Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům. Číst dál
Archiv štítku: Vermentino
Barbera a Vermentino, dvakrát severní Itálie
Na úvodní ilustrační fotce je kontrast starého a moderního v toskánské Volteře. V lednu jsem tady psal poprvé o výborné Barbeře z vinařství Garesio (Nizza DOCG 2019) a už je tady nový ročník. Zase je to nález v toskánském COOPu, zase značka Fiorfiore a snížená cena. Garesio má 20 hektarů vinic v piemontském Serralunga d’Alba a roční produkci jen asi sto tisíc lahví. Těch dvacet hektarů leží v nejlepších místech Langhe a Monferrato, takže mají především Nebbiolo a Barberu. Nizza 2020 je čistá Barbera, ruční sklizeň, kvašení v nerezovém tanku s chlazením a dvanáct měsíců ve velkých dubových sudech. Číst dál
Dva laciné sekty, ryzlink a sardské Vermentino
Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál
Výborné Vermentino z etruského pobřeží
Steccaia je čisté Vermentino a La Regola je druhé nejbližší vinařství od mého toskánského baráku (úplně nejblíž je Castello del Terriccio). Před třemi roky jsem do Regoly zajel, udělal degustaci a koupil šest lahví na domácí ochutnávku. Steccaia je základní, nejlevnější bílé. Vlajkovou lodí (čili nejdražším vínem na ceníku) byla La Regola, za 70 E. Ta opakovaně získávala nejprestižnější hodnocení italských kritiků, ale… zklamala mě a za nejlepší víno vinařství jsem považoval nejlevnější Steccaiu. Kdybych chtěl mít pavučinku argumentů dokonalou jakou pavouci ráno na louce, musel bych kupovat sedmdesátieurovou La Regolu každý rok, ale to samozřejmě nedělám. Mají pravdu italští kritici, kteří každoročně vybírají drahou La Regolu mezi nejlepší toskánská vína? Nebo má pravdu český blogger Il Bicchiére, který upřednostňuje nejlevnější Vermentino? Číst dál
Dvě bílá, Vermentino a Spoletino
Úvodem samé dobré zprávy: zásilku Vino Nobile z Gracciana jsem přivezl a rozeslal za šest dní a bleskově se vrátil do Toskánska. Těšil jsem se jako nikdy, po studené zimě mi majitelé domu nabídli, ať zůstanu i na květen, zrovna když se moře ohřálo a slunce začalo pálit. Hned v neděli byl úplněk. Focení úplňku a toskánských panoramat mi krutě nevyšlo, ale za to mám pár fotek z čekání na úplněk, jako je ta úvodní z Querceta (Montecatini VC). Číst dál
Perazzeta
Náhodný objev, doporučení od dávné italské známé. Vinařství Perazzeta sídlí v Montenero D’Orcia, což je na okraji Orcie čili Brunella di Montalcino. Denominace Montecucco, ve které Perazzeta zatřiďuje svoje vína, je málo známá, ale z Montenera je vidět na druhé straně údolí Banfiho Poggio alle Mura. Zajel jsem si pár kilometrů cestou do Montalcina a koupil pár lahví jako degustační vzorky. O Montecucco prakticky nic nevím, vídám jen občas nějaké lahve v supermarketech. Podle první prohlídky je to podobný systém jako (moje oblíbené) Montescudaio, tedy směsi Sangiovese s Merlotem a Cabernetem Sauvignon a Syrahem. Zrovna na Syrah jsem byl zvědavý, ale přijel jsem do vinařství bez ohlášení a odjel bez Syrahu. Číst dál
Garganega a Vermentino, dvě velikonoční bílá
Toskánské Velikonoce byly pod mrakem, ale hned po Velikonocích se konečně vyčasilo. Jaro se tady ohlašuje mnoha příznaky a projevy, některé jsou pro cizince ze studeného českého království matoucí – třeba sousedova třešeň kvetla v půlce února. Jedním z příznaků jara je, že paďouři jedou do San Quirico d’Orcia a fotí cypřiše. Ve středu nás tam bylo spousta, fotky dám někdy příště :-) Ale definitivní a vědecky přesvědčivý důkaz jara je, že rozkvete Ginestra (úvodní fotka, někde u Pienzy). To jsou ty dvoumetrové keře se žlutými květy, budou svítit podél silnic celé léto. Číst dál
Velikonoční sumář
Užívám si v Itálii špatného počasí a velikonočních slev, v tomto případě seriózně vypadající bubliny za necelých 9 EURO. Pokud jde o balení, etikety, prostě prezentaci, zatím se mi zdá italský design a kvalita v souladu. Nejen že seriózní vína jsou odpovídajícím způsobem zabalená, ale když někde objevím nápadně blbou nebo odfláknutou etiketu, bývá u toho cenovka 2,90 EURO. Úvodní fotka je z pátečního plážování, kontext dodám za chvíli v článku.
