Páteční MF DNES měla dva velké titulky: Rittig zatčen a PANČOVANÁ VÍNA. Natěšil jsem se, že se věci v domácím vinařství snáz pohnou, když se do nich kromě několika blogů a Potravin na pranýři opře i celostátní deník, ale optimismus mi dlouho nevydržel. Dokud se k domácím aférám jasně nepostaví Svaz vinařů ČR a Vinařský fond, bude to jen kouřová clona, která bude dál maskovat cisterny s vínem sjíždějící na Podivínském sjezdu z dálnice. Návrhy na zákaz prodeje sudového vína nebo kolkování lahví s vínem řeší konkurenční boj mezi velkými a malými podniky, ne podvodné dovozy a pančování vína.

Bouřka ve sklenici vína

Klasické odrůdy proti novým bylo téma článku Roberta Parkera, Jancis Robinson z něj pro Financial Times cituje: „To je jejich hlavní měřítko – ne jak je to dobré, ale jak moc obskurní to je. Snaží se vás přesvědčit, že po stoletích vinohradnictví a pití vína nějaké zapomenuté a nezajímavé odrůdy (jako Trousseau, Savagnin, Grand Noir, Negrette, Lignan Blanc, Peloursin, Auban, Calet, Fongoneu a Frankovka) mohou dávat vína (popravdě zřídka přijatelná jinak než jako malá příměs v cuvée), na která budou konzumenti stát frontu, aby je mohli kupovat a pít.“

Citát především ukazuje (daleko lépe než předchozí odstavec a Potraviny na pranýři), jak dalece se liší svět vína z pohledu domácího a světového (Frankovka :o). V pozadí je stará známá věc, že svět vína, měřený finančními toky, může být úplně jiný než svět vína měřený soukromým zážitkem, jaký má člověk, který si doma otvírá lahev vína k večeři. Věděli jste, že třetí a čtvrtá nejrozšířenější odrůda na světě jsou Airen a Tempranillo (podle studie Kym Anderson z University of Adelaide)?

Pokud jde o jádro článku paní Robinson, zda je na vinném lístku restaurace důležitější klasické Bordeaux nebo jurský Savagnin, je to pěkná ukázka toho, jak nás západní způsob myšlení dokáže stále vláčet slepými uličkami. Bipolární vnímání světa je jen konstrukce. Vyostření protikladů je dobré k tomu, abyste napsali dobrý článek do novin, na který budou houfně reagovat čtenáři, sympatizující s jedním z protikladů, ale je to špatný způsob popisování a chápání světa. Nezaujatému čtenáři by nemělo ujít, že oba protipóly jsou součástí jednoho celku a navzájem se vůbec nevylučují. Sám jsem na blogu už několikrát zastával konzervativní názory na výrobu vína i chválil minoritní odrůdy. Ujíždím na šardonce, ryzlinku, Sangiovese a Pinotu, ale v Toskánsku si vždycky dám Vernacciu, o kousek jižněji Pecorino (přestože jsou to vína eufemisticky řečeno málo významná).

Hosté v restauracích na obou březích Atlantiku můžou hledat marně klasické Bordeaux nebo kalifornské Chardonnay, ale italské nebo francouzské restauraci budu k místnímu jídlu určitě hledat místní víno, a podobně i jinde na světě. Jedna poznámka navíc k domácím podnikům: když už restaurace převezme pohlreichovskou filosofii krátkého menu, proč by vůbec měla nabízet víc vín, než kolik má položek v menu? Žádný rozumný důvod mě nenapadá.

Dobrá zpráva pro účastníky piemontských Komunitních Bedýnek. Objednáno, zaplaceno, čekám na dopravu. Když všechno půjde dobře, víno přijede po 24. únoru. Posledně jsem hlásil, že trička s piemontskou olympiádou nebudou, dnes opravuju: budou! Na zprávu o zrušení výroby triček reagoval jeden čtenář dotazem, jestli pomůže, když si jich objedná deset. Ptal jsem se, co by dělal s deseti tričkama, ale nedal si to rozmluvit :o) Podle hesla „podporujte svého bloggera!“ trička nakonec budou. Děkuju! Pár zbylých triček Skleničkova abeceda je k mání ve Sklepě.

Grüner Veltliner 2011 Breiter Rain, Sepp Moser

Už jsem tady o něm psal, a stále se od něj nemůžu odtrhnout. Poprvé jsem se s ním setkal před třemi roky, když ho na prezentaci rakouských vín uvedl Willi Klinger. Biodynamik Niki Moser udělal „veltlín naruby,“ navzdory očekávání. Žádný svěží nerezový veltlín, s tím má společný jen výrazný pepřový štych v závěru chuti, ale seriózní víno s delším ležením na kvasničních kalech (a tím technologickým postupem výrazně ovlivněné). Podle degustace bych tipoval barikové sudy, podle technického listu je to napůl nerezový tank a napůl pětisetlitrové sudy, ale sud je na víně hodně patrný. Dobrý ročník dodal 14% alkoholu, víno je těžké, ale zábavné. Minulý týden jsem přišel na to, co mi na něm vadí : ambaláž. Štíhlá flétna se šroubovým uzávěrem odpovídá mladému rakouskému veltlínu, ale tohle víno mělo být v bachraté burgundské lahvi!