V pondělí jsme na návštěvě u kamaráda objevili v chladničce parádní Beaujolais. Janinovo Vignes du Tremblay 2013, Moulin-a-Vent AOC z prvních beaujolaiských bedýnek v únoru 2015. Kamarád ho (poměrně velkoryse) otevřel, nebyl jsem si jistý, jestli jsem ho vůbec měl pro sebe doma. Jeden z dovezených ročníků na mě nezbyl a ochutnával jsem ho jen s vinařem ve stodole.  

I proto mě to moc bavilo, je to čisté Gamay připravené v betonové nádobě. S podílem odstopkovaných a neodstopkovaných hroznů, což už ani nebylo poznat, protože první dojem byl krásně ovocný a ohlazený. Silné, ale harmonické, kultivované, slušně koncentrované a hodně do ovoce, bez závěrečného pepřového důrazu, jen lehce kořenité. I přes ohlazenost působilo mladě, sice už bylo dobře pitelné, ale nejspíš ještě na začátku cesty. Když to teď píšu, v duchu sakruju, že jsem nemohl objednat víc lahví. Letos mi vinař napsal, že mi může nechat jen málo lahví, a nakonec jsem ani neměl dost volných peněz, abych celé množství využil. Ve středu se víno nakládalo, příští týden bych ho chtěl rozeslat účastníkům aktuálních beaujolaiských bedýnek. Další příležitost bude zase až za rok.

Včera jsem tady zminňoval několik zpráv ze světa, napřed tu jednodušší. Samuel Tottoli z alsaského vinařství Kuentz-Bas psal, že dostali první hvězdičku v ročence Revue du Vin de France, nejprestižnějším francouzském průvodci. Popravdě jsem se divil, že ji ještě neměli: v létě 2014 jsem navštívil několik alsaských vinařství včetně těch jedno- a dvouhvězdičkových, v některých ohledech mi Kuentz-Bas připadalo zajímavější. Tahle ročenka se v zásadě dá přirovnat k průvodci Michelin, včetně významu hvězdiček jako doporučení k návštěvě nebo ke koupi.

Druhá včera zmiňovaná zpráva je z Mosely, webový magazín Mosel Fine Wines se rozepsal o ürzigském vinařství Karl Erbes. Prorože jsem už inzeroval, že současného majitele Stefana Erbese jsem pozval v únoru do Prahy, přetlumočím stručně obsah článku (Karl Erbes – A Precursor of the Flying Winemaker).

Málo lidí o Karlu Erbesovi ví, že býval hlavním sklepmistrem nejméně sedmi moselských VDP vinařství – a všech sedmi najednou! V šedesátých a sedmdesátých letech se staral o víno v sedmi zakládajících členech VDP (např. Richard Jos. Berres, Geschwister Berres, Mönchhof). Navíc Geschwister Berres vlastnily původní vinici Prälat, odedávna jednu z nejprestižnějších v celém údolí Mosely. Jestli si myslíte, že sedm takových zaměstnání stačilo na uživení, tak se pletete, Karl Erbes pracoval pro několik dalších vinařství, včetně členů sdružení Bernkasteler Ring. (Že samotné vinařství ještě v sedmdesátých letech nestačilo na uživení ani v burgundském Gevrey-Chambertinu jsem psal tady.) Na otázku kolik jich bylo celkem, říká pan Erbes, „Upřímně řečeno už nevím, ale hodně.“ Během času některá vinařství skončila nebo ztratila samostatnost, ale Karl Erbes zůstal sklepmistrem známého podniku Christoffel-Berres až do ročníku 1997. Poznámka: Stefan v tom svým způsobem pokračuje. Má mobilní lahvovací linku a jezdí s ní lahvovat menším podnikům, které vlastni lahvovací lapacity zatím nemají.

