Od začátku ledna by se (teoreticky) mohla prodávat nová kategorie toskánského Vino Nobile di Montepulciano, Pieve. V praxi se asi začne prodávat až na jaře, po únorové Anteprimě, ale vyhlížím to s velkým očekáváním. Pro nás Čechy je to zajímavé v tom, že ve vinařsky vyspělých evropských zemích vinaři běžně dělí produkci do třech kvalitativních tříd (zjednodušeně základní řada, vybraná vyjímečná vinice a to nejlepší – výběr z nejlepších hroznů a sudů). V Montepulcianu to tak fungovalo už dlouho (Rosso di Montepulciano, Vino Nobile di Montepulciano a Riserva) a po dlouhých přípravách se místní Consorzio shodlo na čtvrté kategorii, Pieve. (Na úvodní fotce je fotogenická Cappella della Madonna di Vitaleta ve Val d’Orcia, což není úplně Montepulciano. Na Silvestra mělo být jasno, ale jak vidíte, předpověď zklamala a bylo zataženo.)
Pieve je česky vesnický kostelík a v Montepulcianu to má symbolizovat významý terroir. Vinaři se shodli na deseti podoblastech (=Pieve) a další pravidla nechali poměrně volně nastavená na rozhodnutí jednotlivých výrobců. Mají tam být starší výsadby a sudy, delší doba od sklizně do prodeje včetně ležení v lahvi, ale pokud si vzpomínám, co jsem o tom četl, není to striktní recept. Před rokem jsem na degustaci v Tenuta di Gracciano della Seta dostal jako dárek čerstvě nalahvovanou lahev Pieve Gracciano 2021 a díky vzornému sebeovládání přežila dodnes. Vzpomněl jsem si na ni při novoročním rozjímání a dnes otevřel. Popravdě na degustaci před rokem měla ještě příliš výrazné taniny a cítil jsem z ní závažnost a koncentraci, která volala po odkladu.
Vino Nobile di Montepulciano Pieve Gracciano 2021, Tenuta di Gracciano
Ambaláž přeskočím, víno jsem dostal bez etikety. Je v bordeauxské lahvi s celokorkem, předpokládám, že i etiketa bude podobná stávajícím etiketám vinařství. Ve skleničce je klasické Sangiovese, temná hluboká rubínovka s rozsahem od fialové až po kávové barvy. Na nose je středně intenzivní vůně lesních plodů (zralé ostružiny!) a červeného peckového ovoce až do švestek, náznakově kůže. Je to elegantní a harmonické, ale zpočátku ne moc živé. S časem vůně nabírá intenzitu. V chuti je víno hodně koncentrované, plné, harmonické, se zralým ovocným projevem a důraznými tóny piniovévo lesa. Slušná kyselina odlehčuje nástup chuti, ale v závěru důrazně přitlačí kořenité projevy, které sice mají tradiční toskánské atributy (piniový les) a pepř, ale zatím spíš hrubší texturu bez větší elegance. Celkově je to víno s komplexním projevem a velikým potenciálem, s bezvadně použitými sudy (už si nevzpomínám na technický výklad z degustace, ale podle současných dojmů to nejsou barikové sudy, ale vypalované středně velké sudy), ale s doporučením otvírat za pět a víc roků.
Závěrečná poznámka je nesená smíšenými pocity: Pieve Gracciano je zřetelně odskočené výš od současné Riservy ve smyslu serióznosti a schopnosti vyzrávat, dosavadní špička Riserva je sice dřív pitelná, ohlazenější, elegantnější, ale jaksi pomíjivější. Bohužel stále neznám cenu. Podle původních zpráv z posledních dvou let jsem očekával marketingové umístění Pieve mezi Vino Nobile a Riservu, ale teď se obávám podstatně vyšší ceny. Modleme se :-)