Na konci ledna přijede do Prahy moselský vinař Stefan Erbes (Gault & Millau ***), v pondělí 27. ledna uspořádáme Winemaker’s Dinner aneb Večeři s vinařem v pražském restaurantu Argument (Bubenečská 19, Praha 6). Většina čtenářů blogu jeho vína zná ze Skleničkových bedýnek i z dřívějších večeří, takže místo motivačních řečí vypíšu rovnou menu: Pokračování textu
Klídek, pohoda. Dnes to bude jen takové plácání, nic vážného. Leda až nakonec. Díl první, Slovan všude bratry má: Francesco Annibali vychválil italskou restauraci odhadem někde v Collio, napůl cesty mezi slovinskou Vipavou a Terstem. Vlastně na tom není o moc víc než slovanský název restaurace, Devetak 1870. Možná si Italové myslí, že jde o nějaký slovinský kulinářský temín, ale my délesloužící poctivci, kteří jsme to neusimulovalí na modrou knížku, my víme svoje. Pokračování textu
Minulý týden se mi sešlo dost zajímavých lahví, ale povinnost volá! a musel jsem otvírat vína s ohledem na plánované prezentace. Ještě nemám potvrzenou restauraci ani menu, ale už pracuju na párování s vínem :-) Před rokem jsem si zoufal, že večeři se Stefanem Erbesem a šesti devadesátoletními ryzlinky z vinice Erdener Prälat už ničím nepřekonám, ale ještě jednou se pokusím. Ve hře je pětichodové menu a jedenáct ryzlinků v pondělí 27. ledna 2020. Zapište si do svých i-phonů! Pokračování textu
Sobota večer, to je poměrně bezpečné otevřít dva ryzlinky, zvlášť když mají 7,5 a 8% alkoholu. Erbesovu Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese říkám soukromě Pomerančový ryzlink. Ležel 11 měsíců v tisícilitrovém sudu na kvasničních kalech a šel do lahve pár dní před začátkem sběru hroznů dalšího ročníku. Pravokořenné vinice a spontánní kvašení, potenciál na dvacet let archivace (potom by bylo nutné vyměnit korek). Strašně dobře se pije i mladé – letos jsem měl první lahev pět dní po nalahvování. Dnes to tedy bude o tom, jak se takový ryzlink vyvine za dva roky. Pokračování textu
První pokus dobýt obrázky z foťáku. Na úvod železný most čili železňák ve Wehlenu. Takže stráň za mostem jsou Sluneční hodiny čili Wehlener Sonnenuhr. Abych neměl dvakrát za sebou na titulním obrázku stejný pohled, schoval jsem nejslibnější pokus až do článku. Stačí rozkliknout a fotky se zvětší. Pokračování textu
Vypozoroval jsem, že účastníci Skleničkových bedýnek dávají přednost novým, neznámým vínům. Nic proti tomu, objevování nového je zábava, ale úvodem dám příklad toho, jak se vyplatí opakované nákupy v jednom vinařství. Sám si pochvaluju, že při dalších návštěvách ve vinařství se dozvím víc o vinicích a sklepních postupech, občas to přináší další výhody. Minulé pondělí Erbesovi nalahvovali Traubensaft, čerstvý hroznový džus, a ve čtvrtek večer mi doručovací služba přivezla šest lahví. Úplně jsem na to zapomněl až do středečního poledne, kdy z vinařství přišel e-mail s oznámením o zahájení prodeje posledního vína z loňské sklizně. Tím je 2018 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese, který nalahvovali taky před týdnem, po jedenácti měsících v dubovém sudu na jemných kvasničních kalech. Erbesovi ho lahvují každoročně těsně před začátkem sběru hroznů, aby si uvolnili sudy na nový ročník. Takže v pondělí se taky začaly sbíral hrozny, úvodní fotka je ze soboty. Pokračování textu
Opakování, matka moudrosti. Myslel jsem, že v neděli večer budu ochutnávat a následně upíjet jen rekreačně. Dnešní ryzlink jsem už měl několikrát a byl jsem si jistý, že už jsem o něm psal. Nakonec jsem našel jen první zmínku ze srpnové degustace tady. Projeli jsme se Stefanem Erbesem celý ročník 2018 a když jsem mu pochválil Erdener Treppchen Auslese, Stefan řekl: Zrovna včera jsem otevřel lahev Auslese z roku 2013. To bylo po nalahvování úplně stejné jako aktuální ročník, tak si to ochutnej. Uvidíš, kam se 2018 posune za pět roků!
