V Toskánsku je ve středu už třetí den v řadě s teplotami přes dvacet stupňů. Po náročném víkendu v Montepulcianu si lížu rány, vystavuju se slunci a nic nedělám. Slíbený fotoreport z cesty domů údolím řeky Orcie jsem zatím zavrhl, protože v ostrém slunci na balkoně nejde upravovat fotky, nejsou vidět detaily. Třeba dnešní úvodní obrázek. Město Sinalunga, focené od supermarketu, kde pravidelně nakupuju umbrijská vína. Italské supermarkety mají decentralizovaný nákup a Sinalunga leží u hranice Umbrie, takže už vím, že tam mají slušný (a levný) výběr z blízkých okresů. Perticaiu jsem tam koupil už nejmíň potřetí, mají novější ročníky než český dovozce. Jestli se věž nahoře kácí trochu doprava, tak za to může dvojí účaří. Jedno je vertikální, ale druhé představuje zebra na silnici, která má tvar výseku z kružnice a bohužel není kolmé na vertikální osu. Už jsem si zvykl, že se mi na obrázcích kácí věže a lahve, ale klopená silnice mě na fotce rozčilovala. Vot tak.  

Odrůda Trebbiano Spoletino je (alespoň podle pana Skleničky) nejlepší ze všech Trebbian. Doufám, že v Čechách není žádný odborník na Trebbiano, který by mi to vyvracel. Ostatní Trebbiana mají v zásadě zkaženou pověst roky nadprodukce, vysokých sklizní a levných průmyslových vín, a jen pomalu se z ní vymaňují. Trebbiano Spoletino je vyjímka, zapomenutá mutace pěstovaná v okolí umbrijského Spoleta na několka desítkách hektarů. S Alessandrem Maniconim a vinařstvím Perticaia jsem se setkal v červnu 2012 v Perugii a jeho vína mi okamžitě imponovala, Spoletino asi nejvíc. Než jsem se odhodlal, začala je dovážet La Fattoria. To je sice o několik řádů větší dovozce než Skleničkovy bedýnky, ale Umbrie je region charakterizovaný asi tak napůl na škále mezi neznámým a opomíjeným, takže je klidně možné, že bych udělal stejné objemy dovozu, kdybych do toho mohl započítat i vlastní zvýšenou konzumaci Spoletina :-)

Spoleto 2023 Trebbiano Spoletino DOC, Perticaia
Jednoduchá burgundská láhev, korek z drti, jednoduchá a graficky čistá etiketa. Ve skleničce je zářivá, plná slámově žlutá barva, na nose žluté ovoce, rozkrojené jablko, lehce citrusy, hodně květinových aromat. Střední nebo menší intenzita, tak akorát zralé v ovoci, spíš harmonické a pěkně složené než nějak intenzivní. V chuti krásně svěží, s pěknou ale nepřehnanou kyselinou, jablka a broskve, výrazný ovocný projev. V závěru se lehce připojí kamenitě minerální tón, všechno je dokonale uměřené a harmonické. Suché, ale díky koncentraci a ovoci s lehce nasládlým projevem, podle degustace čistě průmyslová technologie s kvašením v nerezových tancích s chlazením a pár měsíci ležení na kvasničních kalech. (Edit, podle technického listu navíc studená macerace hroznů celých 48 hodin, proto ta zkrocená kyselina, lisování neodstopkovaných hroznů. 4 měsíce v tanku na kvasničních kalech.) Nic na tom není, dokonce to ani nepřipomíná šardonku, ale je to osobité, čisté, perfektně udělané a bezvadně pitelné. 13% alkoholu, a celý projev je přesně na hranici, že si můžete víno vychutnávat a dumat, jak je možné z neznámé odrůdy s pár desítkami hektarů výsadeb udělt tak dokonalé víno, nebo jen ucucávat k pizze nebo šunce. Myslím, že stálo 11-12 EUR a měl jsem jich koupit víc. Čtu si po sobě na blogu snad desítku poznámek o předchozích ročnících Spoleta a dochází mi, že při bodování bych se vždycky rozhodoval kolem devadesátky.