Pergolaia 2007 IGT Toscana, Caiarossa
2007 byl první ročník Pergolaii, který odolával času (alespoň podle mínění pana Skleničky). Nové vinice vysazené v letech 1999 a 2000 dávaly zpočátku vína na brzké pití, až sedmička dokázala nazrávat. Osmička byla hodně jiná a devítka naopak podobná sedmičce, včetně schopnosti vyrovnat se s časem. Po ní se už zvedla  cena Pergolaie a další ročníky jsou už docela jistoty.

Nahnědlá a dokonce trochu narezlá temně rudá barva Sangiovese, ve vůni zralé ovoce a jen odlesk divokosti odrůdy. Kdysi jsem spekuloval o mikrooxidaci pro zjemnění taninů, ale Dominique Génot mi řekl, že nic takového nepoužívá. Jen krátká macerace slupek a dobře vyzrálé hrozny dodávají vínu příjemný ovocný projev a pitelnost. V chuti už kulaté bez původní svěžesti, ale stále s pěknou kyselinou, kořeněným závěrem a toskánským horkem (13,5% alkoholu). Víno se už dokonale proměnilo od původní zrnité svěžesti k současné kultivované a nazrálé lehkosti, už je to trochu víno pro pamětníky, ale stále je dobré a zajímavé.

Pergolaia 2010 IGT Toscana, Caiarossa
Temně rudá barva, ve vůni třešně, lesní plody a středomořské koření. V chuti hladké, suché, se zakomponovanou (=nevyčnívající) kyselinou, středně plné, lehké, docela dlouhé. Pěkný závěr s teplými ohlazenými taniny. Ještě svěží a lákavé.

Rosato di Toscana 2014 IGT, Tenuta di Gracciano della Setta
Růžové z odrůdy Sangiovese a nejspíš z mladých vinic. Překvapivě celokorek, velmi tradiční, jednoduchá etiketa a čiré sklo, které dává vyniknout silné růžovo-cihlové barvě. V jemné vůni žluté ovoce, v chuti svěží a na rosé docela plné, ovocné, s mírnou kyselinou a kořenitě-minerálním závěrem. Všeho je uměřeně a jemně, oproti moravským roséčkům postaveným na kyselině je to o poznání dospělejší, plnější a serióznější víno, byť stále v kategorii jednoduchého pití k brzké spotřebě. V závěru jsou poznat lehké taniny a hádám na malý zbytek cukru, který víno zakulacuje. 13,5% alkoholu. Nic závažného, jen dobře pitelné roséčko a ukázka toho, co se dá udělat se Sangiovese. Toskánská bedýnka je zase o kousek blíž :o)

Už čtvrtá degustace v riparbelském biodynamickém vinařství Caiarossa. Na dvoustupňové třídící lince zrovna projížděly hrozny (na druhém stupni už jen bobule) Cabernetu Franc. I přes finišující sklizeň mě provázel francouzský řediteel Dominique Génot, takže jsem se ho konečně mohl zeptat na tajemství jemných taninů Sangiovese v Pergolaii :o) ale začali jsme degustací zralých bobulí Cabernetu Franc.

I přes sklizňové vytížení jsme ochutnali i dvě vína, která nalahvovaná teprve čekají na uvedení do prodeje, Pergolaia 2011 a Caiarossa 2011. Caiarossa je seriózní, komplexní víno, bohatě strukturované víno (hned večer nato se na Facebooku objevila zpráva, že v hodnocení rakouského Falstaffu dostala Caiarossa 2011 96 bodů), a Pergolaia 2011 bude zase jiná než předchůdci: zatím je výrazně ovocná, svěží, s ještě přítomnými, ale ustupujícími taniny, trochu divoká ale zábavná. Víc podrobností až najdu sešit s poznámkami…

Už jsem o ní psal tady, první lahev jsem dostal v prosinci 2013, ještě se starou etiketou. Za to, že mi v úterý přijela domů zásilka biodynamické Pergolaie 2010, ještě dřív, než se o ní objevila byť jen zmínka na stránkách vinařství nebo jinde na webu, nejspíš může můj mnohaletý zájem a jeden paličský e-mail, který jsem poslal do vinařství v listopadu.      Číst dál →