V úterý jsem objednal piemontské bedýnky a pro malý zájem zrušil piemontská trička. Taky jsem pročítal soukromé e-maily došlé k pondělnímu Návrhu. Nic nového pod sluncem – stejné moravské problémy se táhnou tak dlouho, že na nich je zajímavé už jen to, kdy to praskne.         

Na konci roku 2008 jsem měl připravený přihlouple zábavný text ve stylu Pulp Fiction o tom, jak novodobá vinařská mafie vysazuje za peníze z evropských dotací papírové vinice v mokřiskách v údolí, aby mohla legalizovat levné dovozy z Itošky podle hesla Lis na víno – největší přítěž vinaře. Nezveřejnil jsem to, protože můj insider měl obavu, že by to poškodilo všechny moravské vinaře. Zrovna včera mi další insider napsal jako důkaz myšlenkových stereotypů stejná slova: až to praskne, tak to poškodí všechny. A do toho napsal prezident Svazu vinařů rázně: Teď je ta správná doba. Dávno tomu, co jsem jednomu mladému vinařství radil, aby při propagaci nepoužívalo slogan Víno z Moravy, protože (eufemisticky řečeno) se tím spojuje s něčím, co nemůže ovlivnit a co mu může způsobit velké problémy.

Bývaly časy, kdy jsem zhusta jezdil na Moravu a touto roční dobou upíjel darované sudové vzorky nových vín z lahví stylově popsaných stříbrným fixem. Letos v zimě žádné moravské vzorky nemám, zato jich přišlo pár z Itálie, Německa i Francie. O některých jsem už psal, dvěma dalším se chci věnovat tentokrát. Minulý týden jsem dostal Sauvignon a Pinot Noir, která pan Treuillet lahvoval v pondělí 27. ledna. Právě před rokem jsem u něj ochutnával Pinot po jednotlivých sudech, Sauvignon jen předchozí ročník :o) Nejspíš to byl dárek za ocenění v soutěži Prague Wine Trophy, kam jsem poslal jeho Pouilly-Fumé 2012 a s 89 body získalo zlatou medaili.

Pouilly-Fumé 2013, Sébastien Treuillet

Světloučká bledá barva. Vůně zpočátku zavřená, jemně ovocná a minerální, žádná aromatická bomba, jakou byste čekali od Sauvignonu. V chuti živé až do perličky, minerální až do olíznutí křemene (a to si myslím, že Treuillet má vinice většinou na vápencové hlíně, žádný křemen, aspoň co mi ukazoval – auto mu zapadlo v blátě). Pěkná pevná kyselina (nejspíš po JMK) je dobře vyvážená s minerální složkou, jakoby chtěla vyvolat diskusi, jestli je pro víno důležitější kyselina nebo mineralita. Hodně citlivě použité sudy. Minerální vůně jsou asi zčásti poplatné nedávnému lahvování a s tím spojené dávce síry (lahvovalo se týden před degustací), přesto má víno trochu jiný projev než loni.  Sympaticky vrstevnaté, složené z tří vinic na různém geologickém složení. Podle ohřátí se chvílemi objevují i nezralé travnaté tóny, zatím jen náznakově ovocné (meruňky, broskve), výrazná mineralita.

Ve srovnání s předchozím ročníkem je víno ještě hrubé, drsné, ale sklony k eleganci vykazuje už teď, těším se! Předpokládám, že ho pan Treuillet uvolní do prodeje až před prázdninami, snad do té doby vydrží zásoby 2012 :o)

 Coteaux du Giennois 2012 AOC, Sébastien Treuillet

Coteaux du Giennois AOC je malá a mladá apelace v údolí Loiry. Byla založena v květnu 2008 a v roce 2009 měla jen 190 hektarů vinic. Inspirovaná úspěchem blízkých loirských apelací Sancerre a Pouilly-Fumé přebírá i jejich odrůdy: Sauvignon Blanc pro bílá vína, Pinot Noir a Gamay pro červená. Podíly dvou modrých odrůd ve směsi nesmí překročit 80%.

Poslední pravidlo mi to skutečně neusnadňuje: v únoru 2012 jsem u pana Treuilleta ve sklepě ochutnal pět sudových vzorků v přesvědčení, že jde o čistý Pinot Noir. Část byla v barikových sudech, část v pětistovkách (tonneaux) a jednotlivé vzorky/sudy se od sebe dost lišily, ale pokaždé byl projev jasně pinotový. Po roce mi pan Treuillet poslal lahev výsledného cuvée a podle chuti bych tipoval Gamay. Obě jsou to burgundské odrůdy (Gamay vykázal burgundský vévoda Filip le Hardi z Cote d’Or dekretem z roku 1395) a při výraznějším barikování se obě odrůdy snadno zamění :o) Nicméně tentokrát, poučen ovocným projevem Treuilletova Sauvignonu 2012, si tipnu na převahu ovocného Pinotu s dvaceti procenty ještě ovocnějšího Gamay :o)

Světlá hnědorudá barva s fialovým odstínem, fialková vůně s mineralitou a jemnými lesními bobulemi, kořeněná dřevem. V chuti kultivované, jemné, úplně suché, s pěknou kyselinou a jemným ovocným projevem (pinotovské lesní plody). Lehké, příjemně pitelné s 12,5% alkoholu. Ukazuje podobnou jemnost, jako Treuilletovo Pouilly-Fumé 2012, byť je Pinot s Gamay jiná disciplína než Sauvignon. Díky jemnosti projevu výborné, díky relativnímu mládí nadějné víno.