Dneska už nic, degustační poznámky naplánované na zítřek dám později. Andrea Nejedlíková před chvílí na Facebooku oznámila, že v den svých pětapadesátých narozenin odešel vinař Petr Nejedlík. Nemá cenu k tomu něco psát, názory na jeho vína se (nutně) lišily, ale jeho stopa v domácím vinařství je obrovská a věřím, že dojde mnohem většího ocenění s delším časovým odstupem. Smutno.
Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat. Číst dál
Na etiketě Rosato 2014 je ještě 13,5% alkoholu, v poznámkách mám Rosato 2018 s 12,5% alkoholu. Ve skutečnosti nejsou toskánská rosé se 14% alkoholu žádnou vyjímkou a rovnou dodám, že mě nebaví. Do aktuální toskánské bedýnky jsem rosé zařadil jen kvůli pestrosti a zbyla na mě jediná lahev. Byla to chyba, ale kdo mohl tušit, že Giuseppe Rigoli udělá lehké rosé s 11,5% alkoholu? Číst dál
Čtvrteční dlouhé čekání na náklaďák se zásilkou vín mi vynahradily první zprávy, přišel jsem o stresy spojené se sledováním hokeje. První prohlídka odhalila nevídanou věc, letošné rosé ze Sangiovese čili Rosato di Toscana má pouhých 11,5% alkoholu. Jsem zvědavý, ale první den otvírám základní Rosso di Montepulciano. Obvykle do něj jdou hrozny z mladých vinic, které se ještě nekvalifikují na Vino Nobile. V roce 2015 pro mě bylo Rosso rozhodující při úvahách o dovozu, po degustaci asi desítky vinařství jsem usoudil, že Rosso z Gracciana je nejlepší nebo alespoň nejlíp pitelné a nejvíc se blíží úrovni Vino Nobile. Přesto jsou kvalitativní (i cenové) úrovně poměrně jasně dané a kdo z účastníků aktuální toskánské bedýnky si otevře současně trojici Rosso – Vino Nobile – Riserva, ten dostane jasný příklad toho, co jsem tady nedávno psal o tom, že v celé Evropě už vinaři jasně definují kvalitu ve třech krocích. Číst dál
Původně jsem si myslel, že to je jen záminka k slzavému prohlížení fotek sluncem ozářených věží San Gimignana, ale po dvou deci jsem si vzpomněl, že příznaky se hromadily. Jen je poznat! Už včera jsem při náhodném setkání s českým básníkem zaváděl řeč na Vino Nobile di Montepulciano, dnes jsem v Bille meditoval nad lahví Campari… Billa ji konečně zlevnila ze 480 na 369 Kč, ale po krátkém duchovním cvičení mi nebesa zjevila, že to ještě není dost a že Venetian Spritz můžu udělat i s jiným hořkým likérem. A seslala mi znamení v podobě neznámého bylinného likéru za 260 kaček jen o dvacet centimetrů vedle ve stejném regálu. Zatím jsem znamení oslyšel, ale až udeří horka, budou se hodit! Číst dál
Jen pro přesnost, německá degustace znamená každoroční degustaci Riesling, Pinot & Co. v reprezentačních prostorách německé ambasády, fotky jsou jen z mobilu. Pojal jsem to letos napůl „odborně“ a napůl společensky, což jsou dvě roviny, které nelze úplně oddělit. Počínaje výbuchem smíchu, když jsem našel právě přišlého Honzu Čeřovského zaseklého u bublin (Sekthaus Solter, Rheingau, a některé bubliny dost dobré), přes nečekané seznámení s dámou, se kterou se známe jen z Facebooku… až po večerní setkání s básníkem Jiřím Dědečkem, prezidentem českého Pen-klubu, kterému jsem v šest večet na Malostranském náměstí vypravoval o setkání s Margheritou Pallecchi, exportní manažerkou toskánského vinařství Poliziano a o tom, jak vzniklo jméno Poliziano (o Dědečkově překladu Polizianových Poklon a pošklebků jsem tady psal před dvanácti lety, ale potkali jsme se až včera večer na Malostranském). Číst dál
