Archiv štítku: jen tak

Rulandské a Vavřinec ze Bzence

Pokud jde o víno jako průmyslové odvětví, jsme ve špatných dobách. To je zároveň dobrá i špatná zpráva. Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě špatně, protože prodeje klesají a to se musí projevit na hospodaření výrobců. Aby bylo jasno, nedotkne se to těch nejdražších vín a jejich výrobců, protože ve špatných dobách bohatí bohatnou a prodeje luxusního zboží rostou. Dotkne se to především producentů levných vín a časem i producentů střední třídy. Nechtěl bych dnes být v kůži investora, který koupil vinařství a teď po něm chce banka splácet úvěr. A už vůbec ne v kůži vinaře, který si v kovidových časech postavil nový provoz nebo penzion, potom přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní pád prodeje. A banka chce splácet úvěr.    Číst dál

Pár fotek z cesty, Isola Santa a Castiglione

Ještě než začnu nudit fotkama z Castiglione, jedna z Isola Santa. To je malá a špatně přístupná oblast v apuánských Alpách na severu Toskánska. Musel jsem přejet horský hřeben (1000 m.n.m.) a sjet zase pár set metrů dolů, mistrovství světa ve slalomu na serpentinách. Podle střech Isola Santa vypadá na břidlici a je to schované v hlubokém kaňonu, takže teoreticky by tady mohly být první vinice ryzlinku v Toskánsku!   Číst dál

Chianti Classico 2020, Castello di Verrazzano

Ve středu jsem si udělal výlet do blízkého Lajatica a Teatro del Silencio. Přivezl jsem asi 150 fotek, takže se nabízelo udělat dnes fotoseriál. Dám jen dvě fotky, protože jsem dával fotoseriály z Teatro del Silencio už dvakrát a ve středu napočítal jen dvě nové sochy. Moje oblíbené abstraktní kovové plastiky párů, které si navzájem dělají radost, zůstaly na místě, jen trochu rezivějí. Změnila se dominanta divadla a samozřejmě se podle ročních dob a počasí mění celá krajina do které je Divadlo Ticha zasazené.   Číst dál

Pár fotek ze svátku vína v Montescudaio

Snad se to ještě moc neprojevuje na blogu, ale s věkem přibývají výpadky krátkodobé paměti. Pozná se to tak, že jdu k moři plavat bez ručníku, nebo že vyrazím do Montescudaio bez svačiny, bez dokladů a bez peněz. Dlouhodobá paměť zatím slouží. Když přistanu v Cecině v sobotu 30. září, hned si vzpomenu, že první říjnovou neděli bývá v Montescudaio svátek vína!

Číst dál

Zářijový pozdní sběr

Můj milý deníčku… nepravidelné vydání nesouvislých útržků informací a vzpomínek začnu pozitivně. Obvykle se bulváru vyhýbám, ale tentokrát jsem neodolal. Americký Wine Spectatorsoutěž o nejlepší videoklip o víně. Skouknul jsem několik finálových klipů a kromě očekávaných detailních a zpomalených záběrů nalévání vína, vytahování korku a mudrování o čase a místě tam jsou i zábavné nápady. Wine the Love You’re With třeba!   Číst dál

Pár fotek z cesty

Po sedmi měsících, kdy jsem jezdil jen kolem baráku na nákupy, jsem se natěšil a domluvil si pár schůzek v Německu. Naběhl jsem si, bylo hrozné vedro a ucpané dálnice. Zatím jsem naživu, cesta je úspěšná, jen to cestování už není, co bývalo. Těsně před cílem jsem se pokoušel vyfotit pár šífů: Moselská královna se do objektivu vůbec nevešla, tak alespoň Moselská perla.    Číst dál

Zahájení letní sezóny

Prvního května mi skončila topná sezóna, v pondělí jsem vyhlásil léto. Nemám kabriolet, moře jsem letos neviděl, ale koupil jsem v MAKRO Campari. A protože nedávno čtenář Merlot v komentářích chválil (jen houšť, to se neomrzí) vzdělávací (poučovací) dimenzi Skleničkova blogu, tak prozradím i to nejlepší: litrovka Campari stojí v MAKRO 265 kaček. Kdyby to italští barmani věděli, vypraví do Prahy vlak! (Sedmička Campari v listopadu v Toskánsku běžně stávala 13 EURO.) Campari Spritz je to nejlepší pití do horkého léta, recepty jsem měl před rokem tady. V srpnové Umbrii (40 stupňů už v jedenáct) jsem běžně pil tři denně, a nalévá se do velkých 0,6 litrových sklenic. K tomu ovšem patří vědět, že v Umbrii se do sklenice lije půl napůl Prosecco a minerálka a navíc se tam toleruje 0,5 promile alkoholu za volantem. V Itálii je radost žít i řídit!   Číst dál

Cappella della Santa Croce, Castelbambino d’Orcia

Bejvávalo, že jsem v počátcích blogu propadal zoufalství. Psával jsem poznámky z cest do toskánských vinařství, která sice oplývala osobitostí, ale nebyla „kotovaná na burze“ čili neměla hodnocení v nejprestižnějších ročenkách. Byla vpodstatě neznámá. Odklepnul jsem na blogu zveřejnění článku a propadl se do deprese. Říkal jsem si, že kdybych si celé to povídání o vinařství včetně hodnocení vín vycucal z prstu, nikdo by nic nepoznal.   Číst dál

Petr Nejedlík

Dneska už nic, degustační poznámky naplánované na zítřek dám později. Andrea Nejedlíková před chvílí na Facebooku oznámila, že v den svých pětapadesátých narozenin odešel vinař Petr Nejedlík. Nemá cenu k tomu něco psát, názory na jeho vína se (nutně) lišily, ale jeho stopa v domácím vinařství je obrovská a věřím, že dojde mnohem většího ocenění s delším časovým odstupem. Smutno.