Pískovou Garnáču mám v paměti z listopadu jako nejmíň přitažlivou, takže to v pátek vezmu stručně. Tvůrčího ducha jsem unavil vymýšlením stodvacátéhoosmého způsobu, jak vyfotit lahev a etiketu. Díky Bohu za příjemné počasí – lahve fotím venku na zahradě v odpoledním slunci a v zimních měsících to bývá krutá práce.
La Nit de les Garnatxes 2016, Panal / Sand
První poznámky míří ke krásné barvě. Španělsko hýří barvami a červené umí nejlíp :-) tady je to světlá (průhledná) tmavě rudá. Ve vůni červené peckoviny a alkohol, lehce dřevo. V chuti mě napoprvé zarazila výrazná textura, víno je zrnité jako písek mezi zuby. Po chvíli s provzdušněním dojem mizí a víno se příjemně vyhladí. Po hodině je už docela docela hladké, kulaté, byť skladbou asi nejjednodušší ze čtyř Garnáč. Třešně a višně, dobře zakomponovaná kyselina, štiplavé taniny a alkohol. Exotické dřevo, teplé koření v hodně mírné formě, pocitově vyšší alkohol. Zpočátku se víno projevovalo hodně selsky a připomínalo některé burgundy, ale časem se víc harmonizuje. Jistou jednoduchost až selskost projevu si ponechává, ale časem to přestává být nápadné.
Já osobně červené nepiji dřív, jak dva roky po sklizni. Jaké bys, Skleničko, doporučil pořadí při degustaci všech čtyř Garnach najednou?
Dva roky po sklizni? Asi by se našlo dost opačných příkladů.
Garnache doporučím všechny čtyři najednou, přímé srovnání je nejlepší. Ideálně ve společnosti dalších čtyř až pěti ochutnávačů. Každý si udělá svoje hodnocení a můžete se pohádat :-)
Jestli jste na to sám, tak doporučím otvírat současně dvě lahve a dávat si pozor na vyšší alkohol, ale ta vína budou dobrá (nebo lepší) i druhý a třetí den. Zase, každý může mít kontrastní dvojice jinak, já navrhnu písek – jíly a břidlice – vápenec. Ale jestli máte analytické sklony a umíte si psát spolehlivé degustační poznámky, tak můžete otevírat lahve postupně a spolehnout se na poznámky a paměť.