O vinném snobismu se občas mluví s despektem, ale každý si tím musí projít. Hlavně v počátcích se milovník vína bez pořádné dávky snobismu neobejde, je to jako vinná puberta. Taky jste hltali zprávy o drahých a ještě dražších, docela nedostupných vínech? Nebo si to jen nepamatujete? Mě snobismus před devíti lety vyhnal do Hunawihru. Pravým důvodem zájmu o Rosacker byly totiž zprávy o nejdražším alsaském ryzlinku, devadesátieurovém Clos Ste. Hune od Trimbachu, s kresbou hunawihrského kostelíčku na etiketě.  

Když jsem poprvé do Ribeauvillé přijel, měli u Trimbachů zavřeno (i podruhé a potřetí a dnes už to ani nezkouším. A rovnou přiznám, že Clos Ste. Hune jsem zatím neochutnal, ale už mě to vůbec nemrzí). Tak jsem si aspoň prošel hlavní třídu, nakukoval do výloh a obchodů a několik vystavených lahví mě vlákalo do obchodu ovocem a zeleninou. A tam, mezi jinými víny, stál Clos Ste. Hune. Za standardních 90 EUR, ale mezi marmeládami a hned vedle brambor. Asi jsem na to nebyl připravený nebo jsem nebyl připravený zaplatit 90 EUR v zelenině. Možná mě to trochu urazilo? Vypadl jsem z prodejny a odjel pár kilometrů do vedlejšího Hunawihru, kde leží vinice Rosacker, odkud pochází i trimbaší Clos St. Hune.

Cesta mě přivedla rovnou k místním družstevním sklepům, tam jsem objevil cenově mnohem dostupnější ryzlinky, Pinoty i Tramíny z Rosackeru a nakonec z toho byly i první (a extrémně úspěšné) alsaské bedýnky v květnu 2012. Pinot Gris z Rosackeru jsem si zamiloval, s ryzlinky jsem trochu bojoval a ne vždycky mě bavily. Loni v létě jsem dokonce absolvoval zábavnou tříhodinovou procházku po vinicích, Hunawihru i jeho ikonickém kostelíku s místním enologem Nicolasem Gardem. Teď v říjnu jsem chutnal nový Riesling s hunawihrskou obchodnicí Julií Kalinicheva a byla to trefa přímo do srdce. V pondělí mě to zase táhlo do Hunawihru, a tentokrát už můžu s čistým svědomím napsat, že v tom nebyla ani kapka snobismu. Jen ryzlink, nic než ryzlink. Jako obdivovateli moselských ryzlinků mi to můžete věřit :o)

Riesling Grand Cru Rosacker 2014 AOC, Cave de Hunawihr
Nemá smysl se ptát, jak jsem udělal na zahradě tu fotku, protože to se mi příštích 77 let znova nepovede. Typická štíhlá alsaská flétna, na můj vkus (a na Grand Cru Riesling) až příliš jednoduchá etiketa. Další černý puntík za plastový korek. Ve skleničce světlá citronová barva, vzhledem působí nenápadně. Intenzivní vůně s citrusy, trochu žlutého ovoce, svěžest, evokuje sladkost. V chuti shodně s vůní svěží až do jemné perličky, pěkná a výrazná kyselina, citrusy a náznakově další ovoce (meruňky, bílé broskve), středně plné, s malým zbytkovým cukrem (podle výrobce asi 8 gramů) a s pěkným ovocným a lehce kořenitým závěrem. 12,5% alkoholu. Krásná svěžest a dokonalá balanc mezi kyselinou, cukrem, alkoholem a tělem. Někdo mě může obvinit z vraždění neviňátek, tohle je víno na dalších pět a více roků ležení, ale přesto je zábavné pít ho už teď a vychutnávat si tu živost, čistotu, svěžest a harmonii. Nádhera, za mě už teď 90+ bodů/100. Senzační.