Archiv štítku: Vermentino

Nostalgické tlachání o mladém sardském Vermentinu

Úvodní fotka je z úterý 18. listopadu v 9 ráno. Toskánsko, azzurro. Dnes bude jednoduché víno a krátké degustační poznámky, ale o to víc omáčky! I do Itálie dorazila marketingová vlna mladých vín. V Čechách tomu říkáme Svatomartinské, v Itálii Novello. Už druhý týden jsou hned za vchodem do sámošky hromady krabic mladých vín v cenách od 2,50 až do cca 6 EURO, šestieurová jsou Novella významných výrobců… Letos jsem odolal a nekoupil, ale v úterý jsem kouknul na dobře známé Vermentino a strnul. Musel jsem se štípnout do nohy, je to opravdu nový ročník 2025. Žádné Novello, už rovnou běžná šarže známého a rozšířeného Vermentina.  Číst dál

Senzační Vermentino z Maremmy, Colle Massari

Úvodní fotka je z nedělního poledne v Cecina Mare. Původně mě jedna vědecká přednáška a několik rozhovorů s lidmi inspirovala k hlubokomyslnému úvodu o víně a globálním oteplování, který by rozdělil čtenáře na dvě části: polovina by se urazila a druhá polovina nudila. Všechno změnil odpolední náhodný nákup z cyklu Co jsem našel v sámošce, protože co může líp ilustrovat obavy z globálního oteplování než víno s nízkým alkoholem a svěžím ovocným projevem, vypěstované v horké Itálii? Nevzdávám to, třeba z toho ještě něco vykřešu, ale zahodil jsem hlubokomyslné odkazy na historii a radostně se ponořil do senzačního mladého Vermentina. Číst dál

Dvakrát Carmignano, Fattoria Ambra

Pátek stručně: netypicky s budíkem na 6:30, od deseti degustace nového ročníku ve vinařství Fattoria Ambra, Carmignano. Bylo to super, vysoká kvalita a všechna vína velmi vyrovnaná, ale o tom ještě určitě napíšu víc. Potom do Lajático, Teatro del Silencio. Dva Češi, kteří se každoročně s bydlíkem staví v Mazzantě, mi před měsícem vyprávěli, že moje oblíbené abstraktní plastiky z kovových trubek tam už nejsou. Číst dál

Vermentino di Gallura 2024, Piero Mancini

Krásně vyodpočívaný po dvou dnech slunečného počasí. V úterý výlet do Monteriggioni (na úvodní fotce momentka z říčního parku v Colle Val d’Elsa), ve středu plážování doma s koupáním. Pro pobavení dodám středeční zkušenost s kvantovou teorií času. V poledne bylo 20 stupňů, vzal jsem plavky a šel si zaplavat. Cestou od moře píšu místní kamarádce: „Kde jsi? Už se zase plave!“
Za dvacet minut přišla odpověď jako z jiného vesmíru: „Ahoj, dělám vánoční úklid.“  Číst dál

Dvě Vermentina, Sardinie a Bolgheri

Dnes o tom, jak si dvě vína z poměrně vyhraněných vinařských regionů vyměnily projev. Z vápencové Sardinie jsem očekával tenké strohé víno s výraznou kyselinou, z bolgherské úrodné roviny naopak plné ovocné víno s vysokým alkoholem. Nebylo to žádné zklamání, Bolgheri a Sardinii bych snad (kdo ví?) naslepo určil správně, ale chuťový projev měly prohozený.  Číst dál

Vermentino z Bolgheri

Občas jsem nasazoval na apelaci Bolgheri, protože podmínky jsou tak divně postavené a spousta vinařství se v ní jen veze (nabízím, nevnucuju), ale jsou chvilky, kdy si říkám Sláva, díky za ni! Posledně jsem tady líčil spokojenost s Bianco di Pitigliano za pět EUR a přifařil k tomu Rosso di Montescudaio. Kdybych k Pitiglianu přidal dnešní Vermentino z Bolgheri, mohly moje poznámky o Pitiglianu vyznít úplně jinak. Prozradím rovnou, že dnešní vína jsou technicky mnohem perfektnější a čistší, než pondělní Pitigliano. Na úvodní fotce jsou ikonické pinie v zálivu Baratti. Není to už Bolgheri, ale jen o pár kilometrů.  Číst dál

