Cerasuolo d’Abruzzo Superiore 2019 DOC, Barone Cornacchia
Zajímavé rosé ze střední Itálie. Důvody, které mě vedly k rozhodnutí přivézt a nabízet vína Barone Cornacchia vás nejspíš nezajímají, ale tohle je jeden z nich. Obecně jsem k roséčkům z jižních zemí skeptický (na mé soukromé hitparádě stále vede Zweigelt rosé 2006 od znojemských Špalků), vyšší alkohol a těžší projev mě nepřitahují, ale když jsem ochutnal tři bílá vína (Passerina, Trebbiano a Pecorino) a čtvrté rosé Cerasuolo a všechna čtyři se mi bez výhrad líbila, zpozorněl jsem a řekl si bacha, na tom možná něco bude. Můžu diskutovat o středoevropských předsudcích vůči jižním zemím (a jejich vínům), ale je tu jeden argument k nepřekonání – když ve střední Itálii už víc než 2000 let mají letní teploty běžně přes čtyřicet a vyrábějí tam bílá vína, můžete se spolehnout na to, že ta vína budou vhodná do letního horka:-) Úvodní fotku jsem ukradl z webu Barone Cornacchia, Caterina Cornacchia a Cerasuolo. Podle barvy ve skleničce to nemůže výt nic jiného. 

Ještě než se pustím do degustačních poznámek, trochu to zkomplikuju. není Cerasuolo jako Cerasuolo. Nejznámnější je sicilské červené víno Cerasuolo di Vittoria, směs Nero d’Avola a Frappato. Až druhá volba znalců je rosé z odrůdy Montepulciana d’Abruzzo, které získalo denominační postavení až v roce 2010. Podle Wikipedie název Cerasuolo odkazuje k třešňově červené barvě.

Na rosé je to úžasná barva, světlá karmínově rudá, a odlišností od roséčka, jak si ho představuje středoevropan, bysme našli víc. Stačí kouknout na zadní etiketu a přečíst si údaj o alkoholu, 14,5%. Představuju si to tak, že rosé vzniklo odebráním části samotoku z hroznů Montepulciana ještě před lisováním. Technický list na webu vinařství to nepřímo potvrzuje, když mluví o kvašení bez slupek (je to doslova očividné, protože červená vína z odrůdy Montepulciano mívají neproniknutelně temnou barvu). Na nose jemné třešně a další ovoce, svěží a příjemné. V chuti svěží (hned po otevření až do perličky), ovocné do třešní a tmavých rynglí, středně intenzivní až intenzivní, svěží a jednoduché. Se zavázanýma očima bych hádal červené, pro lehoučký dotek taninů a celkově to má cosi jako hloubku, kterou si spojuju s červenýma. Vyčítat Montepulcianu vyšší alkohol je jako vyčítat tygrovi pruhy, ale opatrnost je na místě v obou případech. Roséčko je to výborně pitelné, svůdné, prostě zábavné, ale 14,5% alkoholu je dost.

Dodatečně vyzkoušeno: komu připadá základní Montepulciano Casanova příliš robustní a nesrovnané (a Cerasuolo příliš ohlazené), zkuste je smíchat 50/50. Byl to jen okamžitý nápad, ale funguje to :-)

Colle Cupo 2016 Controguerra Rosso DOC, Barone Cornacchia
14% alkoholu a směs 60% Montepulciano d’Abruzzo, 30% Cabernet Sauvignon a 10% Merlot. 18 měsíců ve středně velkých sudech (550 litrů) a na trh jde až po dalších osmi měsících v lahvi. Controguerra je spolu s Colline Teramane další menší denominací pro Montepulciano d’Abruzzo. Bio certifikát, ale už jsem tady několikrát psal, že při vinohradnických, podnebních atd. podmínkách v Abruzzu by chemii používal jen pitomec, takže bio certifikátu nepřikládám žádnou důležitost.

Moje poznámky z listopadové degustace říkají, že to je „hodně kabernetové,“ ale v klidu doma u celé lahve cítím zase Montepulciano. Je trochu zkrocené kabernetem, je tam malý pokus o globalizaci, ale můj první dojem z vína je Montepulciano. Ve skleničce je hodně temná černorudá s rubínovým odstínem, na nose zralé červené ovoce, středomořské koření a perník. V chuti hodně srovnané, s nenápadnou kyselinou, harmonické a jemné. Pro nás středoevropany (a dokud teploty nevylezou přes 35 stupňů) doporučuju trochu ochladit, tím se projev stane lehčí. Plné tělo a pěkná délka, jak jsem vychválil čisté Montepulciano Vigna Le Coste, tak tentokrát pochválím zjemnění vína pomocí kabernetu. Určitě je už víc nazrálé a připravené k pití, než stejný ročník Vigna Le Coste.