Odpolední výlet cypřišovou roklí do Bolgheri. Táhlo mě to (jako vždycky :o) do Tenuty San Guido ochutnat novou Sassicaiu. Guidalberto 2013 (druhé víno Tenuty San Guido) je slušné červené, ale s cenou 35 EUR za lahev nevidím důvod… Sassicaia 2012 je (na mě) zatím příliš silná a důrazná, plná, takže můžu jen konstatovat, že jsem se s novým ročníkem při prvním ochutnání trochu minul. Číst dál
Jedna zajímavost z Bolgheri. Na fotkách jsou vinice Antinoriho Tenuty Guado Al Tasso. Číst dál
Jejich Vino Nobile už bylo v roce 2012 v Komunitních bedýnkách, o vinařství Fattoria di Palazzo Vecchio jsem psal už jednou tady. Po třech letech jsem si zase domluvil degustaci aktuálních vín. Číst dál
První den podzimu zařal v Toskánsku zataženou oblohou, větrem a deštěm. Dnes dám pár fotek z předchozích slunečných dnů, jako první je ranní krajina za Volterrou. Číst dál
Už jsem tady psal o sobotní degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci s enologem a šéfem Lorenzem Tardivo, v neděli jsme si to zopakovali i s jazzem.
Querceto je vpodstatě na samotě, osm kilometrů cesty lesem (místy pralesem), a tak vinařství pořádá celé léto sérii koncertů v hradních prostorách. Už před třema roky jsem tady byl s dětma na Verdiho opeře, letos jsem si to zařídil tak, abych stihl jazzový večer.
Ještě jeden neopominutelný detail, zvonice kostela v zapadajícím slunci. Začátek byl ohlášený na půl osmou večer, po zídce u degustační místnosti vinařství posedávalo asi dvacet lidí a tříčlenné combo (Andrea Vanni – klávesy, Leonardo Betti – basa, Filippo Todaro – bicí) začalo hrát deset minut před oficiálním začátkem. Bez oficialit, návštěvníci si posedali k šesti stolům a čtyři místní dámy začaly roznášet jídlo a víno.
Začátek se časově shodoval se soumrakem. Basista byl místní, žije v Quercetu, a bubeník s klávesistou byli přizvaní. Přihlásil jsem se na internetu už předem, ale až v sobotu mi Lorenzo řekl, že s koncertem zároveň půjde degustace čtyř vín s jídlem.
S Virgolou 2014 (Vermentino) šly toskánské crostini s rajčaty a drcenými olivami.
Druhým chodem si vůbec nejsem jistý, byly to teplé luštěniny (tipuju bílé fazole) s chlebem a kořením, a k tomu základní Merlot, Campordigno. Na rozdíl od přehnaně opulentních degustací v Čechách byla jídla hodně jednoduchá, párování bylo založené na tom, že nemá vyniknout kuchař, ale víno.
Ke kořeněnému Cabernetu Sauvignon (Macchion de Lupo) výrazně kořenité hrubozrnné salámy a sýr.
Poslední chod, Castello Ginori 2010 (Merlot) a ovčí sýr Pecorino s medem. To se nedá vymyslet, to se musí vyzkoušet :o)
Celkový dojem – perfektní večer. To nebylo jen kvůli jazzu nebo vínu, ani kvůli párování vín s jednoduchými místními pokrmy. Uvolněná atmosféra a všechyn vyjmenované složky, k tomu teplý letní večer v kulisách středověkého Querceta.
Termín cesty vyšel trochu nešťastně, v Toskánsku se právě sbírají hrozny. Přesto jsem dostal na sobotní večer pozvání k degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci v Quercetu. Naposledy jsem tady byl před třema roky s francouzským enologem Kenem Lenzim. Dnes vinařství vede Ital Lorenzo Tardivo (na fotce). Byl jsem zvědavý, jak se po dvou letech pod novým šéfem vína změnila, a změnila se k lepšímu. Ne že by se vinařství nějak radikálně změnilo, Lorenzo v něm pracoval jako agronom a enolog už dříve, ale jak vyzrávají vinice nově vysazené v roce 1999, vína se každým rokem zřetelně zlepšují. Můžu to srovnávat od roku 2010 čili od ročníku 2005, a trend od robustnosti k jemnosti a rafinovanosti je patrný. Letos přibylo rosé ze Syrahu a celkově vína překvapila jemností a minerálním projevem. Prošli jsme s Lorenzem všechna vína v aktuální nabídce s odskoky do minulosti i do budoucnosti (Castello Ginori 2012 je už nalahvované, ale ještě se neprodává) a první dojem byl, že ročník 2012 bude podobně skvělý jako 2010. Podrobnější zápisek snad dám později.
