Beaujolais je perfektní celoroční víno – v zimě jako alternativa k plnějším, robustnějším červeným. V létě se díky lehkosti podobně uplatní, když dlouho otvíráte jen bílá vína a chcete nějakou změnu. Bohužel mě nenapadá nějaká výlučná příležitost, kdy by se základní Beaujolais uplatnilo přednostně, jako první volba. To jsou pro mě jen ta nejlepší vína z Beaujolais, třeba Janinovo Clos du Tremblay nebo Javernières od Louis-Claude Desvignes.  

Já vím, že na seriozní hodnocení Côte du Py 2015 od Desvignes je ještě brzo, ale když jde o dobrou věc, rád otevřu nějakou lahev předčasně. Pro srovnání s Javernières nebo pro odhad potenciálu. Benoit Desvignes v novém ročníku zjednodušil etikety, už se blíží klasicky čistému tvaru. Robustní burgundská lahev, celokorek. Ve skleničce typická temná rudofialová barva, má jen krok od neprůhlednosti. Ve vůni typické fialky a zralé ovoce, za ním se dojmy kaleidoskopicky přelévají od závanu uzeného masa přes stájové vůně až po koření. Napsané to vypadá neladně, ale vůně je hodně kultivovaná a přechody jemné.

V chuti působí víno ještě o krůček vyzráleji. Má pěknou nosnou kyselinu, zajímavou kamenitou mineralitu, lehký chemický dotek (polyetylénový pytlík), zralé ovoce i kořenitou štiplavost (pepř na závěr). Zatím neohlazené jako neopracovaná socha, ale s velkou koncentrací a zřetelným potenciálem do dalších pěti let. 14,5% alkoholu občas trochu pálí v puse, při delším pití by alkohol druhý den neprošel bez demotivujících následků. Technicky je víno klasické Beaujolais: odrůda Gamay a karbonická macerace, vyzrávání čistě v betonových tancích a žádné sudy.

Ani se mi to moc nechce psát, protože jsem přivezl jen jednu krabici, ale druhý den je nedopité víno o třídu lepší. Zmizela mladistvá zrnitost a setřely se hrany, vůně se spojila do komplexnějšího tvaru. V něm je obtížnější separovat (a popisovat) jednotlivé složky, ale působí vyzrále ovocně s trochou herbálních tónů. V chuti lehké, kyselina trochu ustoupila, chuť se vyhladila, mineralita zůstala a přibylo na příjemnosti. Původně jsem chtěl mít v článku srovnání s Javernières 2015, ale tím bych text jen znepřehlednil. V předchozím roce Côte du Py trumflo Javernières, při loňské ochutnávce ve vinařství jsem změnil plány a do beaujolaiských bedýnek dal Côte du Py. Přesto mám velkou slabost pro staré keře a divočejší projev Javernières. Minulý týden jsem už jednu lahev otevřel, s návštěvou a bez psaní poznámek. První dojem byl, že Javernières jsou letos výš, ale že to bude víno připravené k pití za 3 až 5 roků. Côte du Py se krásně vybarvuje už po prvním dnu v otevřené / a znova zavřené lahvi. Naplňuje mě nadšením z ročníku 2015.