O správné teplotě podávání vína se toho už napsalo tolik, že přidat něco nového se zdá být nesnadné+ až nemožné. Přesto po minulém týdnu, kdy jsem dostával zimotřas už při pohledu z okna a teploměr ukazoval deprese, dodám poznámku o správné teplotě pro červená vína: 50 až 60 stupňů. Celsia. Zatím jsem nepřestoupil na grog, ale jestli mráz vydrží, koupím rum s lodičkou.  

Celý víkend srkám zbytky Janinova Piémonts 2015, základního Beaujolais-Villages a rvu si zbytky vlasů. Eric Janin mi nabídl hodně omezený počet lahví, který jsem nakonec z opatrnosti (=nedostatku volných peněz) nevyužil. Kupujte patnáctky! Před půlrokem mě chtěl jeden someliér naštvat, tak řekl něco ve smyslu, že mu moselský ročník 2015 cpu zbytečně, protože až nebude patnáctka, tak bude šestnáctka a potom sedumnáctka a další, takže o nic nejde. Ztratil jsem řeč, následně jsem přičetl jeho názor profesní deformaci (restaurace). Teď jsem přečetl pravidelný spectatorský fejeton Matta Krammera, doporučuju! Hlavně poslední bod (podle německého slovosledu vlastně nejdůležitější): (Kupujte) kterýkoliv německý ryzlink do 30 dolarů: Jestli někdo říká, že na ročníku nezáleží, nikdy nebyl v Německu. Ročník 2015 je jako direct Muhammada Aliho, nemůžete udělat chybu ani v nejnižší cenové třídě.

Většina ryzlinků na degustační večeři se Stefanem Erbesem 1. února v dejvickém restaurantu Argument taky bude z ročníku 2015. Předběžně a bez záruky mám zase slíbený sudový vzorek ryzlinku z nového ročníku 2016, stočený jen pro Erbesovu pražskou návštěvu. Loni jsme sjížděli 2015 Erdener Treppchen kabinett, byl moc pěkný a z celého ročníku vyzrával nejrychleji. Ale popravdě bude  patnáctka báječná i v dalších regionech, jen s Moselou mám nejlepší vztahy (a lahvuje se tam brzo).

Udělejte si vlastní víno!
Teď, když si každý z nás může udělat své vlastní víno, blogování dostane novou dimenzi! V Itálii způsobil poprask supermarketový prodej pytlovaných přípravků pro domácí přípravu vína. Jeden pytel vydá na 30 lahví. Pytel na bílé a pytel na červené zvlášť, každý stojí 20 EUR. Stačí hodina práce a týden čekání a je hotovo :-) Řeknu vám, že přes všechny sympatie a dobré vztahy se spoustou vinařů bych jeden pytel klidně zkusil. (Obrázek jsem ukradl na Facebooku Marileny Barbera.)

Cabernet Sauvignon 2009 moravské zemské, Jan Bartoš
Nález ve vlastním sklepě ze Skleničkových bedýnek 2010, moravský kabernet tvrdonického vinaře Jana Bartoše. Od té doby jsme se spoustu let neviděli, už si ani nevybavuju sklep, ale podle první degustace starého vína jsem váhal, jestli víno nebylo školené ve starém sudu. Víno (k mému překvapení) má zdravou rudočernou barvu světlého odstínu. (Druhý den už je jasnější, že sud nebyl, ale plnost chuti zůstala.) Odrůdová vůně je jednoduchá a snadno rozpoznatelná, naznačuje dobrou kyselinu a střídmý „inkoustový“ projev. V chuti slíbená kyselina s odbouranou jablečnou, kulatost a jednoduchá harmonie, zralé ovoce, paprika, černý rybíz a dřevo, lehounce těkavky, ale tak nějak poplatně odrůdě (a sudu:). Korková zátka vypadala zdravě, ale stejně jsem nečekal, že víno bude v tak dobrém stavu. Podle mých starých poznámek na blogu kabernet byl nejspíš v plastové nebo nerezové nádobě.

Ze starých poznámek vidím, že to byl Výběr z hroznů (víno nebylo zatříděné, je to jen informace o zralosti hroznů), ale v březnu 2010 jsem nečekal, že by mohlo vydržet tak dlouho tak dobře. Myslím, že vinař to dělal jako víno na vypití za rok nebo dva, ale asi je udělal dost dobře. Nic převratného nebo hlubokého, v roce 2010 bylo lepší, ale i dnes má pěknou čistotu, jednoduchost, odrůdovost, pitelnost. Navíc jasná Morava, za mě fakt dobrý.