Na otázku, jak dokázal řídit najednou tolik různých vinařství, se usmál a řekl: „Měl jsem motorku, náklaďák a velkej kruh s klíčema od všech sklepů!“ Ale přiznává, že to někdy nebylo jednoduché: „Hlavně před trevírskými dražbami se každý majitel chtěl sejít a probrat, které sudy prodat v dražbě…“

Dnes je nepředstavitelné, že by jeden člověk mohl řídit tolik podniků. Karl Erbes vysvětluje, že až do roku 1970 to bylo celkem běžné. „Musíte si uvědomit, jakou roli měl tehdy Küfer (sklepmistr). Spoustu místních vinařství měli majitelé, kteří nebyli aktivní vinaři. Například Dr. Peter Berres byl soudce v Trevíru, Dr. Karl Christoffel byl düsseldorfský architekt, a tak dále. Velké podniky jako Kesselstadt zaměstnávaly ředitele na plný úvazek, ale menší podniky o dvou hektarech nemohly.  Místo toho měly někoho na práci ve vinohradu (Baumann) a o sklep se staral Küfer – externista. Většina vinařství měla jen málo sudů. Nepotřebovali zaměstnávat někoho na plný úvazek. Úkolem Küfera bylo dohlížet na kvašení, v případě nutnosti přidat cukr a odpovídat za školení vína.“

Zajímavé je tehdejší rozdělení práce mezi vinohradníkem a sklepmistrem.  Baumann měl na starosti i lisování hroznů, což dnes spadá úplně pod sklepmistra.  Karl Erbes: „Lisování tehdy bylo jednoduché. Měli jste velký lis a lisovalo se okamžitě po převozu hroznů do sklepa. Dnes dělají vinaři mnohem víc rozhodnutí,  jako jestli chladit hrozny před fermentací, jak lisovat, jestli vybrat kvasinky nebo kvasit spontánně, atd. Chlazení bylo tehdy jednoduché a nerezové tanky s řízením teploty ještě nebyly.“

Článek zmiňuje i to, že Karl Erbes se v šedesátých a sedmdesátých letech staral o slavná vína z vinice Erdener Prälat, kterou společně vlastnilo několik podniků Geschwister Berres. V roce 2012 se kruh uzavřel a Karl se synem Stefanem si pronajali parcelu na původní vinici Erdener Prälat. Erbesova vína z Prälatu se brzy zařadila ke špičce toho, co vinice Prälat dává.

Tolik Mosel Fine Wines o nedávné historii moselského vinařství. Není Karlu Erbesovi líto „starých dobrých časů?“ Chvíli váhá: „Ani ne. Naše vinařství se stále drží těch základních věcí, které pamatuju. Stále kvasíme spontánně, hrozny lisujeme šetrně, a tak dál. Ale v současnosti mnohem líp chápeme výrobu vína a můžeme díky tomu dělat kvalitnější víno. Byla to velká doba, ale měli bychom se dívat dopředu.“

K tomu jednu soukromou vzpomínku: k Vánocům 2014 mi Stefan Erbes poslal krabici se třemi různými víny, jedno z nich nebylo úplně dokonale adjustované, jen s nedbale nalepenou etiketou s typickým obrázkem biskupa sedicího na dřevěné lavici a degustujícího víno. Asi minutu jsem na to koukal nevěřícně, protože tahle etiketa je vyhrazená pro vinici Erdener Prälat, na vína odjinud se nesmí používat. Moc jsem o tom nevěděl, ale dost na to, abych věděl, že Prälat je malá vinice a velká rarita, vína z ní patří k tomu nejlepšímu (a nejdražšímu) na Mosele. Potom jsem napjatě zvedl telefon a zavolal Stefanovi. Poděkoval jsem za vánoční přání a za dárek a opatrně jsem se zeptal: „Co se stalo? Vy jste koupili Preláta?“ Stefan se rozesmál: „Nekoupili, pronajali. Taková věc se dneska už nedá koupit!„

O únorové večeři se Stefanem Erbesem tady, výběr Erbesových ryzlinků je tady.