Jako by to s italskými odrůdami nebylo beztak dost nepřehledné, anglická Wikipedie uvádí, že Trebbiano je odrůda totožná s francouzským Ugni blanc, jinak též základem destilátů Cognac a Armagnac. Podporuje to spekulací o převozu révy do Avignonu během papežského schizmatu, ale mně se to nezdá. Vždycky jsem měl za to, že Trebbiano Toscano a Trebbiano d’Abruzzo jsou dvě různé odrůdy. Trebbiano Toscano mělo špatnou pověst díky vysokým výnosům a přetěžování révy, nejlepší výsledky dává asi ve vínech Orvieto Classico DOC pod lokálním názvem Procanico. Číst dál
Archiv štítku: Itálie
Il Campanile z Umbrie, autochtonní odrůdy a degustace hřebíků
Už jsem napsal, že přijetí Vernaccie do San Gimignano v Komunitních bedýnkách nebylo bouřlivé. V předchozím textu jsem sice zatratil italské autochtonní odrůdy od V (Vernaccia, Vermentino, Verdicchio), ale nevzdávám se. Do příštích bedýnek se pokusím propašovat Trebbiano Spoletino a Sagrantino. Začal jsem otvírat vína, dovezená z dubnové cesty do Toskánska a Umbrie.
Tokaj a klasické Sangiovese
Ve středu večer první plnohodnotné grilování na zahradě, na mobilu jsem přitom dychtivě sledoval, jak přibývají přihlášky o toskánskou Vernaccii di San Gimignano :) Píšu plnohodnotné grilování, protože s loňskými přebytky uhlí provozuju gril už od února, ale ve středu poprvé mi přitom nebyla zima. Na blogu přeskočím jídlo a dám jen poznámky o dvou vínech.
54. bedýnka – Vernaccia di San Gimignano, Toskánsko
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k Vernaccii. Bráním se opakování, ale když píšu o Vernaccii po desáté, už se opakování nedá vyhnout. Není to velká odrůda a zas tak moc se toho o ní nedá napsat. Namátkou jsem o ní psal tady a tady, první písemná zmínka o odrůdě je z roku 1276 (čtyřicet let před narozením Otce Vlasti, který údajně přivezl první révu do Čech), pěstuje ji asi sedmdesát vinařství v okolí toskánského městečka San Gimignano. Jeho siluetu tvoří vysoké středověké věže, pro které se městu říká toskánský Manhattan. A musím připomenout nalebné úzké uličky, náměstí a úžasné zmrzlinářství na náměstí. Číst dál
Další fotky z cesty
Při pátku jen odpočinkově: přidám pár fotek z cesty do Toskánska (a Umbrie). Ta první ukazuje, o kolik jsou jarní barvy toskánské krajiny jemnější a klidnější, míň kontrastní než v létě. Číst dál
Poslední den v ráji
Ráno jsem si přispal a potom jsem dlouho marně hledal v Cecině připojení k internetu. Nakonec se nademnou slitovala prodavačka v místní zmrzlinárně. Dnešek bude odpočinkový, nechtěl jsem rovnou jet 1200 kilometrů domů a udělal si den volna. Na oběd jsem si zajel do Ponteginori. Číst dál
Druhý den, Montepulciano a La Bruna
Večer druhého dne jsem nečekaně utahaný, ale hodně spokojený. Natočil jsem asi 450 kilometrů, což po točitých toskánských a umbrijských silnicích není málo, ale mám super dobrý dojem i z druhé návštěvy, od které jsem si nic nesliboval. Leč popořadě. Číst dál
San Gimignano
