I nejlepší předsevzetí selžou a příslovečná pevná vůle pana Skleničky zradí, když o sobotním večeru na ČT2 jdou za sebou dva úvodní díly třetí řady Babylon Berlin a hned poté francouzská Poloviční šance s Belmondem a Delonem. To by jeden musel být vegetariám a abstinent, aby odolal takovému programu a nevytáhl ze sklepa Magnum Vino Nobile z Gracciana.  

Ve skutečnosti mě na to navnadila i lahev Carmignano Santa Cristina in Pilli 2018 z aktuální bedýnky: obě vína dělá stejný enolog Giuseppe Rigoli (Carmignano jako majitel, Vino Nobile jako konzultant) a chtěl jsem si ověřit, zda Vino Nobile je skutečně lehčí než Carmignano 2018. Dobrá zpráva: je. Alkohol (ten psaný na etiketě) tomu nenasvědčuje (VN 14%, Carmignano 14,5%), ale celkový projev je úlevně lehčí.

Vino Nobile di Montepulciano DOCG 2016 Magnum, Tenuta di Gracciano della Seta
S vykřičníkem, že je to Magnum čili lahev 1,5 litru. Obecně se o velkých lahvích tvrdí, že nazrávají pomaleji a v tomto případě to stoprocentně platí: sedmnáctka i šestnáctka v klasických 0,75 lahvích budou už mnohem nazrálejší. Vzal jsem na víno velkou kulatou sklenku: kávová barva s rubínovým odstínem, na nose hodně jemné a málo pregnantní. Jehličnatý les s pryskyřicí, lesní plody, projev nesmělý až zakřiknutý. Kafe a mladé taniny. Po přelití do štíhlého tulipánu polovičního objemu expresivita úplně zmizela: tudy cesta nevede. V chuti lehké, s pěknou kyselinou, a kdybych si na etiketě nepřečetl 14% alkoholu, napsal bych, že tenké :-) Zralé lesní plody a málo zralé třešně, lehounce taniny, krásně pitelné, s dotekem elegance. Druhý den jemné herbální tóny v závěru. Lehkost a malá expresivita jsou překvapivé, protože ročník 2017 už je hodně zralý a 2016 nemám, předpokládám, že je zralý jako hrušky na konci října.

Ve velkých objemech vína evidentně vyzrávají pomaleji, v tomto případě se rozleželo do lehčích tónů a téměř tenkého těla, málo průbojného projevu. Tentokrát to není odsudek, malá expresivita se mi moc líbí a po Carmignanu Santa Cristina 2018 s vyšším alkoholem a kořenitým závěrem si vychutnávám Sangiovese, které v závěru vůbec žádné koření nemá. Nejenže Magnum vyzrává pomaleji: vyvíjí se úplně jinak. Mám pocit, jako bych ochutnával víno z tanku těsně před lahvováním… což sice není pravda, ale je to nejlepší popis projevu vína, který mě napadl. Příště si pro sebe určitě koupím víc Magnumek, rozdíl oproti polovičním lahvím je velký a pozitivní.