špatně přečetl zprávu Marka Thibaulta a přehlédl ročník 2023. Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře, mám v bedýnce jedno víno, které ukazuje, jak Sauvignony z Villargeau vyzrávají. Podle degustace je to Sauvignon z podobného podloží jako 2Silex (tedy ze Silexu, vápence s valouny křemene). 2Silex je mladé, Včelky naopak nazrálé. Je to víno vyrobené v nerezovém tanku s chlazením a držené na kvasničních kalech až do lahvování. 

Les Abeilles 2023, Domaine de Villargeau
Ve skleničce je středně plná slámově žlutá barva, na nose zralé broskve a žluté ovoce včetně citrusů, svěžest i zralost. V chuti svěží nástup bílé broskve, lehký projev se stopou koření, plnější textura, která při vyšší teplotě působí až nasládle. Vychlazené naopak chutná svěže a odlehčeně až křehce, ale bez vyšší kyseliny už ukazuje posun k nazrálosti. Je to hodně podobné vínu 2Silex, ale nazrálé a lehce kořenité v závěru. S velmi umírněným alkoholem (12,5%) a vlastně celé víno je takové – čekal jsem Sauvignon s ostrou kyselinou a dostal jemné, harmonické nazrálé víno. Vinařství doporučuje vypít do pěti let, za mě je víno teď, dva roky po lahvování, v nejlepší formě.

Chemins de Traverse 2022, Domaine de Villargeau
Měl jsem jen základní informace z webu a ty ukazovaly na zásadní odchylku od jinak mainstreamové produkce Villargeau. Karbonickou maceraci ceých hroznů Sauvignonu (pokud vím) neprováděl ani Petr Nejedlík. Nejsem technolog, takže mě berte s rezervou, ale poznámka o lisování vertikálním lisem ve mně vyvolala podezření na záměrnou oxidaci, po lisování následovalo osmnáctiměsíční školení v třistalitrových dubových sudech. Lahvovalo se bez filtrace i bez číření. Ostatní Sauvignony z vinařství jsou (kromě jednoho bariku, La Belle Paresseuse) nerezovky a Marc Thibault vystudoval enologii. Neměl jsem obavy, že by karbonická macerace Sauvignonu byla nějaké nepromyšlené řešení, ale přesto jsem otvíral lahev s napětím.

Místo hliníku je uzávěr zalitý okrovým voskem a barva napovídá, jaké bude víno. Poměrně plná okrově žlutá až do zlatova, jasný projev oxidace. Na nose je to hned potvrzené, a jestli hned po otevření měl nos víc žlutého ovoce, tak hodinu poté převažují oxidativní tóny a zralá jablka. V chuti je příjemný mix jablek s pěknou kyselinou (lepší než u Včelek!), trochu bílých broskví a medu, hezké kořenité tělo včetně bílého pepře a lehounce štiplavých taninů z vypalovaného sudu. Je tam víc sekundárních tónů a aromat, přičemž soukromě většinou dávám přednost těm primárním, z hroznů, ale je to dokonale uměřené a sladěné, a přes zmínky o taninech, koření a oxidaci je to bezvadně svěží. 13% alkoholu. A samozřejmě to (vzdáleně) připomíná dávný Nejedlíkův Sauvignon 2006 včetně pichlavých octovek hned po otevření, ale ten jsem asi pil už nazrálejší a ohlazenější. Chemins působí ještě hodně mladě, dal bych jim ještě dva až pět roků času. Koukám do seznamu bedýnkářů a hádám, kdo z těch, co si objednali Chemins jsou milovníci naturálních vín a kdo tuhle úchylku naopak neocení. Kdo měl rád Nejedlíkovu Oxanu nebo SVG (nebo třeba dávnou Lavrenčičovu Burju Bela), tomu by se Chemins měly líbit. Je to trošičku divočina, ale krásná divočina.