Nic nového, jen jsem měl včera schůzku, na kterou jsem se musel formálně obléct (=žádné kraťasy a tričko) a cestou zpátky mě opustilo auto. Naštěstí se to stalo pár kilometrů od baráku a ne třeba v Itálii hned za mostem přes Pád. To už se taky stalo před dvěma roky v srpnu (úvodní fotka). Tehdy jsem si myslel, že o tom napíšu srdcervoucí text na blog, ale následné pizzy, krajiny a umbrijské pamětihodnosti to úplně překryly. Brzy po poledni, čtyřicet stupňů, volal jsem asistenční službu z povinného ručení :-) Řekli mi, že seženou odtah k nejbližšímu servisu (mám samozřejmě to nejlevnější pojištění, nevozí mě cestovka Masters of Wine) a že to bude trvat asi pět hodin. V tom nesnesitelném vedru jsem se vydal k nejbližšímu sjezdu z dálnice. Po sto metrech jsem se vrátil zpátky k autu a vzal si lahev Mattonky, protože mi bylo jasné, že těch 500 metrů k dálničnímu nájezdu bez vody nedojdu…  

Tehdy v Itálii to dopadlo skvěle, dělníci na mýtě mi hned zavolali odtahovku, ta mi za sto EURO urvala výfuk a řekla, abych jel dál bez výfuku: jestli máte v sedm večer schůzku v Umbrii, tak byste měl vyrazit. Domů do Čech dojedete i bez výfuku. Měl pravdu! Byl to skvělý výlet, objevil jsem úžasné město Todi, bydlel jsem u Moldavanky provdané za Itala do Umbrie, zamiloval si Umbrii a několik dnů jsem napjatě poslouchal hlasité dunění výfuku v očekávání katastrofy. Ta nepřišla, jen český autoservis mě doma oholil tak, jak to v Itálii nedokázali :-)

Abych to zkrátil, prostě mě dnes opustilo auto a já jsem musel dojít pár kilometrů pěšky. Alžířan přijel s návěsem a odtáhl mě do servisu (na Sahaře se teď prý maká při padesáti až šedesáti stupních, ale musí se to zfalšovat, protože v teplotách přes padesát se oficiálně nesmí pracovat), Vietnamec mi za dvacku prodal láhev Mattonky a já jsem došel ve vedru pár kilometrů domů pěšky. Potrénoval jsem na to, až mě můj starej křáp opustí bez varování někde v zatáčkách u San Quirico d’Orcia, tentokrát to dobře dopadlo. Doma studená sprcha a poctivých 0,8 litru umbrijského Campari Spritzu: to znamená hodně ledu a 50/50 minerálka a Prosecco. Doporučuju!

V Evropě zuří kvalifikace do evropských pohárů, ale naše TV na fotbal rezignovala, tak si pouštím staré desky a odpočívám s italskými víny. Vernaccia 2023 od Panizzi, San Gimignano. Úžasná žlutá barva s kovovým odstínem, ale zdaleka ne tak zralá, abych napsal zlatožlutá :-) Na nose citrusy a závan slepičího dvorku, s rozmícháním zralé obilí, jablka. Dobře vím, že je to klasická nerezovka, ale není to vůbec banální. V chuti zralé citrusy a luční květiny, kamenitá mineralita, i na české poměry dobrá kyselina. Stále ještě hodně sevřený, pevný projev (je to tak i ve vůni) a protože o téhle Vernaccii píšu už poněkolikáté, mají to perfektně načasované na prázdniny. V dubnu víno vypadalo dost humpolácky a neučesaně, na konci června se vyladilo do úplné sanžimiňánské špičky. Kdo ještě máte krabici, neváhejte. Je to víno vyrostlé ve vedru a vhodné do vedra, je tak i načasované. 13% alkoholu je pro mě hodně, ale jak jsem psal o pevném a sošném projevu, tak alkohol k tomu přispívá. Viz výše, nic nového pod sluncem.

Připomínám páteční uzávěrku objednávek franckých sylvánů a ryzlinků Weingut Hofmann, vhodných do vedra i při větší než malé konzumaci. Nabídka není na webu, ale rozesílal jsem ji e-mailem tady. Kdo ještě váháte, neváhejte :-)