Úvodní fotka zachycuje jarní pohodu na zahradě, užívám klidu před páteční uzávěrkou Erbesových ryzlinků 2024. Prohrabal jsem chladničku a využil záminky k otevření ryzlinku 2021.
2021 Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese, Karl Erbes
Číst dál
Praktický rádce pro italské nákupy potravin. Už jsem v Itálii skoro dva roky čistého času a stále se nemůžu nabažit nakupování potravin. Nechci prudit dokazováním, že kvalita italských potravin začíná nad kvalitativním stropem potravin českých, berme to jako fakt. Po tolika měsících života v Itálii mě stále irituje, že si zajedu do sámošky pro sůl (nebo rajčata, nevím…) a vracím se s plným kufrem jídla. V neděli jsem se s tím svěřil místní kamarádce. Řekla mi, že domorodci to mají úplně stejně. Když chceš ušetřit, řekla důrazně, musíš nakupovat najedenej.
Číst dál
Užívám si v Itálii špatného počasí a velikonočních slev, v tomto případě seriózně vypadající bubliny za necelých 9 EURO. Pokud jde o balení, etikety, prostě prezentaci, zatím se mi zdá italský design a kvalita v souladu. Nejen že seriózní vína jsou odpovídajícím způsobem zabalená, ale když někde objevím nápadně blbou nebo odfláknutou etiketu, bývá u toho cenovka 2,90 EURO. Úvodní fotka je z pátečního plážování, kontext dodám za chvíli v článku.
Číst dál
Koutek nářků a stížností. Cestou do Itálie jsem zastavil na německé benzince. Jedno EURO za toalety jsem zaplatil, ale 3,60 za základní espresso jsem nedal a jel dál. Na první pumpě za Brennerem byly toalety zadara a kafe za 1,60. Kdyby Italové začali ještě dělat ryzlinky a sylvány na německé úrovni (to je jako na Mosele nebo ve Frankách), tak bych Německo… ále nic. Číst dál
Cava Brut, Jaume Serra
Před několika lety jsem si při spatření téhle Cavy říkal, že to jednou musím vyzkoušet, ale vždycky mě odradila nízká cena. Tolikrát jsem slyšel vysvětlovat, že a proč nejde sekt klasickou metodou vyrobit za stovku, že jsem za 3,50 EURO raději nekoupil. Teď jsem se přemohl, protože se nám v Toskánsku na chvíli udělalo hezky a to znamená zvýšenou konzumaci koktejlů. Koupil jsem v diskontu dvě Prosecca po 5 EURO a jednu Cavu (3,50). Prosecco je, podle očekávání, výborné do koktejlu (Campari Spritz), ale laciná Cava se dá pít i sama. Dokonce má i slušnou kyselinu, což je u sektu docela důležíté – a s tím mívá Prosecco problém. Číst dál
Po týdnu zdravím zase z Toskánska. Za osm dní jsem přivezl druhou zásilku Carmignana z Fattoria Ambra, rozvezl víno asi patnácti zákazníkům, a když mi v pátek odpoledne Pošta ohlásila, že úspěšně doručila poslední zásilku vína, rychle jsem se sbalil a v sobotu se vrátil do Itálie. Počasí mi dalo zapravdu, viz úvodní fotka: v neděli jsem si užil víc slunce než za celý týden v Čechách. Po šedém týdnu budu mít azurový. Číst dál
Na první fotce z nedělní Riparbelly je menu slavnosti Sagra del Cinghiale neboli Festival Divočáků. Bohužel není vidět fronta asi dvou až tří stovek lidí před pokladnou ani dva obří stany, ve kterých se jedlo. Parkovalo se na silnici snad dvě stě metrů před cedulí Riparbella, nával jako hrom. Nejspíš to není nic zvláštního, během roku každé toskánské městečko pořádá svoje Slavnosti kaštanů, ryb a kdečeho co je k jídlu. Číst dál
Champagne Cuvée Réserve Brut, Veuve Durin
Nejsem si jistý, jestli to není vůbec první popis Champagne na blogu? Před dvěma roky byl kamarád na dovolené v Toskánsku a při debriefingu říkal, že v COOPu v Pomarance koupil šampaňské po 15 EURO. Od té doby jsem v Toskánsku strávil deset měsíců, v Pomarance jsem byl několikrát a dokonce mám slevovou kartu do COOPu, ale na šampaňské za 15 EURO jsem tam nenarazil. A v COOPu jsem se u polic se Champagne vždycky zastavil! Číst dál
2023 Röttinger Feuerstein Silvaner*** Spätlese trocken, Weingut Hofmann
Jestli mě paměť neklame, tak Silvaner*** býval pod korkem a letos je tu šroub. Jinak vše při starém, barikovaný Sylván, ale barikovaný velmi střídmě, o čemž svědčí i to, že v srpnu už byl nalahvovaný. Ve skleničce je světlá citonově žlutá barva, na nose slušně intenzivní, vyzrálá vůně plná ovoce i květin, hlavně citrony a jablíčka, moc pěkné. Číst dál
Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr. Číst dál
Úvodní tři fotky ilustrují mou představu toskánské vesničky Mazzanta jako etruských Benátek, ale to není téma, které by se dalo rozvíjet dál. Dnes velmi odpočinkově. Poslední dny jsem degustoval dosti seriózně, ať už šlo o nová vína (jako Montepescini) nebo o nákup Vino Nobile z Gracciana. Ještě večer před objednávkou jsem vypil poslední lahev Rosato 2023 a přidal do závěrečné objednávky krabici pro sebe. Do nervozity mě uvrhl časový tlak související s dovozem, a s tím jsem objevil jednu zvláštnost. V Čechách je Velký Pátek státním svátkem, takže jsem automaticky předpokládal, že to tak je i v katolické Itálii. Obával jsem se, aby nebylo volno i na Zelený čtvrtek, a když jsem na pondělní e-mail do vinařství nedostal odpověď ani v úterý v poledne, strašila mě představa volného velikonočního týdne. Číst dál
Dnes jen tlachání nad lahví laciného Prosecca. Vždycky hledám kulturní nebo historické souvislosti spojené s vínem, ale dnes mám jen samožerskou vzpomínku. Prosecco od Zonina, největšího italského soukromého vinaře, mi před dvaceti objednala manželka v Oasi Verde, senzační pizzerii v Saline di Volterra. Na účtu z restaurace se objevila částka asi šesti EURO za láhev. Víno se nám líbilo a druhý den jsme zjistili, že v místní sámošce stojí 3,49 EURO. Pár jsme jich vdechli u bazénu, bylo to lehké osvěžující pití s nízkým alkoholem, dobrou kyselinou a výrazným minerálním projevem. Číst dál