První den v Toskánsku. Ráno jsem se rychle vykopal z 2+kk s výhledem na moře a vyrazil do vnitrozemí. Do San Gimi je to 75 kilometrů, cestou jsem se stavil na snídani v Ponteginori. Těsně před odjezdem mi doktor zakázal kafe (mimo jiné), ale typické snídani italských pracujících nejde odolat: capuccino a croissant senza niente. Večer mě patron v mazzantském lahůdkářství zdravil vřelým a hlasitým Ciao!, ale ráno v baru měla službu servírka, kterou sice znám už 14 roků, ale Ciao mě stále nezdraví. Na chodníku jsem si vzpomněl na pekařství, které je za rohem, tak jsem tam zašel pro čerstvé měkké cantuccini. Pekařství změnilo majitele a rozšířilo nabídku o malé, ručně dělané dortíky. Hned jsem se ujistil, že otvírají i v sobotu, abych mohl koupit pytel dobrot na cestu a pro dceru. Číst dál
Vernaccia a Sangiovese
Když jsem byl v Itálii v červnu 2016 naposledy, asi jsem to přehnal. Na dva dny jsem si naplánoval osm návštěv vinařství v Toskánsku a Umbrii. Nakonec jsem některé vypustil, ale stejně jsem se uštval a přivodil si zdravotní komplikace. Tentokrát jsem se musel poprvé v životě přemlouvat, abych se do Itálie znova vykopal. Nakonec rozhodlo ubytování ve vesnici, kde jsem s dětma strávil několikery prázdniny, apartmán s výhledem na moře a střídmější program. Šoférovat ve čtyřech dnech dvakrát 1200 kilometrů nezapadá do mojí představy ideálního zájezdu, tak jsem si to vylepšil jedním odpočinkovým dnem před odjezdem. Číst dál
První fotky z cesty
Vyjel jsem do Itálie, Toskánsko a na chvíli i Umbrie. Kradu internet v kavárnách, tak jen stručně. První zastávka u cesty, chtěl jsem si vyfotit krásně upravenou vinici. Jarní barvy nejsou tak zuřivé, jako v létě, ale hned vedle krásné vinice byla hrůza na druhé fotce. Číst dál
Jantarové víno z Umbrie
Musco 2014 Vino Bianco, Palazzone
Komplikované víno, ale pokusím se o jednoduchý popis. Robustní tlustostěnná lahev a hodně stylizovaná jednobarevná etiketa s pérovkou a číslováním (celkem 1872 lahví). Místo cínové záklopky je vosk, naštěstí pružný a nedrolivý, docela dobře jde sundat. Na korku dvojjazyčný mission statement. Ve skleničce výrazná žluto-jantarová barva. Na pondělní degustaci to až tak vyhraněně nevypadalo, ale doma na zahradě je to skoro oranžová. Ve vůni komplexní s herbálními i ovocnými tóny, v pozadí lehce kůže a chemie. Žádné náznaky macerace třapin, naštěstí.
Radost z jednoduchého vína
Terre Vineate 2016, Orvieto Classico Superiore DOC
Teď večer mi základní Orvieto udělalo velkou radost. Nebudu spekulovat, jak moc se na tom podílí nízké očekávání: pokud jde o sklepní práce (o práci ve vinohradu to neplatí) jde o běžné víno, připravené v zásadě průmyslovými technologiemi v nerezu. Veliké tanky s řízením teploty, separátní vinifikace čtyř odrůd a teprve potom smísení v poměrech daných orvietskými apelačními předpisy. Ambaláž s čirým sklem a jednoduchou etiketou marketingově umisťuje víno do supermarketu, ale ve skleničce zavládla radost. (Na fotce je předchozí ročník 2015, omlouvám se.)
Plnější žlutá barva je pro orvietská vína typická, ve vůni hodně zralé žluté ovoce, přezrálá herbální vůně, grepy a lehký závan koření. V chuti svěží kyselina, zralé žluté ovoce, střední plnost. Ovoce už navinulé, minerální závěr s grepovou hořčinkou. Jedinou výhradu mám k 13% alkoholu, ale to asi k ovocné přezrálosti patří. Osvěžující a lehce pitelné až chlastací. Žádný chřest teď večer doma nemám, ale nadšeně si představuju výborné párování s bílým chřestem. Ve čtvrtek to vyzkouším.