Začalo to nenápadně. Před dvěma týdny mi napsal žernosecký vinař Aleš Svatoš, že jede pracovně do Pisy a ať mu doporučím nějaká vinařství poblíž. Poslal jsem mu kontakty na dvě, o kterých jsem tady už psal, a zapomněl jsem na to. U většiny podobných doporučení se už nedozvím, jestli je poptávající využil. Za týden mi večer zvonil telefon: Pane Skleničko, tak jsme v Sant‘ Andrea a co odtud chcete přivézt? Volba byla jasná, protože Cappella Sant‘ Andrea leží u San Gimignana…  

Flavii a Francesca jsem potkal dvakrát na italských degustacích v Perugii a na Gardě. Letos v září jsme se domlouvali na návštěvě, ale nakonec to neklaplo. Byl jsem v Toskánsku zrovna když vrcholila sklizeň hroznů a navíc mají malé dítě.

Je to vidět i na zadních etiketách jejích vín: na Vernaccii 2013 ještě stojí Vyrobeno našima rukama, Flavia a Francesco – a k tomu otisky dvou dlaní, vělší mužské a menší ženské. Na vínech ročníku 2014 přibyla maličká třetí ručka. (Já vím, napsal jsem doják, ale nepoužijte to…)

Vernaccia je Popelka. Italská minoritní odrůda, která má vystaráno, protože je neodmyslitelně spjatá s malým turistickým zázrakem, historickým městem San Gimignano. To je jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů v jinak extrémně populárním Toskánsku a většinu Vernaccie taky vypijí turisti na místě. Malá plocha vinohradů a velký zájem (=zajištěný prodej) vede vinaře k inovacím a zvyšování kvality. Odrůda sama asi nikdy nebude dávat velká vína, ale časy špatné pověsti neohrabaných rustikálních vín jsou pryč, Vernaccia táhne.

Vernaccia di San Gimignano 2014 DOCG, Capella Sant‘ Andrea
Organické víno a 13% alkoholu. Jednoduchá a spíš nenápadná ambaláž, korek z drti. Ve skleničce nápadně žlutá barva (díky poměrně vysokým výnosům mívala Vernaccia bledou slámovou barvu), v jemné vůni hodně zralé žlutomasé ovoce a po chvíli náznakem i kvasniční tóny. V chuti lehké, svěží, s jemnou kyselinou, v těle do žlutého ovoce. Hodně jemné a kultivované. Prvotní dojem byl, že kultivovanosti je snad až příliš, ale plnotučné tělo napovídá, že víno bylo školené v nerezu na jemných kvasničních kalech, odtud taky smetanová hustota a jemnost. Typický kořenitý závěr chuti, byť hodně lehký. Za letního večera v Toskánsku bych asi očekával drsnější, strohé víno, v podzimním večeru v Čechách jako připomínka léta je to dobrý.

Rialto 2013, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Capella Sant‘ Andrea
(horní fotka je z webu vinařství) Zase bio a dokonce 13,5% alkoholu, v poznámkách z dřívějších setkání mám napsáno, že Rialto se školí v bariku (a že se na Vernaccii musí s barikovým sudem hodně opatrně :). Barva je zlatavá citronovka, expresivní. Ve vůni se pere barikový sud s vyzrálým žlutým ovocem a ovoce se už docela dobře prosazuje (odhadem je už rok po lahvování). V chuti lehké, svěží, s tenkou, ale výraznou kyselinou. Je to podobně plné v těle jako předchozí nerezová Vernaccia 2014, ale díky bariku působí živěji a snad i svěžeji. Jablečno-hruškové oxidativní tóny jsou mi příjemné, kyselina 2013 se zdá být silnější než předchozí ročník. Sucharům z vnitrozemí to možná nic neřekne, ale milovníky Toskánska (a San Gimignana) to může přivést k nadšení. Cena je poměrně vysoká, ale nadšení ji činí snesitelnou :) Za mě 88 bodů/100.

Samozřejmě si uvědomuju, že moje hodnocení i ochota skousnout ceny závisí právě na nadšení, na schopnosti vína nadchnout konzumenta a na schopnosti hodnotitele nadchnout se pro nějaké víno, region nebo odrůdu. Přiznávám se a hlásím se do fan-klubu Toskánska, San Gimignana a Vernaccie. Bez toho bych se nikdy k těm vínům nedostal, nesetkal bych se s Flavií del Seta, Simonem Santinim a dalšími místními personami. Bez nadšení by nemělo žádnej smysl psát o Toskánsku, o Vernaccii, o Sangiovese a vlastně o vínu vůbec :o)