Původně jsem si myslel, že to je jen záminka k slzavému prohlížení fotek sluncem ozářených věží San Gimignana, ale po dvou deci jsem si vzpomněl, že příznaky se hromadily. Jen je poznat! Už včera jsem při náhodném setkání s českým básníkem zaváděl řeč na Vino Nobile di Montepulciano, dnes jsem v Bille meditoval nad lahví Campari… Billa ji konečně zlevnila ze 480 na 369 Kč, ale po krátkém duchovním cvičení mi nebesa zjevila, že to ještě není dost a že Venetian Spritz můžu udělat i s jiným hořkým likérem. A seslala mi znamení v podobě neznámého bylinného likéru za 260 kaček jen o dvacet centimetrů vedle ve stejném regálu. Zatím jsem znamení oslyšel, ale až udeří horka, budou se hodit!  

A všechna znamení do sebe zapadla jako dílky skládačky, když jsem kouknul na blog a kontroloval, kdy jsem o Riservě Panizzi psal naposledy. Tehdy jsem v jednom článku semlel recepty na Campari Spritz i Vernaccii, a už je to tady zase! Šestiměsíční odloučení od Itálie se projevuje. Ale pojďme na víno z titulku.

Barikovaná Vernaccie se stává pomalu pravidlem. O úsilí místního konsorcia o pozvednutí kvality a ceny vín jsem tady psal nedávno, a barikovaná Vernaccia je logickým třetím krokem v kvalitativní triádě základní víno – single vineyard – Riserva. Soukromě s tím mám trochu problém, protože si nejsem jistý, že kombinace Vernaccie a barikových sudů je obecně vhodná a správná, ale… druhou stranou mince je můj konzervatismus a bariková skepse. Přemýšlel jsem o správném pojmu, který by zněl podobně jako euroskepticismus (barikový skepticismus zní blbě) nebo rovnou brexit. Píšu to podobně jako spisovatelé předmluvu „všechny osoby jsou vymyšlené a nemají nic společného s osudy žijících lidí…“ čili čtěte jen na vlastní nebezpečí a s vědomím, že autor je k barikovým sudům opatrný až k podezřívavosti. Někdo s méně předsudky by víno mohl hodnotit mnohem výš.

Klasická panízziovská ambaláž se stylizovaným cimbuřím a poctivý celokorek. Ve skleničce je úchvatná, zářivá, poměrně plná citronově žlutá barva, na nose středně intenzivní vanilková a bariková vůně s čajovými tóny a zralými citrusy. Nenacházím tam moc odrůdy, ale je to luxusně složené a uspořádané, žádný laciný barik. A jak říkají někteří učitelé stobodovky, když dáte plný počet bodů za barvu a vůni, tak už se devadesáti bodům nevyhnete :-) V chuti je hodně zralé ovoce, zralé citrusy a bílé broskve, málo důrazná kyselina, sametově hladký projev s čajem, kouřovým barikem, mandlemi, kokosem a vanilkou. Díky slabší kyselině víc vystupuje alkohol (edit: až poté jsem se podíval na kontaetiketu a alkoholu je 14%). Takže skutečně hodně zralé hrozny, odbouraná kyselina a vyšší alkohol, ale všechno je parádně sladěné, harmonické a perfektně provedené. Jsem rozpolcený, protože první dojem je slabší kyselina a hned druhý dojem je, že ten sud musel stát milion. Spousta elegance, málo kyseliny, precizní a vkusná práce. Kdybych musel bodovat, tak 92 bodů / 100.