Třetí den zkoumání nových Beaujolais z Durette jsem musel zpomalit a otevřel jen jednu lahev. Volba padla na Morgon Hommage 2019 (česky Pocta), který podle všech příznaků patří k tomu nejlepšímu, co vinařství dělá. Ty příznaky jsou snadno čitelné: těžká a výrazně tvarovaná lahev, drahá etiketa na vroubkovaném papíře, kvalitní celokorek. A jako dovozci mi napovídá i nákupní cena :-)  

S čerstvě otevřenou lahví jsem začal i gůglovat, a našel zajímavou invormaci, že hrozny pochází z hektarové parcely na území dvou morgonských vinic, Corcelette a Côte du Py. Hlavně druhá z nich je známá a vyhlášená jako jedna z nejlepších morgonských tratí. Čtyřicetileté výsadby a nízké výnosy kolem 40 hektolitrů z hektaru (jak píšu s brožurce přiložené k aktuální bedýnce, v Beaujolais jsou staré vinice běžné a čtyřicet let ještě není stáří. Typická hustota výsadby je 10.000 keřů na hektar, z toho si můžete spočítat průměrnou sklizeň na jeden keř révy). Dál už jsou vygůglované technikálie trochu nepřehledné, v podloží vinice má být břidlice a žula, tradiční jedenáctidenní vinifikace s potápěním matolinového klobouku (cha, to je opak toho, co se v Beaujolais považuje za tradiční), prostě na vygůglovaná data se nedá spolehnout. Dá se spolehnout na degustaci, ale jen když to dobře trefíte a z aromatických a chuťových charakteristik uděláte správné závěry (jinak je to ještě horší než s vygůglovanými daty!).

Morgon Hommage 2019, Château de Durette
Světlejší granátová rudá s fialovým odstínem s slušným gradientem. Na nose málo intenzivní, třešńové, lehce fialkové, harmonické. V chuti harmonické Beaujolais s pěknou kyselinou, trochu strohé, třešňové, strukturované. Zdůrazním strohost, přestože zrovna to je vlastnost, která se za pár měsíců může ztratit nebo proměnit, ale strohost a pevnost dává tomuhle Morgonu nejvýraznější charakter. Závěr chuti a dochuť jde do jemných taninů a koření, ale i tady je projev poměrně strohý (vygůglovaná data opakují v různých jazycích obrat sametové taniny, ale samet si představuju příjemnější a ne tak strohý :-) Nemá to wov-efekt a netváří se to jako víno pro většinové konzumenty, ale mně se (v tomto případě) líbí jako rezignace na příjemný projev a návrat k tradičnímu Beaujolais. Prosím berte moje popisy s rezervou, protože tohle víno se může vyvíjet k lepšímu dalších pět roků a „strohost“ se může zajímavým způsobem transformovat v příjemnost. Vydrží i velkou sklenici, která rozsekala střední řadu Durette. 13% alkoholu, přestože v popisu jsou obraty jako málo intenzivní a strohé, moc mě to baví.