V sobotu se v Toskánsku udělalo hezky, tak jsem šel vyzkoušet moře. Voda byla chladná, ale nic pro otužilce, žádný extrém. Po pláži korzovali Italové, kteří koupání v moři jindy než v srpnu neschvalují. Jsou nesmírně zdvořilí, takže nesouhlas vyjadřují jen volbou jazyka. Oslovují mě anglicky, protože to se rozumí, že Ital by nešel v listopadu plavat do moře: Water is cold, isn’t it? Vracím jim to tím, že odpovídám italsky: No, l’acqua è calda. To se člověk v Itálii naučí brzy: teplý je caldo, i když angličtina svádí k opačnému překladu, cold = studený. Studený je freddo, mnemotechnická pomůcka: freddo ledo!
Když vinařství Elena Walch propagoval český dovozce Chovan jako italskou špičku, moc jsem mu nevěřil. Proč by měly špičku představovat italské tramíny, Chardonnay nebo Pinoty, říkal jsem si. V posledních letech jsem zkusil několik základních šardonek a uvěřil. Elena Walch leží mezi Bolzanem a Trentem, asi 50 kilometrů severně od Gardy, má 65 hektarů vinic a ročně vyrobí asi milion lahví. Vinařství založila v roce 1988 Elena, dnes podnik vedou její dcery. Dnes se podíváme na další dvě notoricky známé odrůdy.
Pinot Bianco Alto Adige DOC 2025, Elena Walch
Základní Pinot Bianco vyrobený v nerezových tancích s chlazením. Je v burgundské lahvi. Ve skleničce je hodně světlá slámově žlutá, na nose svěží vůně zralého žlutého ovoce, hlavně jablek, a květin. V chuti je víno velmi svěží s hravou kyselinou, ovocný projev je (hádám) povzbuzený několika málo gramy zbytkového cukru (dodatečně zjištěno, 2,3 gramu), jablka, minerální tóny a lehké koření, čistota a elegance. 13% alkoholu, ale působí lehce. Na základní víno příjemné překvapení, jako by sloučilo německou preciznost s italskou hravostí a elegancí. Recenzent amerického Wine Enthusiast přirovnával předchozí ročník ke knížce, od které se nemůžete odtrhnout, dokud ji nedočtete do konce – to je trefné.
Pinot Nero Alto Adige DOC 2025, Elena Walch
Zase základní řada a podle degustace podobné charakteristiky, jen u PN jsou nápadnější. Tím myslím hlavně (pod)horský a vápencový charakter, dolomitský vápenec by tady šlo tipovat naslepo. Technologicky je to krátké kvašení v nerezových tancích (10 dní) a vyzrávání částečně v nerezu a ve velkých dubových sudech (22 hl).
Burgundská lahev, ve skleničce je světlá až středně temná rubínovka. Na nose maliny, višně a třešně spolu se závanem rozkvašeného ovoce, co připomíná stájová aromata. Vůně je spíš severoněmecká než burgundská, byť PN by každý určil naslepo, Je to lehké a hravé, zábavné už teď, než jsem se napil. V chuti je víno vyloženě višňové a malinové, s pěknou kyselinou (s odbouranou jablečnou), lehké v projevu ale slušně koncentrované v ovoci a plnějším těle, šťavnaté a s lehkými až hedvábnými taniny. 13% alkoholu. S ohřátím a provzdušněním se objevují další aromata a chutě, trochu koření, třešně… zůstává šťavnatost, hravost a zábavnost, lehkost a perfektně čistý projev. Úplně jiné než Burgundsko nebo Alsasko, s německým Ahrem má společný vápenec a preciznost, ale projev není poplatný vzorům a má vlastní, italsky hravý charakter.
Napadá mě přitom, že jestli základní vína pro supermarkety jsou takhle skvělá, jaká asi musí být vína z vyšších řad?