Pokračování textu
2017er Erdener Treppchen Riesling kabinett, Karl Erbes
Pro mě dlouhodobě nejoblíbenější kabinet, tentokrát z téměř vyprodaného ročníku. Brčálově zelená lahev se šroubovacím uzávěrem. Ve skleničce středně plná citronově žlutá barva, krásně čirá. Na nose zralé citrusy, lípa a tropické ovoce, vyšší intenzita. V chuti lehké (7,5% alkoholu), s výraznou kyselinou a ovocným projevem. Citrusy, ananas, vyzrálý physalis, s časem a provzdušněním meruňky. V závěru náznakem grepová hořčina a kamenitá mineralita. Vyšší zbytkový cukr, ovoce, čistota a harmonie. Hned po otevření se v chuti hodně prosazovaly bezové tóny a víno působilo lacině, po několika hodinách a bez bezu je výborné. Díky nižšímu alkoholu je to bezpečné pití i při větších dávkách. Pokračování textu
Pro většinu čtenářů to dnes bude odpočinková četba. Před dvěma týdny jsem z moselského vinařství Karl Erbes přivezl zásilku ryzlinků. Původně jsem to ani nechtěl zveřejňovat jako bedýnku, rozeslal jsem to jako zprávu všem bývalým i současným účastníkům Komunitních bedýnek a většina vín se už uspokojivě rozprodala. Na druhou stranu, kdybyste se k tomu někdo chtěl za další dva týdny vrátit, e-mail už bude ztracený a tak aspoň najdete nabídku kde má být, totiž na Skleničkově blogu. Pár lahví mi ještě zbývá a předpokládám, že časem budu chybějící vína doplňovat, tedy objednávat znovu. Pokračování textu
Když už píšu článek, bylo by škoda nevyužít víkendového rádoby seriózního degustování vín před soutěží PWT. Mladé osmnáctky jsem nechtěl dávat hodnotit, první mě napadl loňský oblíbenec, suchý pozdní sběr z vinice Erdener Treppchen.
2017 Erdener Treppchen Riesling Spätlese trocken, Karl Erbes
Pokračování textu
Pro třetí část degustačních poznámek o novém ročníku moselských ryzlinků vinařství Karl Erbes platí všechny zlehčující komentáře, které jsem napsal v úvodu prvních dvou částí. Obecné hodnocení ročníku vůbec nepasuje na první kabinet (ale určitě sedí na poslední Spätlese) a první kabinet, který se doma jeví jako velmi zábavné a bezvadné pití, mě v Urzigu po devíti hodinách za volantem zanechal chladným. Nejlíp, když se sami přesvědčíte :-) Pokračování textu
S pomocí návštěv se propíjím vzorky moselských ryzlinků Weingut Karl Erbes, přivezenými o víkendu z Urzigu. Zpětně zjišťuju, že moje hodnocení z vinařství a z domova se příliš často příliš výrazně liší. Přestože miluju hovory s vinaři nad jejich víny a degustace ve vinařství, tentokrát vsadím na poklidné domácí koštování. Dva kabinety v tomto textu jsem v Urzigu hodnotil opačně. Sedm set kilometrů za volantem si vybralo svou daň. Bílé ubrusy a komfort na profesionálních degustacích a soutěžích asi nejsou zbytečné! Pokračování textu