Úvodem o tom, proč tak rád píšu o Itálii. Přišel jsem po roce do baru v Ponteginori. Patron mě pozdravil slovy Ben tornato! (Vítej zpátky) a zeptal se, jestli chci Al tonno e pomodori secci, které jsem si dával před rokem. Těšil jsem se na ten oběd celou tu dobu!
Číst dál
Ve středu jsem si udělal výlet do blízkého Lajatica a Teatro del Silencio. Přivezl jsem asi 150 fotek, takže se nabízelo udělat dnes fotoseriál. Dám jen dvě fotky, protože jsem dával fotoseriály z Teatro del Silencio už dvakrát a ve středu napočítal jen dvě nové sochy. Moje oblíbené abstraktní kovové plastiky párů, které si navzájem dělají radost, zůstaly na místě, jen trochu rezivějí. Změnila se dominanta divadla a samozřejmě se podle ročních dob a počasí mění celá krajina do které je Divadlo Ticha zasazené. Číst dál
Vermentino Bolgheri 2022 DOC, Tenuta Guado Al Tasso
Nedávno jsem tady fňukal, že český dovozce nedovezl nový ročník Antinoriho Vermentina. Když jsem po příjezdu do Toskánska v první sámošce víno objevil, tak jsem ho co? Tak jsem ho koupil. Ještě jsem přitom měl čím dál vzácnější pocit uspokojení, protože Antinoriho Vermentino mě provází životem už dvacet let, od první toskánské dovolené v roce 2003. Hned po otevření lahve se uspokojení ukázalo jako klamné, při degustaci a hodnocení tápu. Číst dál
Snad se to ještě moc neprojevuje na blogu, ale s věkem přibývají výpadky krátkodobé paměti. Pozná se to tak, že jdu k moři plavat bez ručníku, nebo že vyrazím do Montescudaio bez svačiny, bez dokladů a bez peněz. Dlouhodobá paměť zatím slouží. Když přistanu v Cecině v sobotu 30. září, hned si vzpomenu, že první říjnovou neděli bývá v Montescudaio svátek vína!
Číst dál
Začal jsem nový, modrý život. Úvodní fotka je z ranní procházky u moře v toskánské Mazzantě. Pátek a sobota byly nabité akcí, stresem, cestováním a sluncem (a měsícem, je krásný úplněk), ale užil bych si to i trochu klidnější. Nedávný úvod blogu naznačující, že končím s Itálií, byl reakcí na opakovaná selhání v jednání s italskými realitními kancelářemi. Celé léto se mi nepodařilo vyjednat ubytování, protože ceny meziročně stouply víc, než kolik jsem byl ochotný zaplatit. Nakonec jsem si našel úplně nové ubytování v Marině di Castagnetto. Když jsem namístě zjistil, že se mi nelíbí městečko, nastala krize. Číst dál
Už žádný FIAT, žádné Toskánsko, žádné špagety. Končím s rajčaty a pizzou, začínám nový život! Naštvaly mě italské realitky a od zítřka přecházím na ryzlinky, sylvány a Beaujolais. Dnešní poznámky o Vernaccii jsou poslední, které jsem ještě v notebooku našel. Miluju vinařství Panizzi a míval jsem rád i Toskánsko a San Gimignamo, ale s tím vším už je konec.
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2019, Panizzi
Číst dál
Dnes se naučíme nové italské slovíčko: Terremoto! Už od středečního rána se na Facebooku objevovaly zprávy o zemětřesení v San Gimignanu, nakonec to vypadá na 4,2 stupně Richterovy stupnice s centrem u blízkého Poggibonsi. Tak hezkou dovolenou všem! 4,2 stupně není úplná tragédie, ale… střední Itálie zažívá otřesy často, Amatrice není zas tak daleko a jako notorický hledač nemovitostí mohu dosvěčit, že nedávná historie zemětřesení v některých regionech výrazně ovlivňuje ceny nemovitostí. Číst dál
Po patnácti letech psaní wine-blogu je vymýšlení nových úvodů jednou z nejotravnějších věcí. Jde vpodstatě o oslí můstky, které autorovi i čtenářům umožní přejít k tisícím osmistým degustačním poznámkám, podobným těm z minulých týdnů a měsíců, jako by šlo něco nového a dosud nevídaného… Takže poslyšte, v pondělí jsem objevil úplně novou a nedoceňovanou odbornost, kterou by měl mít dovozce vína! Degustační mistrovství, odolnost alkoholu nebo schopnost domluvy ve vinařských oblastech napadne asi každého, ale… že vás nenapadla schopnost odhalit chyby silničního navigačního software? Číst dál
Po týdenní pauze začnu statistikami. Podle prvních zpráv objem italského exportu vína v prvních třech měsících roku 2023 stagnoval (což je vzhledem k okolnostem dobrá zpráva) a jeho hodnota dokonce rostla (o 3,8% po započtení růstu indexu cen). Bavíme se o 1,8 miliardy EURO. Struktura nic moc, rostla především levná vína včetně sudovky. Poklesl prodej nejvyšších řad vín (tedy DOC a DOCG). Jako pididovozce jsem se obával většího růstu cen, maloobchodní ceny v Itálii ve druhé polovině roku rostly stejně jako v ČR (říká se, že růst cen ve velkých zemích Evropy táhl nahoru ceny v ČR). V první polovině roku jsem z Francie a Itálie přivezl vinařství, která zdražila jen minimálně. Čistě statisticky vzato, kdo meziročně zdražil o méně než 20%, ten vlastně zlevnil. Ale… uvidíme, co přinese druhá polovina roku. Číst dál
Už jsem se tady párkrát zmiňoval, že moje sympatie k barikovým sudům s věkem mizí a že dávám přednost lehčím vínům. Stobodovka OIV neboduje parametr „pitelnost,“ a tak se při bodovém hodnocení víc prosazují strukturovaná barikovaná vína (a občas na to můžeme bezmocně žbrblat). Ale možná to žbrblání není úplně bezmocné, protože časy se mění a s trochou dobré vůle se dají najít první vlaštovky změny (nebo bílé holubice naděje, kdybych chtěl bejt patetickej :-) Číst dál
Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat. Číst dál