Číst dál
Vermentino od Antinoriho a Vernaccia z Columbaia
Vermentino Bolgheri DOC 2024, Tenuta Guado Al Tasso
Stejné víno, nový ročník, už asi po patnácté. Prostě jedno z nejčastěji zmiňovaných vín na blogu, symbol toskánských dovolených. Vinařství patří rodině Antinori a leží „přes silnici,“ hned vedle Tenuty San Guido, která spustila slávu Bolgheri jako regionu a Pietro Antinori se na tom tehdy velkou měrou podílel. Často jsem o tomhle Vermentinu psal, zároveň se do mých poznámek promítaly vlastní předsudky a každoroční posuny v chápání či porozumění vína. Číst dál
Levná vína a další radosti života
Na otázky typu Co říkáš Pomeranči na pennsylvánské třídě nebo Viděls teď Blběnu na TikToku? mám spoustu hlubokomyslných odpovědí a jsem na to patřičně pyšný. Nemůžu o tom nepřemýšlet, ale jsem rád, že se mě už na to nikdo neptá. V Toskánsku jsem se od toho odstřihl. Azurové nebe, procházka u moře, pár pinií, cypřišů a palem ve mně dokáže navodit pocit štěstí a všechny debaty a hádky s dezoláty mě z něj vytrhují. Psal jsem to už před pěti šesti lety a vidím to dnes kolem sebe. Italové jsou taky nespokojení a nadávají na domácí politiky, ale než se naučím italsky tak, abych to prožíval jako domorodec, jsem v bezpečí. Perte se a žerte se, ale mě vynechte. Číst dál
Dvakrát Frescobaldi ze sámošky
Úvodní fotka je jen ilustrační, pohled na Colle Val d’Elsa na začátku února. Letní fotku jsem tady mnohokrát použil jako zobrazení toskánského snu (například tady), a když jsem jel před měsícem do Montepulciana, zajel jsem si kilometr na známé místo pro zimní fotku. Dnešní text o dvou vínech Frescobaldi může vypadat jako plánovaný, ale není to tak. Jen jsem v poznámkách objevil tři týdny starý zápisek o Chianti a přidal k němu zápisek o novém ročníku laciného supermarketového Vermentina. V zásadě jde o kusovky, základní výrobky, ale Frescobaldi je v Itálii považovaný za špičkového výrobce. Prostě se mi to tak sešlo. Číst dál
Třikrát Vermentino, víno do letního počasí
Vermentino Aia Vecchia 2024 IGT Toscana
Po zamračeném týdnu máme v Toskánsku zase slunečno, asi 16 stupňů odpoledne. Ze zpráv z domova na mě padla depka, tak jsem si udělal výlet do sámošky. To na chvíli pomůže. I dnes jsem našel cestu ven, objevil jsem několik nově nalahvovaných vín ročníku 2024 a začal se těšit na to, že teď jich bude víc a budu moct ochutnávat nové ročníky svých dávných oblíbenců. Aia Vecchia neznám, ale na etiketě je sídlo v Castagnetto Carducci, tak jsem usoudil, že Bolgheri. Těsně vedle, vinice jsou o kus jižněji v Orbetello (Maremma Toscana), je to zřejmě Vermentino s malou příměsí Viognieru. Kvasilo asi tři týdny v nerezu s chlazením, vyzrávalo tři měsíce v nerezovém tanku, měsíc v lahvi a šup s ním do sámošky. Číst dál