Riesling Grand Cru Mandelberg 2015, Domaine Scheidecker et Fils
Podle poznámek z vinařství je to nejsušší z Scheideckerových ryzlinků. Vápencové půdy a selská vůně s broskví a likérem, ale doma se ukazuje jinak. Plná žlutá barva, ve vůni herbální, intenzivní, lehce kořenitý a s dosud málo projevovanými sklony k petrolejovatění. V chuti pěkná ovocná kyselina, plné tělo se žlutým ovocem a spíš herbálním projevem. V závěru teplé koření a vystupující alkohol (13,5%).  

Na začátku mě znejistila neshoda poznámek z první degustace, burgundské selské vůně jsem nenašel, ale nakonec je to přes vyšší alkohol pěkný a lehký, dobře pitelný ryzlink. Suchý (byť pocitově plnější a alkohol mu taky ubírá) se strohým projevem typickým pro vápencové půdy. Ryzlinky z vápence mě většinou nebaví, Scheideckerův díky alsaské plnosti není tak přísný. Líbí se mi jeho lehkost  a pitelnost – čím víc v lahvi ubývá, tím sušší se zdá.

Riesling Grand Cru Rosacker 2017, Cave de Hunawihr
Rosacker je dlouhodobě můj oblíbený alsaský ryzlink už od roku 2006 (nejen ryzlink, dodnes ukrývám v chladničce rosackerský Pinot Gris 2005, prototyp alsaského šeďáku). Vyznat se v 50+ alsaských Grand Cru je nad moje síly, ale pro Rosacker mám slabost. Před lety jsem si ho prošel se skupinou turistů pod vedením hunawihrského sklepmistra, kdykoli jsem v Alsasku, tak se zajedu podívat na hunawihrský kostel. Třeba Eguisheim je hezčí město (možná vůbec nejkrásnější v Alsasku). Nedávno jsem se při řečech o Alsasku zasnil a přistihl se, že bych chtěl strávit týden dovolené v Eguisheimu. Přejedl bych se Foie Gras a přepil hutných ryzlinků, na alsaském slunci bych to ze sebe hned zase vypotil, a na doma bych si určitě koupil hunawihrský Rosacker.

Klasická alsaská flétna s jednoduchou etiketou (proč plýtvat barvami a invencí, když stačí napsat Riesling Rosacker 2017 ?) a celokorek. Ve skleničce typická barva mladých ryzlinků, světlá citronově žlutá. V čisté vůni zralé citrony a lehký minerální tón. Intenzivně, ale lehce a vzdušně. V chuti dobrá citronová kyselina a malý zbytkový cukr. Zpočátku jsem s tím měl problém, byl to takový laciný sladkokyselý akord jako znojemské okurky, ale časem jsem si v chuti objevil další věci, které vínu dávaly lepší důvody k existenci. Jablíčka, koření, kamenitou mineralitu. Je to ještě mladík a největší problém je oddělení kyseliny a cukru – až se (za rok nebo za dva) chutě spojí, víno vyroste o třídu. Jasně, že by ho vinařství nemělo prodávat už teď, ale vyprávějte to výrobci, když má předchozí ročníky vyprodané.

Scheideckerův Riesling Mandelberg 2015 je nazrálejší a působí seriózněji, hunawihrský Rosacker 2017 je dnes jen příslibem velkého vína. Zábavný, přítulný, nedospělý. Scheideckerův Mandelberg zatím vede, ale Rosacker je postupem času stále svěžejší (až do perličky na jazyku), stále víc se prosazuje, ale ještě potřebuje čas.

Připomínám aktuální nabídku tří ryzlinků z let 1990 – 93. Předpokládám, že kdo chtěl po jedné lahvi, ten si už objednal, a počty objednaných lahví už nebudu omezovat. Podrobnosti jsou tady.