Týden v Čechách po dvou měsících v Toskánsku byl problematický. Přijel jsem domů a překvapilo mě, jak rychle zmizí některé automatismy. Procházel jsem dům, otvírám dveře a po paměti sáhnu za dveře rozsvítit světlo, ale vypínač tam není. Nevyrostl jsem, nezmenšil jsem se, ale zřejmě už po paměti automaticky sahám tam, kde je vypínač v Itálii. Není to poprvé, co jsem byl dva měsíce jinde, ale nikdy dřív se mi to nestalo. Číst dál
Na úvodní fotce je jedno ze známých míst v Cecina Mare, příchod do restaurace, na kterém se architekt vyřádil. Ani střízlivý fotograf tady nenajde rovinu. Ve skutečnosti se moře na fotce naklání dolů (vpravo), ale díky té konstrukci to není poznat. Tož tak… ale stále platí, že Karmiňáno se valí do Práhy: v pátek naložím víno ve Fattoria Ambra a karmiňánské bedýnky budou od 24. listopadu. Číst dál
A jak řekli, tak udělali. Po včerejším nadšení z Vermentina od Colle Massari jsem se vrátil pro pár dalších Vermentin a vzal s tím i základní červené, Rigoleto. Na úvodní ilustrační fotce je dráček (Lacerta Viridis) na střeše kůlny pod mým oknem.
Rigoleto Montecucco DOC 2023, Colle Massari Číst dál
Úvodní fotka je z nedělního poledne v Cecina Mare. Původně mě jedna vědecká přednáška a několik rozhovorů s lidmi inspirovala k hlubokomyslnému úvodu o víně a globálním oteplování, který by rozdělil čtenáře na dvě části: polovina by se urazila a druhá polovina nudila. Všechno změnil odpolední náhodný nákup z cyklu Co jsem našel v sámošce, protože co může líp ilustrovat obavy z globálního oteplování než víno s nízkým alkoholem a svěžím ovocným projevem, vypěstované v horké Itálii? Nevzdávám to, třeba z toho ještě něco vykřešu, ale zahodil jsem hlubokomyslné odkazy na historii a radostně se ponořil do senzačního mladého Vermentina. Číst dál
Je těžké vyhýbat se zprávám z české Sněmovny, ale naštěstí mám víno a moře. Navíc jsem před týdnem musel koupit novou matraci. Italský standard jsou měkké matrace, na kterých mě za dva týdny bolí záda a nemůžu chodit. Kupovat matraci nebo záchodové prkýnko v italštině je pro mě něco jako v osmnácti maturita. Včera jsem musel zajít do zdejší kanceláře a požádat v italštině o výměnu pračky, protože odešla vodní pumpa. Když k tomu přidám asi devadesát minut opalování u moře, trochu plavání a jeden text na blog, tak je můj život pestrý a naplněný a už vůbec nepotřebuju vědět, jestli trestně stíhaný Japonec bude předsedou Sněmovny, druhý stíhaný a už téměř odsouzený Ukrajinec premiérem, a jestli si za ministra zahraničí vyberou hajlujícího omezence, který načerno šmelí s ojetými auty. I včera bylo v Toskánsku slunečno a teplo. Číst dál
Na jaře jsem se (neúspěšně) honil za úplňkem v San Gimignanu a v Quercetu, teď v listopadu si sedím na balkoně a dopíjím vína z Fattoria Ambra, otevřená před několika dny. Tentokrát mám kompletní řadu ročníku 2022, kromě dvou základních vín i obě Riservy 2022. Při degustaci ve vinařství se mi všechno hodně líbilo, což je obecně vzato situace, kdy člověk udělá nejčastěji chybu :-) proto jsem si koupil krabici vzorků na domácí ochutnávku a poklidně je otvírám na balkoně. Podmínky jsou ideální, 18 až 20 stupňů tepla a výhled na úplněk nad ospalým lázeňským městečkem. Loňské Dušičky byly podle mých poznámek asi o pět stupňů teplejší, ale přesto nestrádám. Číst dál