Loni v září jsem tady psal, že se v toskánských vinotékách běžně prodává sudovka (vino sfuso, kdybyste chtěli nakupovat) v cenách od 2,50 do 4 EURO. Koupil jsem několik vzorků a nebylo to nic pozoruhodného. V pátek jsem zajel do prodejny Školního statku Mělník, vyhlášeného producenta ryzlinků, milerek, vavřinečků a dalších typických mělnických odrůd. Chtěl jsem pár vín nového ročníku, koupil jsem milerku 22 a sylván 20 a řekl si o degustaci sudového ryzlinku. Byla to aromatická bomba, moc se mi líbil a odnesl jsem si petku, 1,5 litru za 126 kaček (6 Kč je za obal). Kam se hrabou toskánské sudovky! Mimochodem ve čtvrtek večer jsme byli s kamarádem v Praze na pivu. Půl litru desítky za 50 Kč, narvaná hospoda a všichni se vesele překřikovali. Kde je ta krize, o které všichni mluví? Číst dál
Dlouho jsem se internetovým diskuzím o spotřební dani (SPD) z tichých vín vyhýbal. Ve středu jsem po několikadenní abstinenci otevřel lahev vína a několikrát okomentoval na Facebooku. Důsledkem byla parádní deprese a zklamání. Přesto, když už patnáct let píšu o víně, neměl bych to na blogu jen tak přejít. Předem varuju, že nechci vyvolat žádnou plamennou diskuzi. Vycházím z konzervativního přesvědčení, že stát má do života občanů zasahovat minimálně, a to především pokud jde o daně. Pro každého lidovce nebo konzervativce (kromě ODS se ke konzervatismu teď nově hlásí i Babiš!) by mělo být snazší provést seppuku než zavést novou daň. Začnu odlehčeně, písničkou, kterou Bob Dylan věnoval malovýrobcům whiskey v Kentucky. Povšimněte si úvodu, ve kterém levicová aktivistka Joan Baez vykládá zkratku IRS jako Infernal Revenue Servis a zejména verše „we ain’t pay no income tax since 1792.“
Před rokem jsem vyhlašoval bedýnku z Gracciana / Montepulciana 28. února, čtyři dny po ruském vpádu na Ukrajinu. Pokud jde o obchody, dopadlo to špatně, protože se přihlásila necelá třetina obvyklých účastníků. Ruská válka proti Západu rozkolísala trhy i měnové kurzy a znejistila kdekoho. Pokud jde o víno, dopadlo to skvěle. Risknul jsem to a víno přivezl s minimálními objednávkami a s tím, že přinejhorším všechno vypiju sám. To se úplně nesplnilo, během roku se o Vino Nobile přihlásila spousta dalších zájemců. Na druhou stranu jsem „navíc“ objednal většinou střední třídu čili Vino Nobile di Montepulciano 2019 a moje životní úroveň výrazně stoupla. Kdykoliv jsem dostal chuť na červené a nebyl si jistý, co vybrat, vzal jsem Vino Nobile. Číst dál
Je jedna věc, která mi dokáže zahnat chmury z toho, že mi dochází zásoby toskánského Sangiovese, a to jsou první moselské ryzlinky nového ročníku. Ostatně po březnové pražské degustaci se Stefanem Erbesem jsem mu z přebývajících vín nezabavil Erdenského Preláta 1994 nebo jiné velké víno, ale nejlevnější jakostku 2022. Bylo to první nalahvované víno nového ročníku a já jsem byl zvědavý, jaký ten nový ročník bude. Číst dál
Vinařství ve čtvrté generaci, založené Franceskem Agostinim v roce 1929. Ten koupil pozemky v Colognola ai Colli a pěstoval kromě hroznů i třešně, olivy a meruňky. V šedesátých letech rodina opustila ostatní zemědělskou výrobu a soustředila se jen na víno. Mají asi 20 hektarů vinic a pěstují pouze tradiční místní odrůdy: Garganegu a Trebbiano (na Soave) a Corvinu, Rondinellu a Corvinone (Valpolicella). Sídlí východně od Verony, v apelacích Soave a Valpolicella. Jejich vinice mají velkou půdní rozmanitost, od vápencových až po vulkanické. Číst dál
Před rokem jsem odjel do Toskánska a zůstal tam celý květen. Každodenně jsem zveřejňoval na Facebooku nové fotky jídel, kostelů, náměstí a vinařství. Tušil jsem, že to může některé kamarády zlobit, ale nenapadlo mě, jak to bude otravovat mě, až mi po roce bude Facebook každodenně nabízet „vzpomínky ke sdílení.“ Aneb kdo jinému jámu kopá… Při středečním rozvozu moselských ryzlinků a chřestu po Praze jsem si zajel i pro pár italských vín, abych alespoň tak uspokojil cestovatelské choutky. Nové Vermentino od Antinoriho ještě není, ale Vernaccia od Santiniho naštěstí ano. Číst dál