Na fotce vinař Vincent Stoeffler z Barru. O alsaském vinařství Domaine Stoeffler jsem už psal stručně tady, takže můžu rovnou jít na poznámky z degustace dvou Pinotů, nerezového a barikového.   

Pinot Noir 2014 Tradition, Vincent Stoeffler, Barr
Tohle se bude v Čechách líbit, říkal jsem si s prvním napitím. Pěkná průhledná barva, pinotová vůně s vrbovou houžví (čili nezralým taninovým podtónem), v chuti důrazná kyselina (hádám bez malolaktické fermentace), úplně suché, do višní nebo ještě sušší :o) Je to svěží a dobře pitelné, ale taky je to v ovocném projevu trochu nezralé. Technologicky Pinot z nerezového tanku a dobrého ročníku, ale pro mě zatím ještě neohlazený, důraz převažuje nad jemností.

Pinot Noir Rouge 2013 Barrique, Vincent Stoeffler, Barr
Hluboká temná barva, ve vůni starý sud a přitažlivě a jemně červené ovoce, je to sexy! V chuti pěkná kyselina (s odbouranou jablečnou, evidentně), v ovoci do malin a nezralých třešní, v projevu jemné a lehké, zábavné, parádní! Pro jistotu jsem zkontroloval alkohol poté, co jsem napsal lehké, a ono sympatických 12,5%. Přitom v chuti není ani stopy po nevyzrálosti, hrozny byly zřejmě optimálně zralé (pro lehké pitelné víno, asi ne dost pro někoho, kdo by chtěl vyrobit novosvětskou obludu). V závěru ještě stopa po taninech a nenápadná mineralita naznačují, že vínu může prospět rok nebo dva archivace, ale sud je skutečně jemně použitý a nevyčnívá. Vyváženost a harmonie, nic triviálního. Celkový projev se samozřejmě liší od burgundského etalonu, ale když si vezmu za srovnání (podobnou) cenu burgundské základky nebo hodně levné Village, tak ho Stoeffler čistotou jasně překoná. Končím s degustací a plivátkem, přelívám víno do karafy. Radost pít, škoda jen degustovat.