Titulek je vlastně jediná novinka, jinak bych mohl s vyjímkou ročníků zkopírovat text z loňského srpna. Minulý týden jsem byl na degustaci ve vinařství Fattoria Ambra. Jejich vína mám rád, ale letos byla i tak vyjímečně dobrá. Náhodou se to sešlo, že je právě v prodeji čtveřice vín ročníku 2022 a za mě všechna vynikající. K tomu jsem ochutnal dvě bílá z ročníku 2024, ale překonalo je Barco Reale 2024, nerezové červené. Takže bych klidně mohl zkopírovat loňskou nabídku pěti červených z Carmignana. Číst dál
Pátek stručně: netypicky s budíkem na 6:30, od deseti degustace nového ročníku ve vinařství Fattoria Ambra, Carmignano. Bylo to super, vysoká kvalita a všechna vína velmi vyrovnaná, ale o tom ještě určitě napíšu víc. Potom do Lajático, Teatro del Silencio. Dva Češi, kteří se každoročně s bydlíkem staví v Mazzantě, mi před měsícem vyprávěli, že moje oblíbené abstraktní plastiky z kovových trubek tam už nejsou. Číst dál
Dnes o tom, jak si dvě vína z poměrně vyhraněných vinařských regionů vyměnily projev. Z vápencové Sardinie jsem očekával tenké strohé víno s výraznou kyselinou, z bolgherské úrodné roviny naopak plné ovocné víno s vysokým alkoholem. Nebylo to žádné zklamání, Bolgheri a Sardinii bych snad (kdo ví?) naslepo určil správně, ale chuťový projev měly prohozený. Číst dál
Občas jsem nasazoval na apelaci Bolgheri, protože podmínky jsou tak divně postavené a spousta vinařství se v ní jen veze (nabízím, nevnucuju), ale jsou chvilky, kdy si říkám Sláva, díky za ni! Posledně jsem tady líčil spokojenost s Bianco di Pitigliano za pět EUR a přifařil k tomu Rosso di Montescudaio. Kdybych k Pitiglianu přidal dnešní Vermentino z Bolgheri, mohly moje poznámky o Pitiglianu vyznít úplně jinak. Prozradím rovnou, že dnešní vína jsou technicky mnohem perfektnější a čistší, než pondělní Pitigliano. Na úvodní fotce jsou ikonické pinie v zálivu Baratti. Není to už Bolgheri, ale jen o pár kilometrů. Číst dál
Úvodní fotka není ironická ilustrace titulku, nebo aspoň původně neměla být! V neděli odpoledne jsem to fotil v zálivu Baratti v Toskánsku malým kompaktem s desetinásobným přiblížením, konstrukci plavidla jsem na tu dálku pořádně neviděl. Až doma jsem rozluštil, že to je kanoe s dodatečnou přístavbou včetně stěžně a plachty. Možná krajan, kterému byla Lužnice malá? Ty dvě denominace v titulku jsou Montescudaio a Pitigliano. Číst dál
První říjnový víkend bývá v toskánském Montescudaio svátek vína, Sagra del Vino Montescudaio. Letos jsem tam zajel v sobotu, bylo zamračeno a tak mám jen pár fotek (úvodní je ilustrační z pondělního plážování). Kromě jiných jsem projel celý sortiment vín Simona Settiho, což je vyjímka: vinař co není členem místního konsorcia. Disident. Je to jasný signál, že nejméně významná toskánská denominace nabývá velikosti :-) Setti je naturální vinař, všechno kvasí spontánně v betonu nebo v kameninových nádobách. Ochutnal jsem dvě oranžová, jedno „falešné rosé“ a čtyři červená a je to, jak už někdy základní naturální produkce bývá, všechno na jedno brdo. Hlavně červená vína si byla navzájem hodně podobná, přestože byla ze čtyř různých vinic a čtyř různých odrůd, vše lahvované separátně, ale podobná si jako vejce. Číst dál