Ve čtvrtek se vyčasilo a sousedovi v toskánské Mazzantě rozkvetl strom. Fotka je z pátku, protože jsem to zachytil i s včelou. Jinak máme ve dne v noci stálé teploty 12 až 15 stupňů, jen bohužel většinou zataženou oblohu.
Dnes si musím vypomoct opisováním z internetů, protože jsem dostal dva vzorky vín neznámého italského vinařství z neznámé apelace a z neznámých odrůd. Je to dárek od toskánského someliéra, kterého znám a sleduju už skoro 13 let, takže jsem to vzal velmi seriózně a gůgloval. Vinařství La Torre založili v roce 1925 manželé Lucia Massolini a Attilio Pasini, prarodiče současného majitele a enologa Attilia Pasini. Základem vinařství je zemědělská farma z šestnáctého století, postavená na morénových kopcích Mocasiny, samotě u Calvagese della Riviera, a tím se KONEČNĚ dostávám k něčemu, co znám nebo o čem jsem už někdy slyšel, Calvagese totiž leží v kopcích západně u Lago di Garda. A tady je taky domov odrůdy Groppello di Mocasina. Jestli vás zajímají dějiny vinařství a regionu, tak tady je to podrobněji, já se pokusím vyzobat jen kousky nejzajímavějších informací. Kdo podobně jako já nevíte úplně přesně, co jsou to morény, tak je to tady. Kamenné zdi vzniklé ledovcovou činností.
HUNA 2023 Vino Rosso Bio, Lorenzo Pasini, La Torre
Ještě jednou opisuju ze zadní etikety: Toto je moje první víno získané spontánním kvašením, vyrobené z hroznů Groppello, pocházejících ze dvou různých parcel. Půdy jsou morénové, bohaté na vápencový skelet, nacházející se v nadmořské výšce přibližně 230 metrů. Kvašení probíhalo v betonu, pouze s divokými kvasinkami, bez jakéhokoli přídavku kromě minimálního množství SO2. Nečířené a bez mikrofiltrace.
Ze dvou vzorků jsem otevřel HUNA jako první, protože 11,7% alkoholu. Ambaláž trochu straší, protože lahev má čepičku, která vypadá jako vosk (brrr když si to představím v restauraci), ale je to jen plastový návlek a nepůsobí žádné problémy při otevření. Plastová zátka. Etikety vidíte na fotce, takže si uděláte názor sami, za mě velmi dobrý, kontrastní černobílá grafika se mi líbí.
Ve skleničce je průhledná, světlá, lehce zakalená rubínově červená barva, na nose zpočátku trochu divočejší smrádky, typické pro naturální vína a velmi připomínající karbonickou maceraci. Po důkladném rozmíchání divočina vyvane a zůstane lehce kořenité červené ovoce, trochu neuchopitelný projev, ale lehký a příjemný. V chuti pěkná kyselina, i po vydýchání to trochu připomíná karbonickou maceraci, úplně suché, nezralé červené ovoce (hlavně třešně), trochu rustikální projev a trochu naturální neurčitost. Lehké, jednoduché. Těžko je mi soudit to nějak definitivně a přesně, protože je to (asi) první Groppello, které mám ve skleničce. Jako vesnické víno k jídlu s 11,7% alkoholu se mi to hodně líbí, vlastně je to i přes absenci filtrace atd. krásně čisté a pitelné, v letním horku to může být velmi osvěžující pití, ale vím já, jak má chutnat Groppello? Ve stobodovce by to žádná žeň medajlí nebyla, ale soukromě bych to v létě chtěl. Cenu vůbec neznám, ale ta s hodnocením nesouvisí.
El Cuntì 21-22 Vino Rosso Bio, Lorenzo Pasini, La Torre
Na webu vinařství najdete jinou etiketu i zatřídění, Riviera del Garda classico DOC mi zní líp než Vino Rosso Bio. Podle webu by to tedy mělo být 60% odrůdy Marzemino, 20% Groppello di Mocasina a po deseti procentech Barbery a Sangiovese. Marzemino je pozdní odrůda, ostatní se sklízejí dříve.
Úplně stejné poznámky o ambaláži, samozřejmě jiná etiketa, ale stejný grafický styl. Ve skleničce temná kávově rudá barva s lehkou opalizací. Na nose málo intenzivní zralé červené ovoce a mediteránské koření, pěkně složené, ale málo důrazné. V puse je víno středně plné, suché s pěknou kyselinou, podle projevu hádám bez filtrace, zralý projev červeného ovoce, ale trochu neurčitý nebo rozmazaný absencí filtrace. 13% alkoholu je zřetelný rozdíl proti HUNA, ale víno stále působí lehce. Zase je to podobný naturální nebo rustikální styl, díky vyššímu alkoholu je to všechno precizněji definované než HUNA, ale stále je to stejná kategorie.
Vlastně by mě nejvíc zajímalo čisté Marzemino nebo Riesling renano čili rýňák, který La Torre taky dělá. Mně to vychází ideálně jako víno na „aperitivo,“ což je večerní setkání v baru, kdy chlapi stráví hodinu kecáním u vína nebo koktejlů a potom se rozejdou domů na večeři. Tuhle večerní hodinku jsem v Itálii často sledoval a záviděl.
Reklama: připomínám pondělní uzávěrku nové piemontské bedýnky složené z vín Tiziana Mazzoniho a Maura Franchina. Nenechte si to ujít, Gattinara i Ghemme jsou opravdové klenoty! Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.