Květnový pozdní sběr, Vermentino a Metallica

Plánoval jsem, že se poslední dny v Toskánsku budu zabývat jen úklidem a balením, ale dva dny před odjezdem jsem náhodou našel Vermentino 2024 od Montepescini. To si už asi nepamatujete, je to třicetihektarové vinařství v sienských kopcích (Murlo) s německou spolumajitelkou, která mě v březnu 2024 pozvala na návštěvu. Z degustace vín mě víc bavila základní řada než jejich prestižní kusy, ale při pohledu na lahev jsem si okamžitě vzpomněl, jak mě tehdy mrzelo, že už nebyla ani lahev Vermentina. Letos jsem našel lahev v sámošce, zřejmě se opakuje stejný scénář jako před rokem a vinařství prodalo všechna nenasmlouvaná vína řetězcům.  Číst dál

Barbera a Vermentino, dvakrát severní Itálie

Na úvodní ilustrační fotce je kontrast starého a moderního v toskánské Volteře. V lednu jsem tady psal poprvé o výborné Barbeře z vinařství Garesio (Nizza DOCG 2019) a už je tady nový ročník. Zase je to nález v toskánském COOPu, zase značka Fiorfiore a snížená cena. Garesio má 20 hektarů vinic v piemontském Serralunga d’Alba a roční produkci jen asi sto tisíc lahví. Těch dvacet hektarů leží v nejlepších místech Langhe a Monferrato, takže mají především Nebbiolo a Barberu. Nizza 2020 je čistá Barbera, ruční sklizeň, kvašení v nerezovém tanku s chlazením a dvanáct měsíců ve velkých dubových sudech.    Číst dál

Dva laciné sekty, ryzlink a sardské Vermentino

Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál

Výborné Vermentino z etruského pobřeží

Steccaia je čisté Vermentino a La Regola je druhé nejbližší vinařství od mého toskánského baráku (úplně nejblíž je Castello del Terriccio). Před třemi roky jsem do Regoly zajel, udělal degustaci a koupil šest lahví na domácí ochutnávku. Steccaia je základní, nejlevnější bílé. Vlajkovou lodí (čili nejdražším vínem na ceníku) byla La Regola, za 70 E. Ta opakovaně získávala nejprestižnější hodnocení italských kritiků, ale… zklamala mě a za nejlepší víno vinařství jsem považoval nejlevnější Steccaiu. Kdybych chtěl mít pavučinku argumentů dokonalou jakou pavouci ráno na louce, musel bych kupovat sedmdesátieurovou La Regolu každý rok, ale to samozřejmě nedělám. Mají pravdu italští kritici, kteří každoročně vybírají drahou La Regolu mezi nejlepší toskánská vína? Nebo má pravdu český blogger Il Bicchiére, který upřednostňuje nejlevnější Vermentino?   Číst dál

Dvě bílá, Vermentino a Spoletino

Úvodem samé dobré zprávy: zásilku Vino Nobile z Gracciana jsem přivezl a rozeslal za šest dní a bleskově se vrátil do Toskánska. Těšil jsem se jako nikdy, po studené zimě mi majitelé domu nabídli, ať zůstanu i na květen, zrovna když se moře ohřálo a slunce začalo pálit. Hned v neděli byl úplněk. Focení úplňku a toskánských panoramat mi krutě nevyšlo, ale za to mám pár fotek z čekání na úplněk, jako je ta úvodní z Querceta (Montecatini VC).   Číst dál

Perazzeta

Náhodný objev, doporučení od dávné italské známé. Vinařství Perazzeta sídlí v Montenero D’Orcia, což je na okraji Orcie čili Brunella di Montalcino. Denominace Montecucco, ve které Perazzeta zatřiďuje svoje vína, je málo známá, ale z Montenera je vidět na druhé straně údolí Banfiho Poggio alle Mura. Zajel jsem si pár kilometrů cestou do Montalcina a koupil pár lahví jako degustační vzorky. O Montecucco prakticky nic nevím, vídám jen občas nějaké lahve v supermarketech. Podle první prohlídky je to podobný systém jako (moje oblíbené) Montescudaio, tedy směsi Sangiovese s Merlotem a Cabernetem Sauvignon a Syrahem. Zrovna na Syrah jsem byl zvědavý, ale přijel jsem do vinařství bez ohlášení a odjel bez Syrahu.   Číst dál