Krásně vyodpočívaný po dvou dnech slunečného počasí. V úterý výlet do Monteriggioni (na úvodní fotce momentka z říčního parku v Colle Val d’Elsa), ve středu plážování doma s koupáním. Pro pobavení dodám středeční zkušenost s kvantovou teorií času. V poledne bylo 20 stupňů, vzal jsem plavky a šel si zaplavat. Cestou od moře píšu místní kamarádce: „Kde jsi? Už se zase plave!“
Za dvacet minut přišla odpověď jako z jiného vesmíru: „Ahoj, dělám vánoční úklid.“ 

Vermentino di Gallura DOCG 2024, Piero Mancini
„Di Gallura“ znamená ze severního regionu Sardinie. Vinařství je mladé, založené roku 1989, a zřejmě v druhé generaci majitelů, o vinice se teď stará agronom Alessandro Mancini, syn Piera. Mají 120 hektarů vinic, což je i na italské poměry hodně, ale stále to není největší vinařství na Sardinii :-) Kromě Vermentina pěstují Moscato a Cannonau plus mezinárodní odrůdy jako Merlot, Cabernet Sauvignon, Pinot a Chardonnay. Terény jsou většinou žulové a sahají až do výšky 500 metrů nad mořem.

Jen pro upřesnění, i když to sotva pro někoho bude rozdíl: v COOPu měli vedle sebe dvakrát totéž víno, jednou „autenticky“ lahvované jako Mancini a hned vedle toto, zabalené jako fiorfiore, vlastní značku COOPu. Fiorfiore byl o 2-3 EURO levnější, takže nemusím vysvětlovat, co a proč jsem koupil. Podle čísla šarže to lahvoval taky výrobce (Mancini), ale později, prostě jiné lahvování. Kdybych měl spekulovat, tak se v Itálii běžně děje, že výrobce v půlce sezóny prodá do supermarketu všechna základní vína, na která nemá objednávky. Není nic neobvyklého, když na podzim najdete v sámošce některá vína levněji než ve vinařství. Už se mi stalo, že ve vinařství víno neměli, ale v sámošce o dva kilometry dál ano a levně.

První dojmy: hned po otevření zcela bez reduktivních smrádků a podivných chutí, sice o to jednodušší, ale příjemně pitelné. První dojem je nerezovka s delším ležením na kvasničních kalech, nižší alkohol (12,5%) a ty reduktivní projevy mi vůbec nechybí. My Seveřani bychom ocenili víc kyseliny, tady to vypadá na jablečnomléčnou fermentaci v tanku, ale víno má slušnou čistotu, lehký minerální tón, harmonii, krásně se pije a výrazně přesahuje kategorii „bílé na spláchnutí pizzy.“ Schovám do chladničky a dopíšu zítra, ale už začínám přemýšlet o koupi obou šarží a srovnání.

Druhý den: hodně plná slámově žlutá barva se zelenkavými odlesky, výrazná, pěkná. Na nose jemná a elegantní vůně meruněk a dalších žlutých plodů, v chuti příjemně plné (s plností nejspíš dotovanou několika gramy zbytkového cukru?), s pěknou kyselinou (odvolávám, co jsem hlásal o den dříve, s dekantací kyselina vystoupila a je fakt pěkná), žluté ovoce a lehký minerální závěr. S ohřátím se ukáže i lehounký pepřově kořenitý tón v závěru. Projev je trochu naleželý na kvasničních kalech a dohromady s minerálním tónem to dává pěkný akord, cenově jsme mezi osmi a devíti EURO, ale kvalitou a hlavně noblesním dojmem o dost výš. Jako základní víno od (pro mě) neznámého výrobce z okrajového regionu je to velmi slibné a až příště uvidím jméno Piero Mancini, budu kupovat mnohem radostněji a bez obav.