Začnu vyprávěním o překonávání kulturních rozdílů. Od roku 2003 jsem v Itálii strávil postupně skoro šest měsíců, většinou v pronájmech zprostředkovaných italskými realitkami. Od začátku bylo nápadné, že když po prvním kontaktu pošlu nějaký doplňující dotaz, například jestli se někde poblíž bytu dá parkovat nebo jestli to páté patro je s výtahem nebo bez, tak nedostanu odpověď. Ital přeruší jednání a je konec. Už nikdy neodpoví. Díky tomu jsem dlouho nevěděl, na čem jsem.
V zamračeném počasí minulého týdne mi naskočily alergie a začal jsem zase hledat nějaký byt pod bezmračnou azurovou oblohou, kam bych mohl uniknout. V půlce září skončí prázdninová sezóna a vím, že moje oblíbená letoviska budou prázdná, takže mě to lákalo. Zase jsem narážel na komunikační bariéru. V sobotu se vše vysvětlilo. Fabrizio z Piombina mi upřímně odpověděl: Jestli chceš zaparkovat auto a wi-fi, tak si kup pokoj v hotelu. Pokud jde o školení obchodních dovedností, je Toskánsko pole neorané… ale chyba je samozřejmě ve mně. Měl bych se na ně vykašlat, ale já italský vína a krajiny miluju 🙁
Dobrá zpráva je, že Carmignano přijelo! (Trebbiano jsem v paletě nevyhrabal včas na focení.) Šofér náklaďáku hlásil, že palubní počítač ukazoval 29 stupňů, z průvodních papírů vidím, že nakládal hodinu po poledni. Třeba mi ještě nějaký realiťák napíše :-) Samozřejmě jsem nic nedbal na dobré rady a hned večer otevřel první víno.
Carmignano Santa Cristina in Pilli DOCG 2018, Fattoria Ambra
Opakování je matka moudrosti: většinově Sangiovese s deseti až dvaceti procenty Cabernetu Sauvignon a malým podílem dalších tradičních místních odrůd. Cabernet Sauvignon je Cabernet Sauvignon a tak se i v deseti procentech ve směsi prosadí. Sangiovese dodává lehkost a ovocnost, ale kabernet tam stejně poznáte.
S odkazem na nedávné stesky (genius loci) přidám jedno varování: otevřel jsem víno při běžné teplotě (po několika hodinách ve sklepě) a mělo hodně zralý až přezrálý projev. Přezrálé švestky s až povidlovými tóny, žádné lehké Toskánsko a už vůbec ne Sangiovese. Navlékl jsem na lahev chladicí gelový rukáv a už druhá sklenička byla výborná. Nevnucuju to nikomu, kdo má rád švestková povidla, jen upozorňuju, že malá změna teploty dělá velké věci. Za mě spíš lehce podchladit.
Ve skleničce je temně rudá, hluboká barva, charakterem napůl cesty mezi rubínem a granátem :-) na nose málo intenzivní (při podchlazení), švestkově ovocné (a optimálně zralé), fialkové, balsamikové, jemné. S ohřátím přijdou růže a lesní plody. V chuti zase švestky, skrytá kyselina (nijak mi tam nechybí, ale neprosazuje se tak, jak bych čekal u vína s osmdesáti procenty Sangiovese), už v těle nastupují sametové třísloviny a slaně minerální tón. Celé to působí lehce a příjemně, ruší to jen 14,5% alkoholu. Toho si všimnete už ve skleničce (mosty), hned potom na etiketě :-) a s trochou zkušenosti to poznáte i na plnějším těle. Na lehké Carmignano je alkoholu, zralosti a plnosti hodně, projev se posunul k plnosti, ale pořád pěkný.
Carmignano Riserva Elzana DOCG 2017, Fattoria Ambra
Už hnědá etiketa jako by připomínala barikové sudy. Riserva je víc bariková, udělaná na delší vyzrávání ve sklepě. Alkoholu má stejně jako předchozí Cristina (14,5%), temnější barvu, výraznější vůni. Jak intenzitou, tak pestrostí – je kořenítá, kmínová, rozmarýnová, s trochou soustředění tam najde každý to svoje středomořské koření (a je zábavné to zkoušet). Má lehčí nástup, než Cristina, s okamžitým atakem koření, a že jsem očekával plnější a těžší víno, působí o to lehčeji. Docela komplexní projev, v chuti lehčí v ovoci (lesní plody, višně) a těžší v koření, pevně harmonické a vystavěné, včetně (znovu) nenápadné kyseliny. V závěru kafe a lehce štiplavé taniny – přimlouval bych se konzumací odložit, až zmizí taniny, ale zase ne tak dlouho, aby zmizela i kyselina.
Jsou to poznámky tady a teď, pár hodin po vyložení palety. Snad si za měsíc nebudu rvát zbytky vlasů, cože jsem to napsal.