Pro samé cestování nestíhám psát, návštěvu Tenuty di Gracciano della Seta a degustaci jsem odbyl jen třemi fotkami. Beru to jako dluh. Přestože jsme nedegustovali žádné nově nalahvované víno, které bych ještě neznal, jeden objev jsem tam udělal.  

Úplně na začátku mě Julio Straccia vzal do cuvérie a ochutnávali jsme nová vína z tanků. Rosso 2021, Vino Nobile 2021, samostatně kvašený Merlot a bílou směs Trebbiana a Malvasije, o které jen tajemně řekl, že to je experiment a odmítl říct, co z toho bude. Všechna vína (kromě bílého) byla už prokvašená do sucha. Přesně týden před mým příjezdem vydatně pršelo a sklizeň proběhla v týdnu před deštěm. Z jednoho prázdného tanku už technik vyhrabával matoliny do lisu.

Julio mi potvrdil, že praktikují krátkou maceraci slupek, chtějí vína lehká, nezatěžkaná taniny. Nebo alespoň lehčí v porovnání s taninovými obludami, které se vyráběly ze Sangiovese před patnácti roky. Nemám zkušenosti, abych hodnotil čerstvě vykvašená vína, ale ochutnávat hustá kalná mladá vína je velká radost a svého druhu výsada. Potom jsme šli do dalších sálů, kde už byla vína připravená na lahvování. Nobile 2019 bylo už podle mě bezvadně pitelné, já bych ho lahvoval a hned bych si pár krabic odvezl. Bude asi o malý kousek lehčí, než byla 2017 a podobné 2018. Riserva 2018 podobně, hladká, lehká a pitelná.

V další místnosti se suší hrozny na passito. Napřed jsem se divil, že o VinSanto nic nevím, ale VinSanto zraje v sudu pět roků a zatím mají jen dva ročníky. Už jsem o tom psal jednou: hrozny na rohoži jsou čistá nádhera. Suší se šest až osm týdnů a kdyby tam byla jediná poškozená bobule, která chytí hnilobu a plíseň, shnilo by nakonec všechno. Na rohože jdou jen ty nejlepší hrozny.

Julio mi k degustaci otevřel jen vína,která už znám, nic nového zatím není nalahvované. Nobile 2017 je klasika, 2018 je teď o trochu lehčí, hladší a elegantnější. Riserva 2018 bude méně robustní, méně bariková, uměřenější a dobře pitelná. Díky tomu, že jsem si mohl přechutnat několik vín v řadě a v klidu, jsem si uvědomil, že doma vnímám degustaci jinak. Je to pro mě po pěti letech všednější a víc se soustředím, když někdy ochutnávám Vino Nobile jiných vinařů. Teď jsem si připomněl, v čem je Nobile z Gracciana tak dobré. Balancí mezi pitelností a strukturou, vrstevnatostí, středomořským kořením a uměřeností. Když doma piju Sangiovese z Gracciana už posté, beru to jako samozřejmost. Když můžu ochutnat šest lahví za sebou, vynikne to.

Hovor o novinkách z Consorzia del Vono Nobile (Pieve jako nově zaváděné označení subzón a cru) vyústil ve výlet na vinici Maramai. V ročníku 2012 z ní dokonce udělali vynikající čistý Merlot, ale od té doby ho jen rozpouští v Rosso di Montepulciano.

Tak vypadají staré keře Sangiovese na Maramai. Celá vinice je na písku a hraničí s pískovým lomem (nebo se tomu říká povrchový důl?). Prostě s deset metrů hlubokou pískovnou.

Upytlačil jsem si zapomenutý hrozen Trebbiana. Z čistě studijních důvodů, samozřejmě! S poděkováním za výklad a degustaci Juliovi.

Pro domácí zájemce ještě mám Vino Nobile 2017 a Riservu 2015.