První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť. Číst dál
Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál
V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie. Číst dál
Tak dlouho propaguju vína s nízkou hladinou alkoholu a nakonec přivezu červené se 14,5%. Řeč je o Carmignanu z Fattorie Ambra. Mám dobrou výmluvu: v zimě se červená vína s vyšším alkoholem snadno vypijí a základní Carmignano Santa Cristina je tak hladké a harmonické! Při vybalování jsem si uvědomil, že Carmignano Montefortini jsem v květnu ve vinařství ochutnával jen z tanku, kde čekalo na lahvování, a že je čas provést kontrolu degustací. Číst dál
Dnes místo vážně míněných rad, předsudků a návodů jen trocha nezávazného plácání. Mnozí si řeknou, že to není žádná změna, za sebe alespoň nebudu předstírat serióznost. V pondělí jsem italským přátelům vzkázal „Torno subito“ a po měsíci přijel i s nákladem toskánského Carmignana. Sedmnáct hodin řízení dá člověku zabrat. V úterý jsem byl unavený, jako kdybych vyložil vagon uhlí, a večer jsem završil vylitím sklenice Carmignana do notebooku. Středa padla na snahu zachránit notebook, což se nakonec zřejmě podařilo. Přesto jsem došel k myšlence, že člověk, který vylije víno do životně důležitého notebooku, by neměl radit těm, co si víno do notebooku nevylili. Číst dál
Úvodem pár fotek z víkendového Festa del Vino Montescudaio. Je to taková lidová pouť, tradičně se koná na přelomu září a října. Odhaduju to na vinobraní, oslavu konce sklizně, ale letos tomu předcházel deštivý týden, takže možná ještě něco zůstalo na vinicích. Číst dál
Kdybych měl vybírat nejlepší nebo nejzajímavější víno letošního roku, bylo by to těžké. Letos toho bylo tolik! Soukromě ujíždím na Erbesově 2021 Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese a jednodušším, křišťálově čistým 2021 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese. Druhý jsem ušetřil a na soutěž Prague Wine Trophy nepřihlásil, ale první 2021 Kranklei teď dostal 95 bodů / 100 a jeho předchůdce 2017 Kranklei Spätlese dokonce 97 bodů. Body na kvalitě vína nic nemění, ale těší mě, že jsem několik lidí přemluvil, aby 2017 Kranklei kupovali po krabicích: Vidíte, vždyť jsem vám to říkal :-)
Číst dál
Úvodem pár fotek z pláže. Je to z malého kompaktu a bez spojitosti s vínem. Chtěl jsem si ráno vyfotit moře a zaujal mě ostrov vlevo na obzoru. Ve skupečnosti jich je z pláže vidět několik. Zkusil jsem je vyfotit všechny a doma hledal, které to jsou. Číst dál
Dnes ještě trochu rejpání o cenách. K tradičně výborné Vernacciii od La Lastra jsem ve vinotéce přikoupil i nové Chianti Colli Senesi. Před rokem mě červená z Lastry zanechala chladným, ale tentokrát mělo Chianti ve vinotéce cenovku 10 EUR. Před rokem jsem zvažoval dovoz, ale Chianti i Vernaccii jsem podle ceníku zkalkuloval na 400 Kč a vzdal to. Za 250 až 300 kaček bych vůbec neváhal. Ve vinařství 12 EUR, ve vinotéce za deset. Vítejte v Itálii. Číst dál
Pár nostalgických fotek ze čtvrtečního výletu do San Gimignana. A jak by řekl medvídek Pú, každý pravdivý příběh začíná dobrým obědem. Na fotce jsou Tagliatelle al tonno (plus al spousta dalších věcí) v baru v Ponteginori. Letos už potřetí nebo počtvrté, pořád to mají vynikající. Tentokrát to bylo i s drobným pop-kulturním vtipem: když přede mě patron položil talíř, v rádiu začal zpívat ukrajinský dětský sbor s Rolling Stones „You Can’t Always Get What You Want.“ Dokonale načasované! Jediná lepší volba by byl Arlo Guthrie a Alice’s Restaurant s geniálním veršem „You can get anything you want at Alice’s Restaurant – except Alice.“ Číst dál
Kolem vinařství La Regola jezdím každou chvíli, je u silnice od pobřeží do Volterry. Někdy před deseti nebo patnácti lety jsem měl jedno víno a nebavilo mě, a pak to trvalo spoustu let, než jsem to zkusil znova. Moderní budova, na webu nabízejí několik programů degustací spojených s prohlídkou vinařství. Vzal jsem to na přepadovku při večerním výletu do vnitrozemí. Ukázalo se, že jsou připraveni na všechno. V cuvérii byla tlupa turistů na prohlídce, ale v degustační hale měly službu tři dámy a udělaly mi krátkou degustaci. Číst dál
Chianti Classico DOCG 2018, Villa Cafaggio
Vinařství v Panzano s historií od roku 1408, od roku 2016 ho vlastní finanční instituce ISA SpA (což může znamenat cokoli :-) Mají asi třicet hektarů vinic a tři hektary olivovníků, vyrábí několik vín Chianti Classico plus Merlot a Cabernet Sauvignon. Chianti Classico je vyrábějí ročně asi 270 tisíc lahví a je to průmyslová produkce se vším všudy, včetně selektovaných kvasinek a jejich výživy. Kvašení včetně malolaktického ve velkých nerezových nádobách, následně 12 měsíců v dubových sudech. Číst dál