Dnes pracovní poznámky k několika moselským ryzlinkům. Chystám se doplnit zásoby a před objednávkou jsem si otevřel několik vzorků, abych vyřešil počty lahví. Šlo především o jedno Spätlese ze starých keřů ve dvou šaržích, lahvovaných s tříměsíčním zpožděním. Ale začnu dugustací toho nejlepšího, botrytického Auslese.

2015 Ürziger Würzgarten Auslese***, Karl Erbes
V suchém ročníku 2015 se asi moc botrytis neurodilo, ale když na vlhkých svazích Ürzigu necháte hrozny dost dlouho, zřejmě se trocha plísně objeví. Tři hvězdičky v názvu jsou jen marketingové označení a mají oznamovat míru botrytidy. Tři jsou nejvíc a za pět roků, co Erbesovy Rieslingy dovážím, použil tři hvězdičky jen málokdy. Vyčištěné, vyfiltrované víno ve skleničce vypadá parádně, ale jestli jste někdy viděli právě posbíranou bednu s botrytickými bobulemi, tak to není pěkný pohled :-)

Botrytické ryzlinky jsou zvláštní kategorie. Na klasický dřevěný sud jich nebývá dost, takže se obvykle dělají v nerezových nádobách (nebo jiných inertních). Z toho by mohlo vyplývat, že jsou to vína na rychlé vypití do příští sklizně, ale ochutnával jsem už čtyřicet let staré Auslese a bylo v pořádku. S věkem to mají podobně jako lidi… dvacet let je pro ně optimální :-)

Klasická moselská ambaláž a celokorek. Hodně plná citrusová žlutá barva, dokonale čirá a zářivá. Na nose zralé citrusy, žluté ovoce a tropické plody (ananas), vosk a plastový ubrus ze školních jídelen mého socialistického dětství. Po rozmíchání slušně těžká vůně s voskovými aromaty a pampeliškami. V chuti mladé a svěží s pěknou citrusovou kyselinou a vysokým zbytkovým cukrem. Slaďák se sedmi procenty alkoholu, meruňkami, mangem a marmeládově ovocným až rozinkovým projevem. Dokonale čisté a harmonické, koncentrované (plnost chuti samozřejmě velkoryse dotuje zbytkový cukr), medové. Luxusní, sváteční víno.

Když dva nalévají totéž
Už jsem o tom psal z červencové návštěvy v Ürzigu, ale dnes začnu zeširoka. O nových vínech se někdy vypráví celé legendy. Víte, to jsme si řekli, že to zkusíme jinak a necháme víno bla bla bla… a když se s vinařem skamarádíte, tak po dvou letech při soukromém rozhovoru omylem vyplyne, že v tom žádnej záměr nebyl, prostě nechal stát v koutě bečku a vzpomněl si na ni až po roce. Napjatě to v rodinném kruhu ochutnávali, připraveni že se bude muset celý sud vylít… a shodli se, že to je nejlepší víno z ročníku. To sice není případ následujícího vína, jen úvodem připomínám, že většina legend o vzniku těch nejzajímavějších vín je vymýšlená dodatečně a neodpovídá skutečnosti :-) Bohužel, když se jako wine-blogger dostanu k podobnému případu, bývá to v souvislostech, které vylučují publikování celé pravdy. Prostě ty legendy tradované na webu a v propagačních materiálech vinařství berte asi tak vážně jako předvolební sliby politiků.

Letos na jaře jsem nabízel Erbesův 2016 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese Alte Reben feinherb, podle mě prakticky nejlepší ze základních ryzlinků vinařství. V červenci jsem zajel do Ürzigu pro víno (a potkal se tam s výpravou bílovických Osičků, připomínám video), a na noc mi Stefan věnoval dvě lahve. V jedné Alte Reben z prvního lahvování někdy v dubnu, v druhé poslední sud stejného vína, nechaný pár měsíců déle a nalahvovaný na konci června. Při přímém srovnání byl rozdíl jasně patrný a přál jsem si příště jen ryzlink lahvovaný v červnu (nebo ještě později). Na konci října zkouším přímé srovnání znova.

Ve skleničce citronově žlutá barva, druhá edice má výrazně plnější barvu a drobné perlení na stěných skleničky. První vydání má typickou vůni mladého ryzlinku, svěží citrusy a lípa, lehkost a radost. Druhé vydání má těžší vůni, zralé citrusy a trochu koření, dřevitý a kamenitý závěr.

V chuti má první vydání stále stejné charakteristiky, svěžest, mladost, lehkost a citrusový charakter. Dobře zakomponovaná kyselina a malý zbytkový cukr. Druhé vydání má dospělejší projev, ale v nástupu chuti trochu ruší mydlinky. Celkově je kompaktnější, chutě líp spojené, sušší vyznění – cukr už je spojený s kyselinou a nevyčnívá. Vystupují minerální aromata, ale v jednoduché formě á la mokrý kámen, bohužel nic zvlášť přitažlivého.

Podle zkušenosti z července jsem očekával jasné vítězství druhého lahvování, ale aktuálně zjišťuju, že je to sotva plichta. První lahvování boduje čistotou a svěžestí, krásnou vůní, druhá edice vyzrálostí a sušším projevem (analytická data budou stejná), ale víno je zavřené a málo příjemné. Budu muset rychle udělat druhou degustaci v Ürzigu. Nebo přivezu obě verze a druhou nechám ještě aspoň dva měsíce odpočívat.

2016 Erdener Treppchen Riesling kabinett
Měl jsem za tu dobu různé oblíbence a favority, ale posledních pět roků zůstává kabinet z Erdener Treppchen u Skleničků jako jasné a setrvalé Hauswein. Vino de la Casa. Kdykoli zásoby ve sklepě klesly pod dvě krabice, trápila mě obsedantní neuróza, že doma není něco v pořádku, jako když cestou na dovolenou přemýšlíte, jestli jste doma vypnuli plyn a zamkli dveře. Hauswein je víno na běžné pití. Když přijdu domů pozdě večer, nechci nic řešit, ale chci si dát trochu vína. Kabinet s devíti procenty alkoholu je ta nejlepší odpověď, zvlášť když ráno v sedm musíte sednout za volant.

Světlá citronová barva, svěží lipová vůně. Po rozmíchání a okysličení mineralita v podobě tabákového popela. V chuti lehké až tenké, ale vyvážené a pestré. Pěkná kyselina, lipový květ, středně zralé citrusy (citrony, limetky, grepy) a závěr nesený zbytkovým cukrem. Poučen pětiletou zkušeností s německými ryzlinky už zbytkový cukr skoro ani nevnímám (přijal bych jako zklamání, kdyby tam nebyl), ale vím, že některým domácím znalcům zbytkový cukr překáží.  Důrazná tabáková a asfaltová mineralita. Lehký projev, umírněné, harmonické a báječně pitelné. To se nepřejí, připisuju do objednávky dvě krabice na doma :-)