Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později.  

Přestože Il Palagio funguje samostatně, sto hektarů vinic z ní dělá velký podnik. Většina produkce jsou (poměrně) levná supermarketová vína zpracovaná v nerezových tancích. Tím víc překvapilo, když jsem tam našel Arnolfa: téměř dokonalé Sangiovese z barikových sudů, s příjemnou leč nepřehnanou koncentrací, seriózním projevem a jen lehkým barikem, který vínu umožňuje několik let vyzrávat, ale vůbec je nesráží první roky.

Každý rok, když jsem jel do San Gimignana nebo Volterry, jsem se stavil pro lahev Arnolfa. Zkontrolovat, jestli jsou věci v pořádku – někdy přitom člověk zjistí, že věci jsou stejné, ale on už hledá něco jiného. Před několika dny to vypadalo, že se něco pokazilo: k degustaci byly jen dva starší ročníky Arnolfa, 2012 a 13 s tím, že 2014 se vůbec nedělal (v Toskánsku pršelo!) a 2015 je nalahvovaný, ale ještě se neprodává. Když už jsem tam byl, tak jsem si řekl o ty dva ročníky… a byly skvělé. Mnohé čtenáře jistě napadne, že „klasický“ ročník 2012 byl lepší, než třináctka, a tak je jistě nepřekvapí, že to bylo naopak.

Arnolfo di Cambio 2012, IGT Toscana, Fattoria Il Palagio
Těžší ramenatá lahev a nápadná etiketa, první dojem trochu kazí drcený korek. Ve skleničce světlejší granátově červená barva se škálou odstínů. Na nose klasika (Arnolfo je čisté Sangiovese): lesní plody, trochu kávy, jehličnatý les, všechno hodně zakulacené a bez velké svěžesti. V chuti dokonale hladké a harmonické. Pěkná kyselina je dobře zabudovaná (až v závěru trochu vystupuje), ostružiny, káva a čokoláda. Dlouhá dochuť, minimálně taninů. Harmonie převládá a svěžest ustupuje, ale celkový projev je teď přesně uprostřed. 14% alkoholu.

Arnolfo di Cambio 2013, IGT Toscana, Fattoria Il Palagio
Ambaláž je totožná, barva ve skleničce podobná. Na nose je víno plnější, živější, s ostružinami, kávou a pěknou čistotou. V chuti podobně, živější, energičtější, s ostřejší kyselinou, šťavnatým ovocným projevem až do švestek a lehkým balsamikovým tónem. Taniny téměř rozpuštěné, krásná délka a dochuť. 13,5% alkoholu, vyšší koncentrace, dokonale pitelné, hladké a harmonické. Za mě je lepší chladnější, při toskánských večerních 22 stupních trochu ztrácí.

Nedávno jsem tady psal o tom, že velkoprodukce levných vín umožňuje vinaři selekci nejlepších hroznů a výrobu netušených lahůdek. Podobné případy se našly i na Moravě, kde někteří vyhlášení šizuňkové měli soukromé šarže vynikajících vín. Obecně asi platí, že velké vinařství může snáz zkoušet nové věci – neúspěch dvou sudů s tisícovkou litrů pro něj není taková rána, jako pro malovinaře. To jen obecně – i supermarketová Vernaccia nebo Sauvignon z Il Palagio mívaly pěknou čistotu a typický projev, ale Arnolfo vždycky vyčníval. Kromě krásných hroznů předváděl i dokonalý vkus, pokud jde o zpracování.