Régnié Exception 2017, Chateau de Durette
Největší překvapení nastalo v závěru degustace, když jsem se podíval do ceníku. Čekal jsem vyšší cenu, ale Exception stojí stejně jako Juliénas (a je levnější než Moulin à Vent). Nabušené ovocem, koncentrované a elegantní, za mě možná nejlepší z aktuálních beujolaiských bedýnek (Morgon Hommage jsem špatně spočítal a nezbyla na mě ani lahev).   

Na úvod něco faktů a technologie: šedesátileté vinice vysazené na žulovém písku, manuální sběr hroznů s důkladným výběrem. Podle technických informací jde o osmihektarovou vinici a nejlepší hrozny zřejmě jdou do Exception, ostatní do druhého vína. Osm měsíců v betonovém tanku a potom lahvování, žádné sudy (předbíhám, ale v chuti žádné dřevo není poznat).

Mohutná tlustostěnná lahev s černou etiketou. To sice dodává vínu důstojnosti, ale blbě se fotí :-) Ve skleničce klasická temně rudá s fialovým odstínem. Beaujolais obecně má působivý vzhled, ale Exception vypadá hodně slibně. Na nose poměrně intenzivní červené ovoce a mineralita. Ovoce přesně vyzrálé bez stopy po přezrálosti. V chuti perfetní kyselina, koncentrovaný ovocný projev, jen minimálně taninů (Durette většinu hroznů odstopkuje). Komplexní, perfektně zralé v ovoci (rybíz, jahody, višně), pevné, krásně dlouhé a s perspektivou dalších 2-3 let zlepšování. V závěru se mísí jemné taniny s pepřovitým kořením. Takových vín bych chtěl mít plný sklep a Beaujolais je jeden z mála vinařských regionů, kde si to taky můžu dovolit. Přidávám Régnié Exception na svůj soukromý wish-list pro případ, že ještě letos přivezu Durette znova.