Malé ohlédnutí za čtvrteční degustací. Naturel se v červnu přestěhoval do nových prostor v Lípové 11 a naše ochutnávka vín byla první podobnou akcí v nové provozovně. Teplotní podmínky byly na hraně, aspoň pro mě při rozlévání vín a výkladu bylo docela teplo. Jürgen Hofmann vzal s sebou dceru Sophii jako tlumočnici z němčiny do angličtiny, já jsem měl překládat do češtiny. Přítomný básník Brikcius se nabízel, že bude navíc překládat do latiny, ale to bychom tam museli být do soboty. Začali jsme trojjazyčně, ale já jsem brzy přebral slovo a snažil se vést výklad jen v češtině z obavy, že účastníci brzo přestanou dávat pozor a budou se bavit jen spolu.
To se stalo až v úplném závěru, při posledních dvou vínech z dvanácti převládla lidová zábava. Tak se asi dostalo největšího poučení z degustace mně, a to hned dvakrát. Zaprvé jsem si až v průběhu výkladu uvědomil, že ze dvou druhů podloží Hofmannových vinic (vápenec alias Muschelkalk a křemičité půdy) jsem vybral většinou vína z vinice Feuerstein, jejíž název rovnou ukazuje na křemík. Když jsem se na blogu poslední rok rozepisoval o zajímavostech jako byla Garnacha ze čtyř různých podloží (písek, jíl, vápenec a břidlice), o Pinotu Noir z moselské břidlice nebo ryzlinku z franckých vápenců, najednou jsme měli celou přehlídku Silvanerů, ryzlinků, Pinotů a Tauberschwarzu ze Silexu! Nenastudoval jsem si, jak velká je podobnost půdní skladby v Sancerre a v Röttingenu, ale společný výskyt vápence a křemíkových půd napovídá, že by tam podobnost mohla být.
(Horní fotka je ukradená z Facebooku Naturelu.) Druhé poučení souvisí s tím, že jsem podobnou degustaci absolvoval na konci dubna ve vinařství a po třech měsících jsem mohl srovnávat. Někteří účastníci vzpomínali na říjnovou bedýnku, kde především červená vína z ročníku 2015 měla dokonale ovocný projev, čistotu a přitažlivost, byla už hodně vyzrálá. Současné červenky z ročníku 2016 pro ně byly ještě mnohem míň přitažlivé, zavřené. V dubnu v Röttingenu to bylo ještě víc vyhraněné, čerstvě nalahvovaná červená byla úplně nepřístupná, o dovozu obou Pinotů se mi vůbec nechtělo přemýšlet. Teď to pro mě bylo napůl cesty a věřím, že v prosinci se červené šestnáctky dostanou tam, kde byly patnáctky před rokem. Jurgenovi jsem poděkoval, že si udělal čas na degustaci uprostřed rodinné dovolené v Praze a přidám poznámky o základním ryzlinku.
2017 Riesling Röttinger Feuerstein kabinett, Weingut Hofmann
Jak mě moc nebavily francké ryzlinky z vápencových půd, tak křemičitý (Silex! :-) ryzlink mě baví. Dokonce soupeří s kabinetním Silvanerem, který jsem měl za nejoblíbenější z loňského ročníku. Poznámky o Silexu prosím berte s rezervou (viz výše), ale už název vinice Feuerstein (=křesadlo) odkazuje ke křemeni a na následný dotaz mi vinař potvrdil, že jde o křemenné kameny, jejichž podíl v půdě se mění a na Feursteinu je výrazný.
Vzhled je typický pro mladý Riesling, světlá citronově žlutá barva, úplně čirá. Ve vůni hodně jemné, jen lehce ovocné (citrusy) a květinové, minerální. V chuti je víno poměrně strohé a svěží s citrusovým nástupem kyseliny. V těle mě mate plností ročníku 2017, kterou jsem připisoval alkoholu, ale pohled na etiketu prozradil, že tomu tak není – jen vzorných 11,5% alkoholu. Popíšu to jako sirupovité tělo, ve kterém se rychle prosadí grepová hořčinka a kamenitý minerální závěr. Podobně jako u sancerských vín ze Silexu je tam potlačené ovoce a nápadná mineralita, takže po počátečním překvapení jsem nějakou analogii objevil :-) Je tam čistota (pokud vás převážně minerální závěr chuti a dochuť neruší), svěžest, lehkost a nízký alkohol.
Dobrá zpráva pro bedýnkáře: moselské ryzlinkové sekty a břidlicové Pinoty Noir přijely, v pondělí začínám rozesílat objednané bedýnky. Pár suchých sektů, ideální letní pití s 11,5% alkoholu, mi ještě zbývá, několika opozdilcům ještě můžu poslat.