Konečně zase v Toskánsku! Oprašuju Italštinu a zjišťuju, co se změnilo a co zůstalo tak jak to znám z předchozích návštěv. Víc průběžně podle toho, jak se mi kde podaří připojit se k internetu. Dnes jen první objev.
Chianti Classico 2012 DOCG, Podere la Cappella
Nefiltrované a 14,5% alkoholu, hlásí zadní etiketa. Jednoduchá až supermarketová ambaláž, ale víno stálo 18 EUR ve vinotéce s celkově nadprůměrným sortimentem v toskánské Cecině. Nechal jsem si ho doporučit od majitele, otevřel hned po ubytování (na oslavu 1200 kilometrů za dvanáct hodin) a zajásal. Bylo senzační. Typická expresivní vůně, výrazně ovocná chuť s červeným ovocem, toskánskou vyzrálostí a horkem (v tomto případě spíš ovocná než vyprahlá :o) jemně kořenitým závěrem a příjemnými taniny. Taniny překvapily hodně, byly tam spíš jako průkaz odrůdy, nebránily pitelnosti a nevysušovaly chuť, prostě i s rezervou na to, že po dvanácti hodinách za volantem jsem nebyl ve formě, Classico od Capella bylo skvělé. Druhý večer ho piju trochu podchlazené, ale po paměti z prvního večera skleničkovských 91-92 bodů ve stobodovce.
Teď jsem spočítal, že ceník pro návštěvníky alsaského vinařství Dirler-Cadé čítá neuvěřitelných 98 položek. Jen Sylvanerů mají v prodeji šest, místo aktuálního ročníku 2013 (jojo, Dirler-Cadé neprodává zatím žádnou čtrnáctku) zvolil pan Dirler „klasický“ ročník 2012 a já si k tomu pro srovnání přikoupil i ročník 2009 a teplou vanu (čili Sylvaner Heisse Wanne 2012). Pojďte s panem Skleničkou na návštěvu do alsaského Bergholtzu… Číst dál
Byl jsem v Alsasku počtvrté (zastávky při cestách do Burgundska nepočítám), takže můžu něco srovnávat. Když jsem tady byl dva týdny v roce 2006, byl jsem přinejlepším nadějný začátečník, takže některá srovnání by nutně byla jen o mně a o tom, nakolik jsem se za ty roky změnil sám. Až bolestně jsem si to uvědomoval, když jsem teď přijel do Bergholtzu do vinařství Dirler-Cadé. To je v Alsasku absolutní špička, měl jsem o nich něco předem načteného a tak. Na místě jsem si vzpomněl, že jsem kolem projel už v roce 2003 a znova v roce 2006, zastavil jsem o pár metrů dál a dal degustaci v jiném nejmenovaném vinařství. To se mi nijak zvlášť nelíbilo, ale podobné první dojmy jsou prostě určující a zapíšou se hluboko. Zastavit o sto metrů dřív v Dirler-Cadé už v roce 2003, asi bych viděl Alsasko jinak… Číst dál
Orschwiller je v severní části Alsaska, dvacet kilometrů nad Colmarem, u Sélestatu. Allimant – Laugner je malý rodinný podnik, ve kterém pracuje mladý Nicolas Laugner se svým otcem Hubertem, matkou Francoise a dvěma zaměstnanci na částečný úvazek. Mají asi 12 hektarů vinic a vyrábějí ročně asi 180.000 lahví vína. Takže včetně nakupovaných hroznů, ale ty pochází jen od několika blízkých příbuzných z Orschwilleru, jak mě ujistil Nicolas Laugner. Číst dál
Na pátek nemá cenu dávat něco hlubokomyslnýho, říkal jsem si ve čtvrtek odpoledne. Jen jsem posbíral pár fotek z Alsaska a naskládal je sem, většinou ve dvojnásobném rozlišení (dají se rozkliknout, ale jako naschvál ta první ne :o) Husseren-les-Chateaux, obecní znak vytvořený na trávníku hned u vjezdu do obce. Číst dál
