Vysoké hodnocení vinařství v ročenkách nešlo přehlédnout, ale přesto jsem byl skeptický – hledal jsem vinaře, který bude mít v nabídce několik Cru Beaujolais, abych z nich mohl sestavit průřezovou bedýnku. Z prvních informací bylo jasné, že Janin má úzký sortiment s jediným Cru Moulin à Vent, což se mi moc nehodilo… ale při degustaci šla vína jako trumfy v mariáši a všechno bylo jinak. Číst dál
Kostelík nad Fleurie přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v únoru. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. O Beaujolais jsem na blogu už dlouho nic nepsal. Z hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? Číst dál
Dneska jen stručně, po celém dnu lítání a bez oběda už padám do postele, zítra ráno mám dvě rychlé návštěvy vinařství a jedu domů. Ráno se vrcholky kopců Beaujolais skrývaly v mlze, ale bylo poměrně teplo. Jel jsem do Lancié, vinařství André Colonge et fils. Číst dál
Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Číst dál
Když otvírám víno a přetrhnu korek, zase si vzpomenu na vánoční procházku s dětma. Cestou jsem je poučoval o slunovratu a o tom, že už se začínají prodlužovat dny a krátit noci. Sice bude zima, ale slunce už přináší jaro. Tvářily se netrpělivě a kysele. My víme, to jsme se učili ve škole, přeci! Tak jsem to uzavřel slovy: říkám vám to proto, že od teď už bude všechno lepší! No a chvíli po návratu z procházky jsem otvíral víno a přetrhl korek. Potichu jsem si pro sebe zaklel: sakra! Syn stál vedle mě, melancholicky se na mě zadíval a řekl, od teď už bude všechno lepší… někdy bych ho zabil :o)
Letos jsem toho moc nenacestoval, jen na jaře jsem vyvezl dcerku na Moselu, jako přeshraniční turista jsem byl v Rakousku a v létě pár dní v Alsasku. Na novoroční předsevzetí si nepotrpím, ale pokud jde o rok 2015 a cestování, polepším se! Když dálka zavolá… benzin za 27,90 kazí náladu Vladimíru Putinovi a zlepšuje ji chudým wine-bloggerům. Číst dál
Dnes jen stručně o dvou vínech náhodně objevených ve vlastním sklepě. Dostal jsem několik velkorysých předvánočních objednávek od účastníků Komunitních Bedýnek a při hledání posledních lahví jsem v chladicím boxu objevil celou krabici Battagliova Barola. Odkládal jsem otevření tak dlouho, až jsem sám na sebe dostal zlost. Vyhlásil jsem si vinný advent a slíbil si nezdrženlivost.
Už před lety jsem na starém Skleničkově blogu zmiňoval myšlenku o ontologickém dluhu, tedy že naše bytí je vždycky na úkor někoho (nebo něčeho) jiného. Nejde jen o to, že za moje bytí (a potažmo blogování:) zaplatilo životem bezpočet kuřat, kachen či prasat nebo že stromy zabírají místo jiným stromům nebo keřům. Docela názorné je to v rodinách, které mají tři a víc synů – ten poslední se musí celý život smiřovat s myšlenkou, že kdyby se nenarodil on, mohli mít rodiče vytouženou Janičku. S vínem je to samozřejmé, jestli dnes večer vypiju lahev Erbesova ryzlinku 1991 Erdener Treppchen, už ji nemůže vypít někdo jiný. Vinaři to znají: když na hektaru vinice pod lesem vysadí šardonku, tak z něj nebudou sklízet Merlot. Platí to i o lidském štěstí? Když jsem dnes večer šťastný, je to na úkor někoho jiného? Když mám radost, musí být někdo jiný smutný? Doufám, že ne! Číst dál
V úterý padla dlouho odkládaná lahev přivezená od vinaře z dávné cesty do Burgundska. Odolávala času hlavně díky vyšší ceně a průběžné absenci vhodných příležitostí i společníků, kteří by víno ocenili. Podle záznamů na blogu jsem byl v Burgundsku naposledy v listopadu 2009, nekonečných 5 roků!
Oxidativní Chenin ze střední Loiry. Lahev jsem si přivezl v únoru 2013 z vinařství a určitě jsem si nemyslel, že se rozleží do podobných (a příjemných) oxi-projevů! Nevím, jestli je to francouzskou kultivovaností a smyslem pro harmonii, ale oxidativní projevy jsou bezvadně propojené s reduktivními (ovocnost) a víno je vyvážené, není jednonohé :o) Nadšení by mě mohlo snadno svést na scestí, tak zpátky k faktům. Číst dál
Co uděláte, když vám rozhrkané a vytřesené po dvoudenní cestě z Francie přijede víno, na které jste se půl roku těšili? Počkáte týden, až se víno ve sklepě uklidní? Nene, pan Sklenička není žádný barbar, nedá víno na 45 minut do mrazáku! Nechá tři lahve odpočívat v chladničce a podlehne pokušení až za šest hodin:o)
Sto lidí, sto chutí – to je moje největší poučení z dosavadních devětadvaceti vydání Komunitních Bedýnek. Komentáře na blogu bohužel řídnou (to je naopak moje největší zklamání, po bouřlivé diskusi prvních bedýnek se mi stýská!), ale mnozí účastníci mi píšou soukromě: „…houby nic moc. Sylvan slusny, ale Pinot Noir moc pekny, svezi, ovocity, opravdu chlastaci. Da se to pit jen tak a kazdy den.“ Číst dál